Byly doby, kdy se po značených turistických cestách pohybovali v létě pěšáci a v zimě lyžaři. Ovšem, kdeže loňské sněhy jsou!
S nástupem horských kol se v našich luzích, hájích a kopcích objevili nejen turisté, kteří využívají svého velocipédu jako přesunového prostředku a jejich hlavním cílem je kochat se krajinou, památkami etc., ale i bikeři. Ti považují jízdu na kole nikoliv za prostředek, ale za cíl, za adrenalinový sport. Vyřítí-li se takový biker v prudkém svahu ze zatáčky přímo do houfu dětí na vycházce nedělní školy, je to tragédie. Bikeři většinou nemají ani zvonky, jimiž by na sebe upozornili, ani stěrače, které by mohli zapnout při nenadálém akcidentu. A aby si na horáka přimontovali rolničky, to by bylo pod jejich důstojnost.
K jiným konfliktním situacím dochází v zimě, kdy se na souběžné pěšácké a lyžařské trase potkávají vyznavači obou těchto přesunů. Člověk je od přirozenosti tvor líný, takže pěšáci zhusta šlapou v běžecké stopě místo toho, aby si vyrobili svoji, a to alespoň půl metru od lyžařské. Z vlastní zkušenosti vím, že když se při svistu z kopce dostanu do pěšácké oranice, předvádím často neuvěřitelné tanečky, abych nepřišel k pádu, úrazu a někdy i ke smrti. A když pak toho pěšího oráče dohoním, vidím velmi rudě. Při takových setkáních bývají pěší turisté častováni nepěknými výrazy a otrlejší povahy se pouští i do pěstních soubojů. Mgr. Markvart z KČT tvrdí, že k zahlazení stop jednoho oráče musí projet nejméně sto lyžařů.
Dalšími oráči jsou v zimě v létě jezdci na koních. Zatím jich moc není, ale podívejte se kolem sebe – koňské farmy u nás přibývají jako hříbky po dešti. Vznikají nové aktivity: na dosud poklidné trase se potkáte se psím spřežením, se sněholetem, na asfaltových úsecích s kolečkovými bruslaři a Mgr. Markvart počítá i s tím, že někdy v budoucnu se na pěšinách budeme vyhýbat i osobním vznášedlům.
Jiným problémem souběžných tras jsou postoje vlastníků pozemků, přes které tyto trasy vedou. Jsou tací, kterým například nevadí tradiční pěší turistika, ale bikery prostě nemohou skousnout, protože jim ničí jejich pečlivě posečené louky, pískem vysypané cestičky a podobně. I vezmou tedy vaničku a vylijí ji i s robátkem – tedy požádají o zrušení značené trasy jako takové.
Proto vypracoval Český klub turistů obecná pravidla pro pohyb v přírodě a pravidla pro jednotlivé druhy nejobvyklejších přesunů (pěší, cyklistický, lyžařský). Současně si stanovil úkoly, jejichž plněním by se současná situace a budoucí vývoj měly zudržitelnit. Nejpodstatnějším principem je princip separace: nepouštějte je k sobě, nebo se umlátí! Úkoly KČT najdete v přilehlém rámečku. Dean Valášek