Účinnost propagace a prezentace k využitíturistického potenciálu Česka v zahraničí je přímo úměrná naší připravenostinabídnout turistům příjemné zážitky, dokonalý servis a profesionální přístup.K naplnění složitého úkolu se snaží přispět i ČCCR zpracovávánímProgramů rozvoje cestovní ho ruchu zaměřených na jednotlivé regiony akraje České republiky.
Programy rozvoje cestovního ruchu
V roce 2001 iniciovala ČCCR zpracování Programů s cílemsjednotit postupy rozvoje cestovního ruchu v regionech. Průběh zpracovánípoukazuje mimo jiné na to, že pod pojmem cestovní ruch se neskrývá jen výrobatiskovin a prezentace na výstavách a veletrzích. Daří se postupně slaďovatlokální zájmy ve prospěch celého regionu, sdružovat finanční prostředkyna řešení zvolených priorit, vytvářet podmínky pro rozvoj infrastruktury,definovat profil současného i budoucího turisty atp.
Zpracování programů bude téměř ve všech krajích a regionech ukončenov dubnu roku 2003. Výjimku tvoří Kraj Vysočina, kde zpracování začne asiv lednu roku 2003 a má být dokončeno v říjnu 2003. V polovině roku 2003budou Programy sloučeny do jednoho dokumentu, který může poskytnout řadu námětůna společné nadregionální turistické produkty některých regionů, jejichaktivity v zahraničí, či výčet investičních příležitostí pro hledánívhodného investora atp.
Velmi výrazným přínosem pro rozvoj cestovního ruchu v regionech je např.určení profilu návštěvníka a turisty. Během jednoho a půl roku budeosloveno na 20 000 osob (nyní asi 15 000). Po sjednocení dotazníkového šetřeníve všech regionech vznikne zpětná vazba, která může potvrdit úspěšnostzpracovaných programů a pomůže například vyprofilovat konkrétního návštěvníkadestinace Česka. Z podkladových materiálů lze konstatovat i vůdčí rolikrajů v rozvoji cestovního ruchu a poměrně různorodé formy zvolenépodpory rozvoje jednotlivých oblastí a následné finanční zabezpečení.Společným jmenovatelem Programů rozvoje cestovního ruchu regionů a krajůje problematika profesionalizace řízení cestovního ruchu ustavením destinačníhomanagementu.
Destinační management
Existence modelového řešení a přesná definice destinačníhomanagementu neexistuje. Je dobré, že v některých krajích nahrazujíakademické diskuze konkrétní aktivity. Náplň činnosti vyplynula z Programůtam, kde nebylo možné krajům, městům, obcím či podnikatelským subjektůmpřidělit gesci na plnění úkolů. Odpovědným byl ustaven dosud neznámýdestinační management. K této přirozeně delegované pravomoci je nutné ještěpřičíst gesci za sledování plnění Programů. Není třeba čekat namodely, ale snažit se co nejrychleji řešit nejaktuálnější potřeby. Nenítřeba vymýšlet široké spektrum záběru, ale vybrat jednu až tři nejpalčivějšíoblasti. Situace v obcích je dosti rozdílná, a tak by každý kraj čekal nasvůj model. Možná za cenu některých chyb, ale včas a ihned po dokončeníProgramů přistoupil např. Moravskoslezský kraj k výběrovému řízení naprovozovatele destinačního managementu v šesti subregionech marketingovéhoregionu Severní Morava a Slezsko. V Jihočeském kraji řeší tutoproblematiku modifikací Jihočeské centrály cestovního ruchu na novýsubjekt, který založil kraj, sdružení měst a hospodářská komora.
Úspěšnost ustavení a pravidelného působení destinačního managementuje úměrná zisku jeho autority v regionu. Kromě jasně deklarované podporykraje je nezbytné získat výraznou osobnost, která dokáže přesvědčitostatní o prospěšnosti takto koncentrovaného způsobu rozvoje cestovníhoruchu. Základním přesvědčovacím argumentem by měla být důvěra založenána ekonomických analýzách společných postupů všech zainteresovanýchpartnerů. Nejde o vytváření nového subjektu (mnohdy chápané i jakokonkurenta), ale o subjekt, na který jsou delegovány některé činnosti, kteréje racionální řešit společně. Finanční zdroje destinačního managementuby v cílové formě měly tvořit např. poplatky z ubytování či vstupenek,různé fondy a granty, příspěvky apod. Rozjezd se asi neobejde bez finančníhopřispění silných partnerů typu kraj či velký podnikatelský subjekt.
