Rumunskou oblast Banátu zná dnes již téměř každý. Je to zejména díky českým vesnicím, jejichž obyvatelé si do dnešních dnů uchovali zvyky a tradice, které si v první polovině devatenáctého století přivezli ze svého domova. My se na české vesnice v Banátu dnes pokusíme podívat z poněkud jiného pohledu. Nejprve ze sedla koně a poté skrze model životního cyklu destinace.
V roce 1823 se po Dunaji vydali čeští kolonisté do tehdejšího pohraničního pásma rakouské monarchie, aby v horách založili vesnice a těžili dřevo. Dnes jich zde žije kolem dvou tisíc. Jejich domovem se staly vesnice Svatá Helena, Gerník, Rovensko, Eibentál, Šumice a Bígr. Naše malá pětičlenná expedice se do prvních tří z nich vydala s cílem zmapovat a navrhnout možnosti rozvoje jezdecké turistiky.
V Banátu se zastavil čas. I tak lze nazvat první dojem při příjezdu. Po prašných cestách rázovitých vesniček se volně procházejí nejen místní psi, ale také prasata, krocani či krávy. V mnohých domácnostech hospodyně stále ještě pečou chleba v peci, dokonce i mouku si umelou v malém vodním mlýnku. Patnáct centimetrů ornice, pod kterou je mrtvá země, představuje po zavření nerentabilních dolů pro většinu rodin jediný zdroj příjmů. Kombajn sice již někde nahradil kosu na obilí a mnohá usedlost má traktor, přesto každé ráno vyrážejí ze vrat koňská spřežení a práskání bičem oznamuje, že se hospodáři vydávají za svým každodenním chlebem. A zatímco vlídní a pohostinní obyvatelé jednotlivých statků se již od svítání věnují své práci, zdejší krasová planina s bukovými lesy láká návštěvníky k celodenním toulkám. Množství zvěře, rázovité salaše, krasové útvary a cinkot ovčích zvonků v křišťálově čistém vzduchu nabízejí prostor nejenom pro milovníky dobrodružství, ale dokáže také léčit unavenou lidskou duši.
Přínos českých turistů pro zdejší obyvatele představuje jednu z mála příležitostí, jak získat alespoň nějaký finanční příjem. Zejména starší obyvatelé zdejších vesnic české koruny ukládají jako poklad – aby si v případě potřeby za ně mohli koupit české léky nebo se nechat vyšetřit v České republice. Zkušenosti s rumunským zdravotnictvím totiž nebývají příliš pozitivní.
Ale přestože zdejší lidé mají vesměs hluboko do kapsy a živí se tvrdou manuální prací, jejich hluboká životní moudrost, pozorný zájem a čistá čeština (byť kořeněná některými mile archaickými výrazy) z nich dělají skvělé hostitele. I když sami žijí skromně, návštěvníkům jsou ochotni dopřát jenom to nejlepší, co dům i hospodářství nabízí. Možná to bude v právě v Banátu, kde poprvé ochutnáte ručně stloukané máslo ozdobené ornamentem, domácí šípkovou zavařeninu, ovčí sýr či oblíbenou „slivkovici“. Pravda, v některých domácnostech si stále ještě odbudete hygienu u hadice se studenou vodou, ale o to lépe se vám bude usínat v nadýchaných peřinách jako od babičky.
Pohledem z koňského hřbetu
Nedílnou součástí krasové planiny na srbsko-rumunském pomezí je celá síť malebných vozových cest. Zdejší hospodáři jsou ještě stále životně závislí na čtyřnohých pomocnících a jsou na své koně jaksepatří hrdí. S koňským spřežením se potkáte na každém kroku. Koně tady rozvážejí hnůj na políčka v hlubokých krasových závitech, svážejí úrodu, tahají pluh nebo brány a pro mnohé rodiny jsou dodnes jediným dopravním prostředkem. Zpravidla se jedná o drobnější koníky typu huculů či jiných horských plemen, ale výjimkou nejsou ani mohutnější chladnokrevní koně.
Nedílnou součástí zdejších postrojů jsou chomouty obšívané kůží z divočáka, která dobře zajišťuje odvod vody, a červené bambulky či střapce – pro štěstí i proti uhranutí. Vzhledem ke zdejším strmým kamenitým svahům mají všichni koně bez výjimky podkovy opatřené vysokými ozuby, které jim umožňují jistý a poměrně rychlý pohyb i v tom nejtěžším terénu. Znamená to ovšem značnou komplikaci při turistickém ježdění. I když společnost Člověk v tísni zajistila do vybraných vesnic zakoupení několika sedel, vzhledem k nevhodnému podkování lze jízdu na koni doporučit spíše jen dětem nebo lehčím, zkušenějším jezdcům, kteří jsou ochotni jezdit krokem. Místní hospodáři, pokud jsou ochotni koně zapůjčit, sice proti vyjížďce v sedle nebudou většinou nic namítat, avšak tento typ zatížení místním koníkům dlouhodobě rozhodně svědčit nebude.
