Trh cestovního ruchu z pohledu HO.RE.KA. ČR

Mám-li hovořit o stavu a perspektivách českého trhu v oblasti cestovního ruchu z pohledu HO.RE.KA ČR, omlouvám se čtenářům, že budu hovořit převážně o jeho suboblasti, tedy pohostinství a ubytování. V úvodu svého příspěvku nemohu opomenout příčiny, které se podílejí na formování podmínek a předpokladů pro další rozvoj trhu cestovního ruchu.

Domnívám se, že není třeba připomínat následky zářijových událostí r. 2001 v USA, hrozby nebezpečí dalších teroristických útoků a válečného konfliktu v Iráku a jejich vlivu na makroekonomiku a celosvětové oslabení cestovního ruchu. K tomu připočtěme stagnaci a pokles ekonomiky nejvyspělejších evropských států (zejména SRN), oslabení rodinných příjmů a redukování rozpočtové položky na cestování, rekreaci a oddech. S rozsáhlými povodněmi a jejich následky se v ČR potýkáme dodnes. Ke zmírnění jejich následků v oblasti cestovního ruchu nepřispěly ani nesprávné, dezorientující a zavádějící informace pracovníků našich zastupitelství v zahraničí o připravenosti a schopnosti našich ubytovacích a stravovacích zařízení poskytovat turistům a návštěvníkům servis v takřka nezměněné kvalitě.

Ráda bych se nyní věnovala podmínkám, které lze nějakým způsobem ovlivnit. Jakou pomoc cestovnímu ruchu poskytuje stát, jaké vytváří podmínky pro jeho existenci a rozvoj? Tyto otázky nepochybně úzce souvisejí se stavem a vývojem cestovního ruchu a bezprostředně ovlivňují jeho obsah a kvalitu.

Proč usilujeme o změnu současného postavení oblasti cestovního ruchu v naší společnosti? Vždyť patří k významnému „exportnímu odvětví“, ve kterém podstatná část jeho devizových příjmů pro státní pokladnu je získávána prodejem služeb, tato skutečnost jeho přínos určitě ještě násobí. Významně se podílí na tvorbě hrubého domácího produktu, přispívá k zaměstnanosti i v menších místech vzdálených průmyslovým aglomeracím. Mimoto svým působením zasahuje a prolíná se v řadě jiných odvětví našeho hospodářství. Při identifikaci jeho ekonomických dopadů se v odborných kruzích užívá pojmu „průmysl cestovního ruchu“. Vezměme např. návaznost na dopravu, potravinářství, řemeslnické služby, ale i kulturní funkce atd. Tuto skutečnost si právě málokdo z našich národohospodářů uvědomuje. Pro větší přehlednost a identifikovatelnost veškerých ekonomických přínosů cestovního ruchu bylo nalezeno řešení, a sice prostřednictvím metodiky tzv. satelitního účtu cestovního ruchu. Mluví se o něm již dlouho, ale zatím nejsou patrné žádné výraznější výsledky. Kdo asi zde drží „černého Petra“ v ruce?

Ve srovnání s jinými odvětvími národního hospodářství, příjmy z cestovního ruchu do státní pokladny daleko převyšují příjmy z jiných rezortů, s vlastními ministerstvy a dalšími institucemi. Navíc příjmů z cestovního ruchu do státní pokladny je na rozdíl od jiných rezortů dosahováno bez větší pomoci a přímých investic od státu. A přesto cestovní ruch dodnes nemá ani vlastní vládní výbor, natož ministerstvo! A tak je cestovní ruch bez ohledu na jeho zásluhy na příjmech do státního rozpočtu v pozici „nechtěného dítěte“, i když je občas ujišťován o pozornosti a vážnosti ze strany governmentu. Absence plně fungujícího státního orgánu pro oblast cestovního ruchu s potřebnými kompetencemi a kvalifikovaným personálem způsobuje celou řadu problémů a vyloženě brzdí jeho rozvoj. Nedostatečná znalost zákonitostí, specifik a zvláštností, v našem případě gastronomických a ubytovacích služeb na straně zaměstnanců ministerstev, se projevuje mimo jiné i ve zcela formálních vnějších připomínkových řízeních k návrhům úprav či nových zákonných předpisů a norem.

Abych byla konkrétnější, dovolte několik nejkřiklavějších příkladů, které jasně hovoří o řečeném. Například opožděně vynaložené kroky naší vlády při vyjednávání podmínek vstupu ČR do EU a pro nás tak významné dosažení snížené sazby daně z přidané hodnoty u stravovacích služeb. Stále s napětím očekáváme verdikt Parlamentu EU, zda tyto služby budou v základní sazbě DPH či nikoliv. Právě zpětné převedení poskytování stravovacích služeb do základní sazby DPH, by mělo fatální důsledky pro naši podnikatelskou sféru a prohloubilo by ještě dál ekonomickou krizi.

