Povědomí o cestovním pojištění se během posledních let zásadně změnilo. Jen minimum českých občanů dnes cestuje do zahraniční bez pojistky. V tomto směru se začínáme dostávat na úroveň západoevropských zemí. Tam je ovšem mnoho klientů pojištěno dvakrát i třikrát, což u nás zatím neplatí. Dvojnásobné a trojnásobné pojištění je v zahraničí obvyklé a je dané tím, že každá pojistka řeší něco trochu jiného. Na několikanásobné pojištění a další trendy v cestovním pojištění jsme se zašli zeptat osoby nejpovolanější – JUDr. Vladimíra Krajíčka, předsedy představenstva a generálního ředitele Evropské Cestovní Pojišťovny.
Když je klient pojištěn dva- až třikrát, má nárok na dvoj- až trojnásobné plnění?
Může to tak být, ale nemusí. To záleží na konkrétní sjednané pojistce. Když se jedná o pojištění škodové, třeba u pojištění zavazadel, ze zákona neexistuje možnost, že by člověk dostal víc, než na kolik je vyčíslena skutečná škoda. Ale pokud jde o pojištění obnosové, jako je například pojištění úrazu, tak se výše odškodnění násobí, samozřejmě.
Můžete nastínit hlavní globální trendy v cestovním pojištění a jejich dopad na situaci na českém trhu?
Všechny trendy v cestovním pojištění jsou spojené s masivním posunem k elektronickému prodeji. Cestovní pojištění v zemích západní Evropy se dnes ve většině případů prodává spolu s nějakým jiným produktem nebo službou – například s letenkou, zájezdem, ubytováním. A to samozřejmě přes internet. V tomto případě hovořím o krátkodobém pojištění, tedy pojištění na jednu cestu.
Druhým trendem je posun k celoročnímu pojištění. Lidé si stále častěji sjednávají cestovní pojistku na celý rok. Jde pochopitelně o specifickou skupinu zákazníků, pro které je typické, že cestují do zahraničí mnohem častěji, než je průměr.
Pokud hovoříme o celoročním cestovním pojištění, je třeba zmínit také fakt, že zde existuje korelace s pojištěním v rámci platebních karet. A právě tady vzniká velmi často pojištění dvojnásobné, nebo dokonce trojnásobné, což však občané ve vyspělých zemích mnohdy považují za velice výhodné.
To znamená, že vaše produkty musejí být stále variabilnější, snadno kombinovatelné?
Ano, existuje jistý posun ve variabilitě – nabízejí se různé formy pojištění nebo připojištění pro specifické aktivity a rizika. Především v zahraničí začíná stále více lidí využívat například zvláštní pojištění pro sportování, pro spolucestující domácí mazlíčky a tak.
Na druhou stranu, některé věci v rámci cestovního pojištění zůstávají stále stejné, v zásadě se od něj nedají „odpárat“. Například, pojištění do zahraničí musí vždycky zahrnovat pojištění repatriace; tedy převozu domů ze zdravotních důvodů, to se prostě nedá koupit samostatně.
Pokud se vrátím k trendům, můžete z tohoto úhlu pohledu srovnat situaci v Evropě a v Americe, případně v dalších regionech světa?
Evropa a Amerika se v cestovním pojištění hodně liší. Zaměřím-li se na Spojené státy, většina občanů nikdy za hranice nevyjela, a tudíž se nepotřebují pojišťovat. Cestují-li však, jejich standardní pojistka zahrnuje úhradu léčebných výloh v jiné zemi a často i pomoc v případě nouzových situací, jako je třeba únos a podobně.
Jiná situace je v Kanadě. Kanaďané mají ve srovnání se Spojenými státy mnohem intenzivnější styky s Evropou, častěji cestují do zahraničí a trh cestovního pojištění je zde tedy mnohem rozvinutější.
V zemích Latinské Ameriky je cestovní pojištění z našeho pohledu „v plenkách“. Jak ovšem tyto země rychle bohatnou – jde především o Argentinu a Brazílii – roste také počet lidí cestujících třeba do Evropy, a tak se i zde trh cestovního pojištění rychle rozvíjí.
Mimořádně zajímavý trh začíná představovat Asie. Cestovní pojištění se učí ve stále větší míře využívat například Malajci, Thajci, Číňané, což opět souvisí s tím, že tyto země rychle bohatnou.
Evropa je v oblasti cestovního pojištění nejrozvinutějším regionem světa. Cestovní pojištění zde má velkou tradici. Dá se říci, že západní Evropa, především pak Velká Británie, udává směr rozvoje v cestovním pojištění. To je také důvod, proč se všechny novinky dostávají rychle i k nám. Souvisí to i s tím, že všichni významní hráči na poli cestovního pojištění, kteří působí na západoevropských trzích, jsou aktivní také v Česku.
Ale Evropská Cestovní Pojišťovna je přece pořád jedinou v Česku operující specializovanou pojišťov-nou zaměřenou na cestovní pojištění, ne?