O to více je možné doporučit jízdu vozem, kterou vám v každé vesnici jakýkoliv majitel koní rád nabídne. Svěží vzduch, klapot koňských podkov na kamenech a český výklad ochotného hospodáře patří k nezapomenutelným zážitkům z dovolené. Zážitkům, které ještě umocní piknikový košík s vybranými lahůdkami ryze domácí kuchyně, jejž můžete rozbalit na planinách či mezi vodními mlýnky. S atmosférou zapadajícího slunce pak návrat v kodrcajícím vozíku přináší opět nádech dobrodružství i romantiky.
Jezdecká turistika má v Banátu určitý potenciál, který zatím téměř není využit. Jakákoliv infrastruktura pro jízdu na koni neexistuje. Někteří hospodáři jsou ochotni půjčit koně i bez doprovodu, někteří pouze mohou-li na své koně dohlížet, a jiní zase jen do vozu, který budou samozřejmě sami řídit. Do Banátu jistě nepojedete zajezdit si v jízdárně nebo podnikat několikadenní cesty po Karpatech. Vyzkoušet si jízdu můžete třeba na hodinu, půl dne či celý den. Musíte ovšem počítat s tím, že vybavenost pro jízdu v sedle je u místních hospodářů stále ještě malá, rozhodně ne každý má sedlo (a navíc ještě skutečně vhodné sedlo pro jeho koně), otěže, na které jsme zvyklí u nás, někdy nahrazují provazové, či dokonce i plastové variace. Avšak hlavním důvodem, proč doporučujeme pouze krátkodobé svezení se v sedle a raději využití výletů ve voze, je výše zmíněný typ podkování, který koním sice usnadňuje pohyb v kamenitém terénu v zápřahu, je však zcela nevhodný pro zátěž na hřbetě.
Během letošního roku by měli být sedly vybaveni další hospodáři ve vesnicích, které jsme navštívili, tedy v Rovensku, Gerníku, kde je koní nejvíce a kde i nabídka služeb jezdecké turistiky je nejbohatší, a ve Svaté Heleně. Jak místní hospodáři naloží s různými doporučeními pro využití svých koní v turistice, která jsme jim navrhli, bude již hodně záležet na nich. Někteří z nich hovořili o tom, že jistou nabídku připraví. Jaká však bude realita a jak dlouho potrvá, než se tento typ turistiky alespoň částečně rozvine, si zatím netroufáme odhadovat. Bude to ale zřejmě hlavní cíl naší příští cesty do Banátu. Pomoci rozvoji jezdecké turistiky může i cílenější poptávka ze strany turistů. Zmapované možnosti jízdy na koních by měly být časem k dispozici i na internetových stránkách.
Pohledem pana Butlera
Pojďme nyní od koní odcválat k jinému pohledu na Banát. Ač neexistují žádné statistické údaje návštěvnosti o tomto regionu, pokusíme se zhodnotit jeho situaci v konceptu životního cyklu destinace. Nejčastěji uváděným modelem životního cyklu destinace je Butlerův koncept, který zachycuje vývoj destinace v šesti fázích: objevení, vtažení, rozvoj, konsolidace, stagnace a poststagnace. Jedná se o koncepci schematizující vývoj destinace na základě vývoje parametrů, které kvantitativně charakterizují rozvoj cestovního ruchu. Pro konkrétní destinaci je vždy nutné dosadit konkrétní kvantitativní údaje, provést šetření rezidentů i návštěvníků. Jako indikátory vývoje cestovního ruchu ve vztahu ke stavu a vývoji primárních, sekundárních a terciárních zdrojů jsou nejčastěji uváděny růst počtu návštěvníků, růst podílu turistů, změna počtu konkurenčních destinací, průměrné výdaje návštěvníků; změna v segmentační struktuře, tržní podíl; intenzita a způsob propagace a cenová inflace tažená cestovním ruchem. Důležité je však uvědomit si, že se jedná o hypotetický model, který poskytuje konceptuální rámec pro studium vývoje turistické destinace, o model, který bývá dále diskutován a ověřován v konkrétních podmínkách a v mnohých případech dochází k jeho výrazné modifikaci, resp. určité specializaci. [1]
S použitím modelu jsou spojené některé komplikace, zejména prostorové vymezení relativně izolované destinace, obtížná abstrakce od mnoha vnějších faktorů, dostupnost statistických dat apod. [1] V našem případě se tedy pokusíme pouze nastínit náš názor na současnou situaci v Banátu na základě osobního pozorování, rozhovorů s místními lidmi, rozhovorů s těmi, kteří do dané oblasti jezdí opakovaně, a z dalších dostupných informací o dané lokalitě. Nepůjde o pokus o přesné vymezení, ale spíše o úvahu, která se nebude zakládat na kvantifikovatelných datech.
