Kdybychom měli popsat další báječný úspěch, ke kterému došlo uprostřed nádhery a lesku Azurového pobřeží, tak bychom řekli, že druhý ročník Mezinárodního veletrhu luxusního cestování (International Luxury Travel Market – ILTM) v Cannes byl dosud největším a pohyblivým svátkem fantastických proporcí. Na toto hřiště bohatých a slavných se sjelo přes 500 nákupčích z více než 80 zemí, kteří se podřídili přísnému jízdnímu řádu obchodních schůzek s více než 160 vystavovateli a přitom si užívali atmosféru pohádkového místa.
Zřejmě proto, že skrze okna canneského Palais des Festival zářilo dovnitř oslnivé prosincové slunce, ujímaly se obchody briskně a úroda byla bohatá. Elektronický rezervační systém, který zahrnoval i on-line osobní organizéry, k sobě přivedl zainteresované nákupčí a dodavatele ještě dříve, než se brány veletrhu otevřely, a když se tak stalo, umožnil maximální flexibilitu a efektivitu a zajistil, že každý mohl svého času využít co nejlépe. Po dnu plném plodných jednání a šampaňském, které se podávalo při seznamovacích párty v některých větších stáncích jako VisitBritain, byla galavečeře v opulentním hotelu Carlton InterContinental opravdovým svátkem pro smysly. Popravdě řečeno, pokoušel jsem se najít tu nějakého kverulanta či rozkolníka, jenže doslova každý, s kým jsem mluvil – ať už to byl Matthew Upchurch, generální ředitel sponzora veletrhu Virtuoso, Alessandro Cabella, generální ředitel hotelu Mirabeu v Monte Carlu, Michel Galopin, generální ředitel Grandhotelu Du Cap-Ferrat, Seiji Tomita, ředitel japonské společnosti Kintetsu International, Jiří Gajdošík, generální ředitel pražského hotelu Le Palais, nebo Roman Straub, generální ředitel hotelů Andel’s a Diplomat v Praze, a desítky dalších – ti všichni svorně drželi basu a kategoricky prohlašovali, že to byl jak obchodní úspěch, tak skvěle strávený čas.
Abych zvěděl něco více o speciálním receptu, na základě něhož všichni vynášejí ILTM do nebes a podle kterého se vytváří masivní zájem o luxusní cestování všeobecně, přichytil jsem šéfa ILTM Media Sergeho Divea a přiměl jsem jej, aby mi odpověděl na několik otázek.
Hned zkraje mi řekněte, jak byste definoval trh luxusního cestovního ruchu. Čím se liší od standardního rekreačního nebo obchodního cestování?
Luxusní cestovní ruch hledá a pokouší se dosáhnout jedinečnosti. Jedná se také o požitek smyslů. Luxusní cestování je také o tom, že když se někam potřebujete vydat, dostanete personalizované služby. Lidé se k vám chovají jako k osobnosti, a ne jako ke komoditě. Pokud cestujete v první třídě, přijdou a řeknou, „pane Dive, dáte si ještě trochu vína?“, a když letíte v turistické třídě, zeptají se, „dáte si dietní kolu?“ V prvním případě se cítím jako jedinec, ve druhé mám dojem, že jsem jen součástí davu. Takže si myslím, že první důležitou věcí jsou personalizované služby.
Druhou věcí je potěšení pro smysly a neustálá příjemná překvapení. Vstoupím do svého pokoje a na posteli najdu květiny, jdu do bazénu a oni mi v horkém dni přinesou vychlazený ručník, jsou čtyři hodiny a oni mi k moři přinesou nějaké nakládané ryby. A těmihle milými maličkostmi vás neustále překvapují. Luxus je protějšek toho, být komoditou, je to, jako když žijete ve světě fantazie, kdy cítíte překvapení každý den. Když se cítíte hýčkán a sám o sobě se cítíte dobře a víte, že se staráte jen o své požitky, nejen duševní, ale také tělesné. A to je důvod, proč je dnešní luxusní cestování více ženská záležitost. Očividně je to pravda. Jeden z největších amerických pašáků Alex Baldwin řekl: „Miluju masáže, rád si nanáším krém na obličej a chodím na manikúru,“ a dodal, „nehledě na sex, jsem v základě homosexuál.“ Víte, a v tom to všechno vězí. Je to mnohem senzitivnější život.
