Pokud by se vám zdálo, že vzhledem k notoricky známé fotce s nápisem SPY (mimochodem, poprvé tu zveřejňuji, že jde o jméno vísky cca 2 km od mého rodiště Nového Města nad Metují a navzdory všem čtenářům bulvárního tisku se čte tak, jak se píše, tedy „spi tvrdě“) půjde o nějakou taškařici, krutě vás zklamu. Pokusím se o velmi vážnou úvahu na téma, že se mi nechce v českých letních vedrech cestovat do veder ještě větších, protože to pokládám za zhůvěřilost a potažmo o tom, že takových lidí bude možná v budoucnu více. Pokusím se dohlédnout, co by mohlo další oteplování přinést zavedeným středomořským destinacím a jak by z toho mohly vytěžit destinace jiné, Českou republiku nevyjímaje.
Jsem člověk, který vedrem trpí. Vystoupí-li teplota nad 28 stupňů Celsia, začínám pociťovat obavy, při 30 se stávám neklidným, a neklesne-li teplota pod tuto hranici ani v noci, pak nespím, ale plácám se na lůžku jako ryba na suchu a chodidly šmátrám po nějakém zapomenutém chladnějším koutě. Při 35 stupních se ze mne stává zviřátko a o 5 stupňů výše umírám. Takhle jsem umřel už mnohokrát, takže vím, o čem mluvím. Dejme tomu, že mě můžete zařadit do té kategorie lidí, kteří tvrdí, že proti zimě se umím dostatečně obléknout, ale v boji s vedrem se prostě dostatečně svléknout nedokážu (ponechám teď stranou všezakrývající černá roucha Tuáregů, z jejichž rodu nejsem a vy patrně také ne).
Náš národ je národem teplomilným, zvláště pak jeho ženská část. Rád jezdí na dovolenou k moři, rád se sluní, koupe, lenoší. Připusťme, že jsem břídil a teplotní pohoda průměru našeho národa a většiny Evropanů je dejme tomu o 5 stupňů vyšší. I tak hrozí letním dovoleným Evropanů nebezpečí: Je docela možné, že v průběhu příštích let nebudou ochotni stoupající teploty svých zažitých destinací v letních měsících snášet. A to je konec legry, protože nechám mluvit suchá fakta.
Globální oteplování
Globální oteplování máme na krku z hlediska dlouhodobého vývoje. Podle Mezinárodního panelu pro změny klimatu (IPPC) se zvýšila průměrná teplota planety během 20. století zhruba o 0,6 oC, přičemž tempo oteplování se v devadesátých letech minulého století podstatně zrychlilo. Mnohem více znepokojujícím faktem je to, že noční teploty rostou rychleji než denní a že nad mořem se oteplilo dvakrát více než nad pevninou.
Největší problémy způsobí oteplování v tropickém a subtropickém pásmu, tedy v místech, kde je dost horko už teď. Na druhou stranu subarktické pásmo může slevit ze své drsnosti a stát se o něco přijatelnějším.
Jak se budou projevovat změny v jednotlivých částech světa?
Antarktida – úvahy o tom, že globální oteplování rozpustí polární ledy, zvedne hladiny oceánů o desítky metrů a utopí polovinu Evropy, jsou scestné. Oteplením byl zatím zasažen jen malý kousek tohoto kontinentu. Při zvýšené teplotě by nad ním mělo začít více sněžit, čímž by se objem ledu vyrovnal. Tento mechanismus má podle vědců fungovat až do teploty 20 °C nad normálem, což nehrozí.
Afrika bude patrně nejpostiženějším kontinentem. Experti očekávají, že se v některých pobřežních oblastech budou šířit pouště a eroze, obyvatelstvo bude ohroženo chorobami a neúrodou.
Asie – hladina moří zřejmě přece jen o něco stoupne, což vypudí miliony lidí z domovů, protože v přímořských oblastech sídlí příliš nízko nad vodou. V jižní a střední Asii se objeví sucho a neúroda, na severu bude podnebí vlhčí a výnosy zvýšené. Budou se šířit tropické nemoci a extrémní výkyvy v počasí – povodně, vedra, požáry a tropické cyklony.
Austrálie rozšíří plochu svých pouští, ale v některých oblastech se podobně jako v Asii očekávají tropické cyklony a povodně.
Oceánie – lze se obávat cyklonů, dlouhých such a tropických horečnatých onemocnění. Budou ohroženy příjmy z cestovního ruchu, ale také z rybolovu. Stoupající teplota moří by také mohla zničit některé korálové útesy. Mnohé menší ostrovy se potopí nebo je zničí eroze.
Jižní Amerika – sucha, záplavy, tropické cyklony, snížení výnosů v zemědělství, zhoršení kvality pitné vody, malárie, cholera, k tomu ke všemu El Ni?o.
Severní Amerika – ani ta se nevyhne šíření nemocí, vedrům a pobřežním erozím.