Jedním z vnějších faktorů, specifik, která výrazně ovlivňují návštěvnost Banátu, je právě fakt, že se jedná o českou komunitu. To výrazně ovlivňuje i rozhodnutí českých turistů zavítat právě sem a lze se domnívat, že stejně ovlivňuje i chování místních a stejně tak i mnohých (českých) turistů.
Jedna fáze, druhá fáze
Dle našeho názoru bychom mohli v současné době mluvit o přechodu z fáze objevitelské do fáze vtažení, tedy o přechodu z fáze první do fáze druhé. V objevitelské fázi platí, že do nové destinace zpravidla neorganizovaně proudí relativně malý počet individuálních návštěvníků, preferujících dobrodružnější formu cestování, kterou si zpravidla zajišťují vlastními silami a na základě vlastních znalostí. [1] To pro stále ještě velkou část návštěvníků Banátu platí, byť již nemůžeme mluvit o dobrodruzích vybavených pouze batohem a nadšením z objevování dosud neobjeveného. Individuální turistika (ať již dopravou vlastním autem, autobusem či třeba vlakem a poté pěšky) však stále převládá. Objevují se však již i organizovanější skupiny návštěvníků, a to zejména díky aktivitám z posledních let, kdy je možné se do většiny vesnic Banátu bez větších problémů vydat autobusy. Předpokládáme, že tento trend se bude i nadále postupně zvyšovat.
Mezi jednotlivými vesnicemi je však velký rozdíl ve vybavenosti, vycházející z jejich dostupnosti. Jen zkuste porovnat u Dunaje ležící Svatou Helenu s asfaltovou silnicí a v horách ukryté malebné a romantické Rovensko, kam není jednoduché dostat se po prašné cestě automobilem. Každá z těchto vsí má trochu jiné kouzlo a také trochu jinou nabídku pro turisty.
Návštěvnost území ve fázi objevování nevykazuje žádné známky pravidelnosti, zatímco ve fázi vtažení objem turistů postupně narůstá a v návštěvnosti destinace se již začíná projevovat určitá pravidelnost. [1] V případě současného Banátu můžeme mluvit o jakémsi přechodu mezi zmíněnou nepravidelností a určitou pravidelností, která se objevuje např. v obdobích určitých svátků (Vánoce, Velikonoce, posvícení, vítání Nového roku), pravidelně se opakujících akcí, letních prázdnin apod. I zde předpokládáme, že by se určitá pravidelnost mohla pomalu a mírně začít prosazovat.
V počátečních fázích rozvoje destinace neexistuje také téměř žádná suprastruktura cestovního ruchu (zejména ubytovací kapacity). Míra využívání místní, tedy původní, „neturistické“ infrastruktury a intenzita kontaktu návštěvníků s místními obyvateli je tedy značná. Na tom je také z velké části postaven genius loci českých vesnic v Banátu. Bez každodenního kontaktu s místními lidmi byste Banát neprožili a neodvezli si z něj to, co dokáže nabídnout. Ubytování v domácnostech zatím zcela jednoznačně převažuje, např. v Gerníku se již ale můžete ubytovat v malém penzionu nebo bungalovech. A půjčit si při tom třeba čtyřkolku.
V další fázi, spolu s nárůstem objemu a pravidelnosti návštěvnosti destinace, se někteří místní obyvatelé začínají realizovat v podnikání cestovního ruchu, poskytují služby a vybavenost převážně, či dokonce výlučně pro návštěvníky. [1] Během naší návštěvy Banátu jsme byli svědky obou případů, dá se však říci, že zde se blížíme již spíše fázi vtažení. Během našeho pětidenního pobytu jsme si mohli vyzkoušet pobyt v hospodářství, kde chybělo sociální zázemí (dřevěná kadibudka s netěsnícími dveřmi, hadice se studenou vodou na dvoře), v domácnosti, kde již majitelé domu pro své hosty vybudovali bojler na ohřev teplé vody, a v samostatném objektu pro turisty, který byl součástí pekárny a poskytoval stravování i plné sociální zázemí. Během návštěv jednotlivých domácností, kdy jsme sbírali informace o možnostech agroturistického zázemí, se nabídka služeb značně lišila dle finančních možností poskytovatelů. Narazili jsme také na rumunské podnikatele, kteří zaměstnávali některého z českých obyvatel dané vesnice pro potřeby tlumočení. Tady již turisty čekaly bungalovy s vybavením, na které jsme běžně zvyklí, restaurací, případně s možností zapůjčení čtyřkolek, jak je zmíněno výše. Jenom genius loci se zde poněkud vytratil.
