V současné době majitelé cestovních kanceláří vyčkávají na příchod svých klientů a přemýšlí, jak asi dopadne letošní sezona. V takových chvílích člověku proletí hlavou kde co. O jedno krátké zamyšlení se s námi podělila Ing. Jana Gutánová, majitelka cestovní kanceláře Golden City Tour.
Cestovní kancelář Golden City Tour vstupuje už do třináctého roku svého působení v cestovním ruchu. Uvědomuji si, že jsem také o celých třináct let zestárla. Za tu dobu se mnohé změnilo. Lidé jsou dnes daleko víc poučenější, mnohem zkušenější, méně bezradní a také mnohem, mnohem opatrnější. Není divu, bulvár i nebulvár v jednom šiku nezapomene před každou sezonou upozornit své čtenáře na to, jaká nejdivočejší nebezpečenství na ně číhají ze strany cestovní kanceláře, jedno jaké. Donekonečna omílají historický výčet zkrachovalých cestovek a nikdy nezapomenou přidat pár dobrých rad, jak odhalit neserióznost strany prodávající svůj zájezd. Příprava na letní sezonu v bulvárních listech v mých představách probíhá asi takhle: na poradě redakce někdo objeví fakt, že se blíží letní sezona a že by se hodilo připomenout čtenářům, aby si dali velký pozor, až si půjdou koupit zájezd. Na to šéfredaktor souhlasně přikývne, a protože je šéfredaktor, vyzve člena redakce, který má cestování na starosti, aby zjistil (nebo, jak se dnes říká – vyzdrojoval), zda není nějaká cestovka před krachem. A nastane-li taková situace (a v kterém oboru se nekrachuje?), pak je zaplaťpánbůh o čem psát !
Po třinácti letech práce v tomto oboru podnikání mi to snad už ani nevadí. Člověk si zvykne. Jen si říkám, že je škoda, že ještě žádný časopis určený veřejnosti pravdivě nenapsal o té úmorné práci předsezonních příprav, o nekonečných jednáních, telefonátech, vyměněných faxech a dnes hlavně mailů. O hodinách a hodinách obchodních schůzek, o nekonečných cestách za partnery do tisíce kilometrů vzdálených letovisek. A také o spoustě peněz, které musí každá cestovní kancelář vydat dřív, než se na cestu vypraví první autobus či letadlo s jejími zákazníky. Rok co rok si říkám – stojí to za to? A rok co rok si na konci sezony oddychnu a už myslím na tu další. Vlastně si tak ani nestačím na tuhle otázku odpovědět. Ale já se znám. Vím, co bych odpověděla – i po třinácti letech, i přestože jsem o třináct let starší, bych si určitě, sama pro sebe, aby u toho nikdo nebyl, řekla – stojí to za to!
gut