Tomáš Startl získal v listopadu loňského roku titul „Hoteliér roku 2007“, a to v kategorii nezávislých hotelů. Tento titul mu byl udělen jako výraz ocenění výsledků v kvalitě poskytovaných služeb, způsobu řízení a provozování podniku a v neposlední řadě za lektorské působení a pomoc rozvoje vzdělávání v Asociaci hotelů a restaurací ČR. Je ředitelem nově postaveného čtyřhvězdičkového designového hotelu v centru Prahy a svůj úspěch skromně přisuzuje celému týmu.
Jak důležitou roli ve vašem hotelu hrají zaměstnanci?
Výběr zaměstnanců je pro mě zcela klíčový. Vím, že sám nic nezmohu, hotel řídím skrze své kolegy, takže pokud se daří hotelu, tak je to díky dobré práci manažerů – vedoucích jednotlivých úseků a středisek. Inzeráty na pozice jsme dávali do několika deníků a to, tuším, šestkrát. Na 25 přijatých zaměstnanců jsme prošli asi 180 životopisů a sešli se s 80 kandidáty. Ze středního managementu jsme se rozešli s jednou pracovnicí a z řadových 17 pracovníků jich skončilo 8. To považuji v hotelnictví za nízkou fluktuaci. O zaměstnance se zajímám do hloubky, snažím se s kolegy si povídat, využít např. společné posezení při oslavě narozenin nebo u oběda. Komunikací předcházím unáhleným rozhodnutím, kdy mi na stole přistane výpověď a je příliš pozdě pracovníka udržet. Jsem si vědom, že jako manažer musím neustále přijímat, trénovat a propouštět. Je to pro mě někdy frustrující a psychicky vyčerpávající. Ztráta každého pracovníka, který se mnou ušel kus cesty, mne mrzí.
|
Co pro vás znamená tým a týmová práce?
O týmu hovoříme ve sportu. Ale např. v Americe se k managementu sportovního oddílu přistupuje velmi podobně jako k vedení firmy. Nevím vlastně, kdo od koho opisuje, zda manažeři od trenérů nebo obráceně. Dosažení dobrého výsledku ve sportu nebo businessu je spojeno s tahem na branku, motivací, spoluprací, zaskakováním jeden za druhého. Dnes jsem si v Perle jistý, že jednotliví manažeři jsou v řízení svých úseků lepší a profesionálnější, než bych byl já. Osvojili si software, personalistiku, aktivní marketing. Já se snažím je nadále hecovat do lepších a lepších výsledků, aby neusnuli na vavřínech, nastavuji jim zrcadlo, provokuji je. Také jim musím vytvořit podmínky k práci. Když přijdou s tím, že je potřeba koupit tiskárnu, a umí si to zdůvodnit, tak udělám vše pro to, abych na tiskárnu našel prostředky.
Jak by se dalo srovnat vedení hotelu s 300 a se 30 zaměstnanci?
V Panoramě se třemi sty zaměstnanci jsem je nemohl znát jménem, řešil jsem stížnosti, které zavinili zaměstnanci, které jsem znal jen povrchně, některé vůbec. Často si vybavuji bezmocnost, kdy jsem se jako FB Asistent Manager v Hotelu Forum na snídaňové restauraci se 350 místy dostal do situace, kdy nám hosté totálně přetékali přes hlavu. Horší by to mohlo být snad jen na nádraží při stávce železničářů. Probíhal jsem restaurací a hosté mě tahali za rukáv – potřebuji lžičku, došla káva, nejsou hrníčky. To byla totální bezmocnost. V malém hotelu do 100 pokojů si vyhrnu rukávy, přiložím ruku k dílu a mohu tak kritické situaci zabránit já nebo někdo z managementu. Určitě je příjemné mít velkou kancelář, sekretářku, široký tým, personalistu apod., tedy řídit velký hotel, ale dnes, kdy mohu srovnávat, se lépe cítím v hotelu menším. Mám tam blíž k hostům i zaměstnancům. Hotel-fabrika už mě tolik neláká.
Text: -tos-
Foto: archiv hotelu Perla