Horská Kvilda |
Šumava je jedním z nejstarších pohoří v Evropě. Tento horský masiv zaoblených terénních forem s náhorními plošinami a vrcholy v centrální části nebo erozemi vzniklá údolí vodních toků Vydry či Křemelné nabízejí také atraktivní a jedinečné úkazy v podobě ledovcových jezer a karů. Za vstupní brány jsou považována města Železná Ruda, Kašperské Hory, Stachy, Vimperk, Lenora, Volary a Nová Pec. Klima je závislé na nadmořských výškách s průměrnou roční teplotou od 6,5 – 3,5 °C. V roce 1991 bylo celé území vyhlášeno za národní park a svou rozlohou (69030 ha) je v ČR největším. Pro svoji polohu uprostřed střední Evropy s vysokou zachovalostí přírody a vodních zdrojů je NP Šumava nazýván „Zelené plíce Evropy“.
|
Hamerský potok |
… i to se dá najít na Šumavě |
Převažuje zde vegetace lesní, která se formovala v poledové době se zbytky původních lesních porostů, které zůstaly zachovány v lokalitách Boubín, Smrčina a Stožec. Šumava tvoří hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Zdejší prameniště, rašeliniště, potůčky, bystřiny i hlavní vodní toky, Vltava (považována za národní řeku) a Otava, ji řadí mezi významné pramenné oblasti. Jejich přítoky odvodňují téměř celou jižní část a většinu území západní části parku. Zpestřením vodních dispozic Šumavy a Bavorského lesa je osm ledovcových jezer. Pět jezer, která najdete na území NP Šumava, Laka, Prášilské, Plešné, Černé a Čertovo, leží v nadmořské výšce okolo 1000 m.
|
Jezírko u Kýzu |
Zlatý potok |
Původní zdejší fauna měla téměř výhradně lesní charakter. Většina druhů živočichů vázaných na les se udržela do dnešní doby s výjimkou velkých predátorů – medvědů, rysů, vlků a koček divokých. Největším zdejším predátorem je pouze rys ostrovid, jehož úspěšné znovuvysazení proběhlo v 80. letech minulého století. Šumavské vodní toky jsou také nejvýznamnější oblastí výskytu vydry říční v ČR. Zdejší prostředí je vhodné pro větší druhy obratlovců a kurovitých ptáků, jako tetřeva hlušce, tetřívka obecného a jeřábka lesního. Velké druhy kopytníků, především jelenů evropských, jsou díky nepřítomnosti predátorů myslivecky obhospodařovány a jejich četnost musí být regulována.
O kolonizaci Šumavy lze hovořit zhruba od konce 12. století. Celé území až do poloviny 18. století však pokrývaly neporušené pralesy a pomezní hvozdy, kterými již od 11. století vedla frekventovaná „Zlatá stezka“. Zásadní vliv na utváření dnešních ekosystémů Šumavy měla kolonizace spojená s rozvojem sklářství, dřevařství a pastevectví od počátku 17. století. Výrazně se zmenšují plochy pralesů a vznikají nové dřevorubecké a sklářské osady, které od 20. století postupně získávají také na turistickém významu. Výpravy do těchto oblastí postupem času mění tyto osady na turistická střediska. Po roce 1945 nastávají podstatné změny v tradičním využívání krajiny. Útlum všech činností na bezmála čtyřicet let byl důsledkem vzniku příhraničního pásma.
|
Horský potok nad Antýglem |
Pastviny ekostatku na Horské Kvildě |
Charakter šumavské krajiny dotvářejí více či méně dochované historické památky. Hrady Kašperk, Velhartice, Vimperk nebo keltské hradiště Obří Hrad jsou věrohodným dokladem osídlení tohoto území. Za pozornost stojí plavební kanály Schwarzenberský a Vchynicko-Tetovský nebo elektrárna na Čeňkově pile. Hojně zastoupeny jsou církevní památky jako kaple, mezníky, kříže, památníky a poutní místa. Na mnoha místech se setkáte s horskými sídly, podle zdejších strážců hranic Králováků nazývané královácké dvorce (Antýgl), nebo s tzv. volarskými domy i se stavbami „skanzenového“ charakteru.
Nabídka pro návštěvníky je přebohatá. Pěší trasy v délce 500 km, cyklotrasy 300 km, vodácké trasy 60 km, lyžařské trasy 300 km a naučné stezky přibližující bohatství i zákonitosti šumavské přírody. Populární jsou také stezky a okruhy spojující Šumavu s Národním parkem Bavorský les. Pro výlety mohu doporučit například Prášilské jezero ležící pod Poledníkem v nadmořské výšce 1 080 m. Příchod je ze Slunečné po žluté a zelené, nebo z Prášil po červené. Modravsko najdete v jihozápadní části Kvildských plání v centrální Šumavě v nadmořské výšce 1 000 – 1 200 m. Antýgl, královácký dvorec, je místem vhodným pro ubytování v kempu nebo pro vycházky do okolí, například na Čeňkovu pilu. Prameny Vltavy, cesta vede lesem v blízkosti Černého potoka, který je počátkem Vltavy, dále po modré přes Černou horu na Filipohuťskou cestu a po červené do Modravy. Borová Lada, nenáročný okruh okolo Chalupské slatě s chodníkem vedoucím na vyhlídku uprostřed rašeliniště (I. zóna NP), s ministezkou ke kapličce na Šindlově a zpět po silnici přes Nový Svět. Okolí Churáňova – jedna ze značených cest vede ke Zlatému potoku, na Zlatou studnu, Horskou Kvildu a Antýgl. Jiná k Novému mostu, údolím Losenice na Popelnou, odbočka po červené na keltské hradiště Obří Hrad s vyhlídkou na hřebeny Šumavy a dále do Kašperských hor a hrad Kašperk.
Hrad Kašperk |
„Jest jedno, ať svit vycházejícího či zapadajícího slunce zlatí oblohu, vroubí lemem různobarevného světla hory, lesy, sklání temena i stráně; ať vystupují hromonosné mraky, příšerně hrozivé, plné majestátnosti; ať valí se ohromné kotouče co mléko bílé mlhy; jest to jedno pravím; máš-li srdce citlivé, duši velebnosti přírody otevřenou, vnímavou pro krásu její, staneš v němém úžasu, budeš se klaněti Tvůrci a jeho dílům; vzdáš hold svůj naší staré Šumavě, vydají ohlas struny srdce tvého; i příšerný její ráz, jevící se hlavně za pochmurného počasí, dojme tě, jako tě dojímá smutná píseň; budeš se těžko loučit s pohledem na hory naše a přicházeti budou chvíle, kdy vzdálen od ní po ní zatoužíš.“ Karel Klostermann
-LGS-