Sáhnu-li do „jiného soudku“, zatím nepříliš často se hovoří o problematice týkající se nekalé soutěže, se kterou se potýkají naši členové především mimo velká města. Jde o časté případy tzv. „podnikání“ kuchyní a jídelen základních a středních škol a učilišť (mimo obor hostinské činnosti). Je s podivem, že některé z nich mají na tuto činnost živnostenské listy bez ohledu na to, že nesplňují prakticky žádnou podmínku pro udělení oprávnění. Často jsou zřizovatelem těchto provozoven města a obce. Vzniká tak prostředí, v němž jsou nastaveny nerovné podmínky pro podnikání, neboť jedna ze stran využívá nedostatečné transparentnosti svého prostředí, bez běžných kontrolních mechanismů provozu směšujícího dotované a komerční prostředí. Tedy je zde státem vytvořeno klima pro daňové úniky a neoprávněné nakládání se státními dotacemi. Zdá se, že v současné době je tato situace neřešitelná a ocitáme se v patové situaci. Doufáme, že vstupem ČR do EU bude možné tento problém řešit systematicky.

S podnikatelským prostředím a gastronomií souvisí i aplikace zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, a zejména na něj navazující vyhlášky č. 107/2001 Sb. o hygienických požadavcích na výrobu. Nesporné je, že aplikace těchto předpisů do praxe s sebou přináší velkou ekonomickou zátěž pro naše podnikatelské prostředí. To se promítá buď do enormního zvyšování cen podávaných jídel, či odstraněním nabídky hotových jídel z jídelních lístků. Zavedení povinnosti plnění podmínek dodržování systému kritických bodů (HACCP) i do malých provozů je přinejmenším za vlasy přitažené.

Jako další příklad „péče státu o podnikatelské prostředí“ opět něco z jiné problematiky. Ve zkratce mohu uvést problém nerovného prostředí a postavení nás – uživatelů předmětu ochrany dle autorského práva a jeho kolektivních správců (OSA, INTERGRAM, DILIA). Tento problém, bohužel poprvé, spojil alespoň částečně zájmy profesních sdružení na dosažení změny a inicioval přijetí právních kroků na obranu a nápravu stavu. HO.RE.KA ČR navíc na podporu dosažení tohoto cíle vydala petici, o níž se psalo v minulém čísle COT Business.

Je nesporné, že k prosazení výraznějších změn ve prospěch cestovního ruchu, které by byly ekvivalentem jeho významu a přínosu pro národní hospodářství, je potřebné, a nebojím se říci i nutné, aby vystoupilo „ze stínu“ i těch 90 % podnikatelů, kteří dosud nečinně přihlížejí, nadávají z ústraní, co za ně druzí udělají a za co je pak budou moci zkritizovat.

Přesto mi to nedá, abych nevyužívala každé příležitosti k vysvětlení významu členství v profesní organizaci. Je jasné, že hlas početně silnějších profesních sdružení bude více slyšet než hlas jedince. Je reálným předpokladem, že síla takového profesního sdružení daleko spíše probudí z letargie ty, kteří mohou dát průmyslu cestovního ruchu náležité postavení, odpovídající jeho významu a přínosu národnímu hospodářství. HO.RE.KA ČR Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu je profesním sdružením, které již podle názvu napovídá, že jeho prioritou je hájení zájmů a potřeb svých členů. Jedním z jeho specifik je, že je třeba ve své strategii hledat, volit a užívat takové prostředky, které vycházejí z jejich reálných podmínek a možností. Vybavení a provoz restaurace, hotelu či penzionu je totiž jen v jejich režii a řeší ji pomocí vlastních zdrojů či úvěrem z banky.

Z našeho pohledu se oblast pohostinství, jako součást průmyslu cestovního ruchu, bude rozvíjet po vstupu ČR do EU v nových politických, hospodářských a sociálních podmínkách. Ty budou klást zvýšené nároky na odbornou připravenost a zdatnost i na zaměstnance na nižších stupních pracovního zařazení.

Zvýšené nároky na špičkovou profesionální úroveň pracovníků na manažerských místech povedou zřejmě i ke snižování početních stavů vedoucích pracovníků ve firmách. Vývoj techniky a nových technologií bude postupně vytlačovat zakořeněné zastaralé metody, které povedou ke změnám nabízeného sortimentu, v němž budou nacházet uplatnění dosud méně známá jídla odrážející kulturu různých etnik. Nové technologie podobně jako další aspekty povedou ke zvyšování kvalifikace a znalostí personálu. S očekávaným dalším nárůstem provozů tzv. rychlého občerstvení lze na druhou stranu očekávat úbytek luxusních a také drahých restaurací, s komplikovanou obsluhou a bez důkladně promyšleného marketingu. Očekávat lze také nárůst lůžkových kapacit v ubytovacích zařízeních s cenami přijatelnými pro širší lidové vrstvy.

Podnikatelskou prioritou, kromě již zmíněného, se v těchto nových podmínkách stává:

– schopnost alespoň základní komunikace s hostem v cizím jazyce;
– kvalita poskytovaných služeb;
– vyšší péče o zákazníka;
– zvýšení zájmu o klientelu z řad seniorů;
– zvýšené nároky na ekologii a racionální využívání energií;
– zvýšené nároky na bezpečnost provozu.

Z hlediska úspěšnosti na trhu cestovního ruchu je nutná připravenost našich členů na nové podmínky, ale především i změna filozofie přístupu k výkonu živnosti. Zde zvlášť významnou roli sehrává ochota získávání stále nových a nových informací a jejich využívání v praxi, zvyšování kvalifikace, a to od majitele firmy až po její personál. V tomto smyslu také postupuje naše sdružení HO.RE.KA ČR, které s předstihem zprostředkovává svým členům aktuální informace, které jim mohou pomoci při formování nových obchodních strategií.

Ing. Miroslava Luprichová

www.horeka.cz