Máte malou firmu, která sice šlape, ale o támhletom v rohu nevíte, co si myslet, a ona dáma vždycky říká něco jiného, než pak udělá? Vázne vám komunikace? Nebo máte větší firmu a zaměstnanci z různých složek se navzájem ani neznají, a když znají, tak jen po pracovní stránce? Mohli byste zauvažovat o tom, uspořádat pro své lidi užitečný a příjemný happening a přitom podstatně zlepšit týmovou spolupráci. Mohli byste si objednat u některé specializované firmy dejme tomu třídenní kurz teambuildingu. Poradkyní pro tento článek mi byla Lucie Eiseltová ze společnosti Adventura Teambuilding.
Základní filozofie teambuildingu se dá shrnout do tří vět: „Řekni mi a já zapomenu. Ukaž mi a já si možná zapamatuji. Zapoj mě a já pochopím.“
Kurzy týmové spolupráce jsou různých druhů. V současné době je nejpopulárnější tzv. outdoorová metoda, pomocí aktivního pobytu v přírodě. Kurzy týmové spolupráce se dělí na tři základní druhy. Typy kurzů se liší podle požadavků klientů.
První z kurzů je teambuilding. Je to kurz, který se zaměřuje na pracovní aspekty, to znamená na zlepšení komunikace v týmu, spolupráce a vyjasnění týmových rolí. Používají se různé aktivity a strategické hry (např. nízké lanové překážky). Následně přichází pracovní část, ve které si účastníci o předcházející aktivitě povídají, baví se o tom, jak to probíhalo a jestli existuje nějaký způsob, jak to udělat lépe.
„Tady je důležité připomenout, že instruktoři, kteří aktivity vedou, nepůsobí v roli nějakých hodnotitelů nebo psychologů, jsou tam spíše jako facilitátoři debat účastníků té zpětné vazby,“říká Lucka Eiseltová.
Dalším typem kurzu je takzvané tmelení. Hlavním cílem při něm je to, aby se účastníci poznali mimo pracovní prostředí, aby navázali kontakty na jiném základě než na systému podřízenosti. Posiluje to fungování firmy. Dost často se účastníci – i když pracují ve stejné firmě a jsou ve styku například prostřednictvím mailu nebo telefonu – navzájem jako lidé neznají. „Jediným rozdílem mezi kurzem teambuildingu a kurzem zaměřeným na tmelení je to, že zpětná vazba, která probíhá po teambuildingu, v tmelícím kurzu není. Hlavní roli zde hraje spíše společný prožitek. Lidé projdou silným zážitkem například na vysokých lanových překážkách, což jsou lana, natažená mezi stromy nebo kůly až ve výšce 10 – 12 metrů. Ten zážitek je spojí a vzpomínají na něj ne měsíce, ale třeba roky.“
Teaming je postaven na společném, neobyčejném zážitku a může být doplňkem například výjezdního zasedání, konference nebo pracovního setkání.
Tyto kurzy se dají dělat i pro velké skupiny, například za odměnu pro úspěšné firemní kolektivy. Je tu podobný efekt jako u tmelících kurzů – možnost pobavení se s kolegy mimo pracovní prostředí se zajímavými aktivitami.
Všechny tyto kurzy se připravují na míru, na základě požadavků klienta. Nejdříve je nutno vědět, čeho chce klient dosáhnout. „Zadavatel za námi přijde a řekne například: ‚Potřebujeme zlepšit komunikaci v našem týmu, moc nám to nefunguje.‘ Uděláme sondu do firmy a pomocí otázek zjistíme, jak je ta firma postavená, jak by to mělo fungovat a co nefunguje. Na základě těchto informací připravíme program. Po kurzu se opět scházíme s klientem,“ vysvětluje Lucka Eiseltová.
Jak může modelově vypadat průběh takového kurzu? Jak dlouho může trvat?