Evropa se otepluje velmi rychle, její průměrná teplota je jeden stupeň vyšší než světová. Úbytku turistů se ne bez důvodu budou obávat Španělsko, Itálie a Řecko. V jižní Evropě neustále ubývají srážky a do příštího století se očekávají sucha a vedra. Výrazné změny čekají přírodu v severských zemích – na rozdíl od jihu tam prší stále více. Relativně nejméně by měla být postižena střední Evropa, ale i tu potrápí vedra a záplavy.
Při vší té bídě v okolním světě se zdá, že Česká republika na tom nebude tak špatně. Země na jih od nás postihnou opravdová vedra a sucha, na severu budou mít potíže rostliny a zvířata, zvyklá na drsnější podmínky. Sice se také oteplí (v pražském Klementinu byla v roce 2000 naměřena nejvyšší průměrná roční teplota od začátku monitorování počasí v roce 1775), ale ne tak markantně a povodně také přijdou. Jenže se nacházíme i na správném kontinentě – pro evropské státy už není takovým problémem zafinancovat protipovodňová zařízení a koneckonců už bychom se mohli naučit, že když dlouho anebo moc prší, hladiny řek se zpravidla zvedají.
Vedra ob rok?
To všechno bychom při jisté dávce lehkomyslnosti mohli hodit za hlavu, protože tou dobou už na nás bude patrně růst tráva nebo kaktusy. Jenže jak oznámila agentura AFP, švýcarští meteorologové jsou toho názoru, že letní vedra, která loni zasáhla Evropu a následkem nichž přišlo jen ve Francii ke smrti přes 14 800 lidí, by se do konce tohoto století měla stát spíše pravidlem než výjimkou. Odborníci tvrdí, že léto 2003 je jakýmsi předznamenáním toho, co nás čeká.
Profesor klimatologie na polytechnice v Curychu Christoph Schaer konstatoval, že počítačové simulace naznačují, že v Evropě bude „nejméně každé druhé léto tak horké, jako v roce 2003“.
Z toho ze všeho vyplývá několik sice teoretických, ale přesto velmi podnětných možností:
Za prvé, Evropané se budou pravděpodobně snažit najít takovou letní destinaci, která jim bude biologicky vyhovovat. Dá se předpokládat, že postupně vzroste zájem o chladnější atlantické pobřeží, u středních Evropanů se oživí zájem o kdysi oblíbenou a v poslední době opět objevenou Rujanu a polská pobřežní střediska.
Za druhé, v preferencích nejspíš stoupne severní Evropa a Skandinávie a poznávací zájezdy v doposud opomíjených zemích – pobaltské země je budou vítat jako zdroj pracovních míst a zisků, Norsko, Švédsko a Finsko se s návalem turistů budou vyrovnávat hůře, protože doposud stavěly více či méně na nemasové turistice.
Za třetí, středomořské země sice budou tratit v hlavním prázdninovém období, ale při dobré koordinaci s cestovními kancelářemi a s dopravci budou moci podstatně prodloužit sezonu. Bude to pro ně znamenat investice do infrastruktury a vybavení ubytovacích zařízení a zároveň zkrácení „prázdnin“, tedy období, kdy dostavují, renovují či modernizují své ubytovací kapacity. Klimatizace každého pokoje se bude muset stát samozřejmostí, nikoliv luxusem za příplatek. S tím budou muset počítat i dodavatelé energie, aby nenastal kolaps, jako loni v některých místech tohoto světa, která nedokázala zvládnout prudký nárůst spotřeby.
Za čtvrté, vzrostou šance střední Evropy jako únosné a příjemné turistické destinace a s tím samozřejmě i České republiky, protože vedra zde budou sice vydatná, nicméně pro většinu Evropanů únosná: dá se tedy předpokládat, že pokud nabídneme přitažlivý program a na každém rohu ochlazení, můžeme se dočkat pronikavého úspěchu, i když nemáme moře, ve kterém bychom klienty namočili.
Za páté, ti Češi, kteří získají relevantní informace, zjistí, že na Kapverdách je v zimě stejná teplota vody jako v létě na Mácháči, tedy 22 stupňů Celcia, a v létě stráví svou dovolenou u českého rybníka či moravské nádrže se stejnou teplotou, čímž posílí domácí cestovní ruch. Když budou mít dostatek moudrosti, peněz a instinktu v těle, vyjedou v zimě právě na ty Kapverdy.
Závěr
Vrátím se k tomu, co jsem učinil titulkem tohoto článku. Existuje určitá vrstva lidí, kteří (velmi rozumně) v létě jezdí do zimy a v zimě do léta. Vzhledem k tomu, co tu bylo řečeno, se dá očekávat, že jejich počet bude stoupat. Netvrdím, že to bude nějaké drámo, ale ta tendence bude vzrůstat s tím, jak bude stoupat koupěschopnost českého obyvatelstva. Tudíž je na pořadu, aby se začali nad svými destinacemi a produkty začínat zamýšlet i outgoingoví operátoři. I ti, kteří si jsou svými destinacemi doposud naprosto jisti. Přemýšlejte a ptejte se svých klientů. Ostatně, ti vám mohou říci nejvíce.
Dean Valášek