Nosnou věcí luxusu je také do velké míry poskytovat emoce. Samozřejmě musíte mít základní produkt, musíte být na správném místě, mít tu správnou architekturu a základní služby, ale také musíte mít ten správný personál, tedy personál, který se bude o hosty jaksepatří starat a který k nim bude mít velmi dobrý přístup.
Pro mě je takovým vzorem třeba Grace Leo-Andrieu, ta je v oboru luxusního cestování náramně úspěšná. Víte, říkám jí „Coco Chanel luxusního cestování“. Má asijské kořeny, vystudovala v Americe a žije ve Francii. Ta dáma si je v první řadě vědoma toho, že obsluhování lidí (alespoň v Asii) vás jaksi zmocňuje – čím více lidem sloužíte, tím více vám dluží a jste opravdu hrdý na to, co děláte. Zatímco když obsluhujete lidi v Evropě, cítíte se vůči nim tak trochu jako otrok. Grace má smysl pro byznys, jako mají Američané. Má také joie d’ vivre, tedy radost ze života, kterou poskytuje Francie. Její byznys spočívá v efektivních operacích, ochotě sloužit lidem kombinované s jistým druhem svobodného a odlehčeného přístupu – někteří lidé dokážou být tak zdvořilí, až vás to vyvádí z míry. Potřebujete lidi, kteří poskytují personalizované služby s odlehčeným kontaktem.
Nehraje roli v luxusním cestování zvláště dnes, kdy propukají konflikty a globální ekonomika je zmatečná, také prvek eskapismu? Nehledají v něm lidé určitý druh úniku z každodenní reality?
Přesně tak. V tom přeci spočívá úspěch cestovního ruchu. Žijeme ve světě, ve kterém jsou lidé v práci pod stále větším tlakem. Chce se po nich, aby byli mnohem produktivnější než kdy předtím. Pracují mnohem déle. Vědí, že už ani víkend nemají jistý. Například v Americe dostanou jen pár dní volna, maximálně dva týdny. Tvrdě pracují a velká část zisku pro jejich nadřízené je dána jejich výkonem. Jednou nebo dvakrát do roka dostanou prémie a mají pocit, že si je skutečně zaslouží. To, co si lidé myslí, je „chci si užívat, protože tvrdě pracuji. Mám dva týdny dovolené, jenom jeden život a musím si být jistý, že z toho vytřískám, co se dá.“ Dnešní způsob přístupu je takový, že lidé konzumují raději zážitky než produkty. Výsledkem je stoupající poptávka po cestování. Jsou to také velmi často podnikatelé, kteří mají tendenci riskovat, a to se promítá také do výběru jejich vlastní dovolené. Chtějí být tak trochu překvapováni. Z toho důvodu přicházíme každým rokem s novou kolekcí cestovatelských produktů, podobně jako každým rokem přicházejí na trh výrobci s novou kolekcí kabelek. Přicházíme s novými produkty, které lidi znovu překvapí.
V čem vidíte do budoucna příležitosti a hrozby, které trh luxusního cestování čekají?
Myslím si, že největším nebezpečím je právě risk cestování, nebezpečí nemocí nebo terorismu, protože když cestujete, musíte sednout do letadla, a jestliže se lidé bojí létat, tak prostě cestovat nemohou. Pro nás to znamená, že můžete mít ty nejlepší úmysly, přijde stávka, nikdo neodletí a máte na krku pohromu. Takže pokud bych měl co nejjednodušeji definovat risk, tak to je rozhodně létání. Druhé velké nebezpečí spočívá v tom, že luxus ztrácí svoji vlastní identitu. Myslím tím fakt, že luxus je zneužívané slovo. Dnes lidé mluví o luxusních automyčkách nebo o luxusním toaletním papíru. Je to naprostý nesmysl. Dnes znamenají dovolené eskapismus a nikdo nechce uniknout do průměrného světa. Takže když se řekne „bude to luxus“, jde o marketingový trik. Cestování se musí znovuobjevit a musí se najít nová slova, která by jej znovu definovala. Jedním ze způsobů, jakým by lidé mohli začít, je zákaz slova „tourism“. Jsem rád, když lidé mluví o eskapismu, exotice, ale tourism – tedy cestovní ruch – příliš často znamená 20 lidí v autokaru, kteří se koukají na jednu a tutéž věc současně, mají nějaký program a někdo se o ně stará jako o děti. O.K., to bylo docela dobré v sedmdesátých letech, ale luxus je o jedinečnosti, o individuálních zážitcích, které si v určitém okamžiku osobně prožijete, a to všechno je v rozporu s koncepcí toho, čemu říkáme cestovní ruch.