„Kurzy mohou být různě dlouhé, od půldne až po tří nebo čtyřdenní s tím, že ideální délka je okolo těch tří dnů. Taková doba nám dává hodně prostoru k tomu, abychom nalezli dostatek klíčových bodů, na kterých potom dále pracujeme,“ tvrdí Lucka Eiseltová. Dramaturgie je velmi pečlivě stavěná na základě požadavků klienta.
Standardní kurz probíhá tak, že na začátku jsou aktivity zaměřené na takzvané prolamování ledů – icebreakers. Jejich hlavním cílem je, aby se účastníci naladili na program, který bude následovat. Pokud se navzájem neznají, což se stává dost často, tak se seznámí. Jde i o fyzický kontakt. Tyto aktivity jsou hravější a jde o to, prolomit i fyzickou bariéru. Tím se k sobě účastníci dostávají blíže i jako lidé.
Po této úvodní části, která netrvá déle než půl hodinky nebo hodinku, se často přechází do takzvaných dynamics, což jsou aktivity, které jsou zaměřeny na řešení nestandardních situací. Soustřeďují se na zlepšení komunikace a na schopnost improvizace. Probíhají tak, že účastníci dostanou zadání a pak mají volný prostor k tomu, jak úkol vyřešit. Všechny situace jsou řešitelné, i když se na začátku může zdát, že tomu tak není. Někdy k nim existuje řešení více, záleží na přístupu a kreativitě účastníků.
Následuje takzvané review, rekapitulace aktivity, rozbor toho, co fungovalo a co nefungovalo, a pokud něco nefungovalo, v čem byla chyba a jak by se to dalo udělat lépe.
Účastníci mají například úkol, ve kterém musí hodně komunikovat. Komunikace ale neprobíhá dobře, protože je tam jeden člověk, který dominuje, a ostatní nemají možnost se k problému vyjádřit. Po této činnosti přichází rozbor, při kterém instruktoři kladou otázky a účastníci postupně docházejí k poznání, že příště by problém řešili jinak. Při další aktivitě mají možnost to vyzkoušet už novým způsobem.
Proč je tento postup tak účinný a proč funguje?
„Protože naše vzorce chování jsou stejné v krizových situacích, které zažijeme jak v práci, tak v mimopracovním prostředí,“ říká Lucka Eiseltová. „Během kurzu se vlastně bavíme o situacích, které se v dotyčné firmě dost často vyskytují, když vyvstane situace, kdy se musí něco rychle a efektivně vyřešit. V rámci kurzu jsou to témata, která jsou mimopracovní, takže neohrožují přímo toho kterého člověka. Každý si vždycky brání to, co dělá a jak to dělá, a když se jedná o nepracovní záležitost, není tak urputný. Lidé jsou daleko otevřenější dalším způsobům a přístupům.“
Jinými slovy, zkušenosti z tohoto zážitku se dají poměrně lehce přenést do pracovního procesu.
„Transfer probíhá během zpětné vazby, review. Při ní se ptáme účastníků, jestli nacházejí nějakou paralelu mezi tím, co se při aktivitě dělo, a mezi tím, co prožívají v pracovním prostředí. Většinou řeknou, že ano,“ popisuje nejdůležitější část kurzu Lucka Eiseltová. „Tak se dobereme k tomu, že způsob, jakým onu situaci vyřešili v průběhu kurzu, mohou použít i na pracovišti.“
Do pracovního procesu tedy pak nastupují nejen s vědomostmi, jak by to měli dělat, ale s praktickými dovednostmi. Tyto dovednosti je nutné dále posilovat. Pak už záleží velmi na vedoucích pracovnících, jak s výsledky kurzu dále pracují.
Na závěr je nutno říci, že firemní teambuildingové kurzy nejsou výsadou toliko bohatých zahraničních firem. Škála klientů je velmi široká – od vrcholového managementu až po malé firmy, čítající několik lidí.
Dean Valášek
Foto David Kroa
www.teambuilding.cz