Ti, kteří navštěvují destinace v počátcích jejich rozvoje, jsou často označováni jako alocentrici nebo jako objevovatelé. Zpravidla znají nebo se snaží intenzivně poznávat jazyk i místní kulturu a jsou místní komunitou obvykle příznivě přijímáni. Ve fázi vtažení již vzrůstá místní iniciativa v destinaci přímo úměrně zvyšujícím se nárokům návštěvníků. Kontakt mezi návštěvníky a místními obyvateli zůstává stále relativně intenzivní a dochází k jeho komercializaci. [1]
Specifikum stejného jazyka zde má výrazný vliv právě na návštěvnost českými turisty. Místní kultura také pro většinu Čechů není příliš cizí a bývá vnímána jako „za časů našich babiček“. Místní komunita stále ještě turisty příznivě přijímá, vidí je mimo jiné jako důležitý zdroj přivýdělku. Přesto jsme měli pocit, že menší rozptýlené skupinky návštěvníků zdejší obyvatelé přijímají mnohem ochotněji než větší skupiny koncentrované na jednom místě. Díky tomu, že nás bylo pouze pět, jsme měli možnost lépe poznat skutečný život našich hostitelů a stát se na pár dnů doslova „členy rodiny“. Obyvatelé Banátu jsou ochotni naslouchat a ochotně se podělit o svoje radosti i starosti. Máme tedy za to, že dle výše uvedeného můžeme mluvit o počátku fáze vtažení. Doxeyho iritační index jsme neměřili, nicméně z vlastního pozorování a rozhovorů s místními i turisty odvozujeme, že postoje místních obyvatel k návštěvníkům a k rozvoji cestovního ruchu lze hodnotit jako kombinaci vřelého přijetí (entuziasmu) s jistou mírou apatie; což opět poukazuje na fázi vtažení. Komercializace se již také začíná projevovat, byť ve svých počátečních fázích se stále blízkým a častým kontaktem s místními lidmi.
V první fázi rozvoje mají návštěvníci na fyzickou strukturu a sociální prostředí (ekonomický a společenský život místních obyvatel) destinace relativně malý vliv, ale zprostředkováním své zkušenosti dávají rozhodující impulz pro zvyšování návštěvnosti destinace náročnějším segmentem, který vyhledává relativně větší pohodlí a vyžaduje určitou míru jistot [1] Tato fáze podle našeho názoru již v Banátu proběhla a dostáváme se do fáze vtažení. Přestože byl Banát donedávna místem, o kterém se téměř nevědělo, v současné době se začíná formovat (byť neřízená) propagace cestovního ruchu a začínají též zřetelně krystalizovat hlavní zdrojové oblasti destinace. Současně se začíná také projevovat sezonnost a změny v místní sociální struktuře, zejména vzrůstající rozdíl mezi obyvateli vtaženými do procesu rozvoje cestovního ruchu a zbytkem populace. Rozvoj cestovního ruchu začíná nabývat jisté úrovně organizovanosti a podle slov místních obyvatel i častých návštěvníků se začínají projevovat první tlaky na samosprávu a veřejné instituce pro zabezpečení lepší infrastruktury. Otázkou však zůstává, nakolik propagace cestovního ruchu, spojená s vyšší návštěvností a jinými typy turistů, pozmění onu neopakovatelnou atmosféru starých časů, která dělá Banát Banátem. Atmosféru, která se vám navždy vryje pod kůži a nutí vás k opakovaným návratům. Neboť Banát je čistá záležitost srdce.
Uvedené řádky naznačují, že Banát se nachází ve fázi vtažení. Potenciál rozvoje zde je stále ještě velký, jakým způsobem se však bude ubírat, nelze říci. Zkušenosti z jiných destinací nám dávají dostatek dobrých i špatných příkladů. Závisí však zejména na podmínkách, které budou místní lidé pro svůj život mít. K možnému řízení destinace v blízké době rozhodně nedojde. Bude záležet jednak na místních, pokud v Banátu zůstanou a neodejdou jako mnozí, zejména mladí, do Čech, a také na turistech, kteří budou do Banátu přijíždět. Stejně jako jinde i zde platí, že turisté mohou stejně dobře pomoci jako uškodit. Budeme Banátu přát to první.
Text a foto: Ing. Martin Musil, Ing. Simona Stejskalová, Občanské sdružení pro podporu jezdecké turistiky, http://jezdecka.turistika.sothis.cz
Použité zdroje:
- Pásková, M. Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu. Hradec Králové: Gaudeamus. 2008. ISBN 978-80-7041-658-7
- Společnost Člověk v tísni. Prázdniny u krajanů. Dostupné z http://www.banat.cz