Není. Dnes se na našem trhu objevují i jiní specializovaní pojistitelé ze zahraničí, některé tu vlastně jako asistenční společnosti už řadu let podnikají. Postupně budou dělat podobné věci jako my. Prostě na českém trhu bude během několika let situace stejná jako v západní Evropě, kde se cestovním pojištěním zabývá velice úzký počet specializovaných pojišťoven. Nebojíme se toho, protože jsme na to zvyklí právě z takových náročných trhů. I v Česku nakonec rozhoduje, co zdejší klient od pojistitele očekává, jak spolehlivé jsou služby a nakolik jsou dlouhodobě ověřené obchodní vztahy pojišťovny se subjekty v cestovním ruchu. Myslím, že v mezinárodní konkurenci stoletá tradice odbornosti, férový přístup ke klientům i partnerům a sázka na moderní výpočetní systémy naší pojišťovací skupině hodně pomáhá.
Možná stojí za to i říct, že v západně Evropě se trh cestovního pojištění stát od státu poměrně výrazně liší. Když vezmu patnáctku „starých“ členských zemí EU, můžeme mluvit o patnácti odlišných trzích cestovního pojištění s různými podmínkami.
V čem jsou hlavní rozdíly?
V úrovni provizí, ve skladbě a obsahu produktů, regulaci prodeje a podobně. Pojištění je totiž vždy úzce vázáno na konkrétní národní právní systém a zvyklosti. A protože v právních systémech evropských zemí jsou poměrně veliké rozdíly, vykazuje je také cestovní pojištění.
Vedle této rozdrobenosti se však začíná stále razantněji projevovat určitá snaha sjednocovat podmínky pojištění. Třeba v prostředí různých nadnárodních internetových portálů se často nabízí jeden produkt pro celou Evropu. A ne vždy se to úplně daří. Záleží to na vzájemném vztahu pojistitele a provozovatele portálu, který se výrazně profesionalizuje. Když si například český občan koupí letenku u zahraniční letecké společnosti, chce mít pojistku přirozeně v češtině, odpovídající našim zákonům, aby měl jistotu, že mu z ní bude náležitě plněno. Lze to řešit, pojistitel však musí mít k dispozici kvalitní a nákladné elektronické systémy.
Jak se podle vašeho názoru bude situace vyvíjet dál? Udrží se samostatnost jednotlivých západoevropských trhů nebo dojde ke sjednocení?
Zřejmě bude docházet k postupnému sjednocování, ale je jasné, že to bude probíhat velmi pomalu. Hodně to závisí na rychlosti, jak se budou sbližovat právní systémy jednotlivých evropských zemí.
Jinak je to v případě rizik, které pojišťovny kryjí. V tomto ohledu probíhá unifikace mnohem rychleji. Jednotlivé země a pojišťovny od sebe vzájemně pohotově přebírají nabídku rizik, která jsou ochotné pojistit.
Velkou otázku představuje sjednocení cen za stejný produkt. To je velmi komplikované, protože v různých zemích jsou různé daňové podmínky, platební zvyklosti a koneckonců i velice odlišný životní standard. Stejně tak provize zprostředkovatelů jsou v evropských zemích velice rozdílné, což opět vychází z odlišných zákonů a historických zvyklostí.
Otázka jednotného produktu a jednotné ceny se na úrovni cestovních pojišťoven diskutuje řadu let. V tomhle směru se dost experimentuje – některé společnosti takový produkt mají a prodávají ho, ale se střídavým úspěchem.
Abych uvedl srozumitelný příklad, když se v rakouských Alpách sejde Ital, Francouz, Němec a Čech a všichni si předtím koupili stejný pojistný produkt stejné pojišťovny, budou mít nejspíše pojištěna i stejná rizika. Za pojištění ale každý z nich zaplatil jinou cenu a rozdíl bude jistě i v řadě podmínek pojistné smlouvy, ve výši plnění. Tyto rozdíly totiž odrážejí specifika italského, francouzského, německého a českého trhu, způsobu obchodování, právních systémů i zvyklostí.
Některé letecké společnosti dnes už přes internet nabízejí pojištění za stejných podmínek ve všech zemích, kde působí. I naše mezinárodní skupina hledá společné prvky, na jejichž základě vytváří jednotné produkty uplatnitelné na trzích v celé Evropě. Této snaze výrazně napomáhají nová softwarová řešení pro internet. Jsem však přesvědčen, že absolutní unifikaci v tomto ohledu nemůžeme očekávat – a myslím, že to ani není třeba.
To zní, jako by se prodej služeb cestovního pojištění měl v krátké době kompletně přesunout do prostředí internetu…
To jistě ne. V podstatě se dá hovořit o dvou základních distribučních cestách. Jednou je prodej přes internet, který bude rychle zvyšovat svůj podíl. Už proto, že standardní cestovní pojištění je poměrně jednoduchý finanční produkt.
Druhá cesta je navázaná spíše na specifická rizika, která chce stále více klientů mít pojištěna. Takové požadavky je třeba řešit vždy individuálně osobní domluvou. Znamená to prodej po telefonu či přímo osobní návštěvou prodejce. Tento způsob určitě nezanikne.
Další vývoj cestovního pojištění je také bezprostředně spojen s posunem v cestovním ruchu. Ten se jako celek výrazně posouvá k elektronickému prodeji a k nabízení specifických produktů specifickým skupinám zákazníků. Cestovní pojištění jde logicky stejnou cestou.
Text: -red-
Foto: archiv ECP