V říjnu 2003 uspořádal Tuniský národní úřad pro cestovní ruch a Tuniské velvyslanectví v České republice gastronomický festival. V pražském hotelu Corinthia Tower se sešlo na 200 hostů – pracovníci CK specializovaných na tuto turisticky přitažlivou středomořskou destinaci, zástupci médií i osobnosti z kulturního a veřejného života.
V tuniské kuchyni si každý najde to, co hledá. Okusit můžete třeba desítky druhů chleba, od tradičních baget až po nekvašené chleby pečené ve speciálních hliněných píckách zvaných „tabouna“. Ovšem nejen chlebem živ jest člověk, Tunisan zvlášť. Tunisané jsou opravdoví gurmeti (nikoliv gurmáni, tak Francouzi označují „žrouty“) a jejich kuchyně je rafinovaně pestrá.
Základem masitých pokrmů je většinou jehněčí. Je třeba objektivně přiznat, že chuťově se vůbec nedá srovnat s tím, co za jehněčí vydávají řezníci v Česku. Tunisané zhusta kupují jehněčí od svého „rodinného“ řezníka, kterého před nákupem podrobují křížovému výslechu, aby zjistili původ jehněte, stáří, chov a další „nezbytnosti“. Oblíbeným způsobem přípravy jehněčího je coucha, kdy jsou porce potřeny směsí olivového oleje, soli, mátových výhonků a kajenského pepře a pečeny v kameninové míse.
Zvláštní a rozsáhlou kapitolou tuniské kuchyně jsou jídla připravovaná z darů moře. Na trzích můžete nakoupit spoustu druhů ryb, krevet, langust a dalších stvoření, která my Středoevropané neumíme ani pojmenovat. Takže spíše než o nákupu budeme mluvit o okukování. Máte-li ale ryby rádi, můžete je porovnat se štědrovečerním kaprem a ochutnat například parmici nachovou (Rouget), kterou mnozí fajnšmekři považují za to nejlepší, co můžete dostat na talíři.
Atmosféru večera dotvářela půvabná břišní tanečnice, stejně jako ukázky rukodělné tvorby uměleckých předmětů, které jakoby pocházely z Pohádek tisíce a jedné noci.