Nastala vhodná doba přechodu od realizace dojmové propagace a prezentaceregionů a krajů formou tiskovin či účastí na veletrzích na aktivníprodej v definovaných destinacích konkrétním cílovým skupinám se současnýmvyhodnocováním úspěšnosti zvolených nástrojů.
Venkovský cestovní ruch
Grantová podpora ČCCR poskytovaná v letech 1999 až 2002 budenahrazena podporou rozvoje venkovského cestovního ruchu ve vybranýchregionech Česka. Život současného venkova prochází hlubokými změnamispojenými s majetkovými restitucemi, restrukturalizací zemědělské výrobya transformací zemědělských podniků do optimálních ekonomických celků.Omezování zemědělské prvovýroby zákonitě snižuje potřebu pracovníkův tomto odvětví, a tak i ohrožuje řadu pracovních příležitostí navenkově. Průvodní jev, tj. vysoká nezaměstnanost, vyvolává sociální napětízpůsobené ztrátou pracovního místa a neexistence náhradních podnikatelskýchnebo zaměstnavatelských aktivit. Problematika je aktuální s blížícím sevstupem Česka do Evropské unie a následným zvýšením tlaku na omezováníneprodukční zemědělské činnosti a další likvidací pracovních příležitostí.
Venkovský cestovní ruch lze zařadit za určitých podmínek k širšímutržnímu segmentu tzv. ekoturismu. Podle údajů WTO cestovní ruch narůstáročně o cca 4 %, ekoturismus o 10 – 30 %. Při počtu cestovatelů přes 1mld. a při odhadu, že cca 30 % hostů hledá jinou než přímořskoudovolenou, lze odhadnout roční potenciál v celosvětové výši minimálně300 – 400 mil. cestovatelů. Česko však stojí teprve na počátku svévlastní cesty a konkurence je velmi vysoká. Posilování uvedených trendů vesvětovém cestovním ruchu je nezpochybnitelné a otázka zní, jakou část tétocílové skupiny získáme pro Česko?
ČCCR připravuje projekt s cílem vytvořit regiony, jejichžprioritou bude rozvoj venkovského cestovního ruchu. Nyní vytipovává vhodnéregiony, které mají zájem problematiku řešit, a vytváří pro realizaci tétoaktivity odpovídající podmínky. Předpokládaný podíl ČCCR na realizaci záměruse dělí na:
• spolupráci při formulování konceptu celého projektu (popis cílovéhostavu, lokalizace projektu a podmínky pro zařazení subjektů do projektu),
• spolupráci při hledání a hodnocení soukromých i jiných subjektů,které by byly do projektu zařazeny (z pohledu cestovního ruchu a z hlediskafinančního zajištění),
• spolupráci se subjekty a kraji při zpracování projektové dokumentace(vytipování finančních zdrojů, školení zpracovatelů projektů, ekonomickáoponentura záměrů),
• spolupráci při prosazování projektů,
• popularizaci nové turistické destinace, a to i již během přípravnéfáze.
Značení kulturních a turistických cílů na silnicích
Nabízíme Česko jako zemi s nezanedbatelným množstvím turistickéhopotenciálu na malé ploše. Tomu odpovídají i dvě hlavní témata ČCCR proprezentaci Česka v zahraničí: „Kouzlo hradů a zámků“ a „Církevnípamátky a poutní místa“. Domácí i zahraniční turisté mají problémy přiorientaci na silnicích, při vyhledávání zvoleného cíle. Cizinci očekávajípodobný systém, na který jsou zvyklí ze svých zemí (tzv. hnědé cedule).
V novelizaci zákona o provozu na pozemních komunikacích byly zahrnuty idopravní značky umožňující značení kulturních cílů. Ve Vyhlášceministerstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb; která řeší pravidla provozu napozemních komunikacích, jsou kodifikovány i dopravní značky č. IS 23 –Kulturní nebo turistický cíl – návěst, č. IS 24a a č. IS 24b –Kulturní nebo turistický cíl. Tím byla otevřena možnost označit významnéturistické cíle Česka jednotným způsobem na standardní evropské úrovni.Kodifikace jasného způsobu značení rovněž otevírá možnost odstraněnívšech dosavadních nezákonných a leckdy i nebezpečných instalací, kterédosud chaoticky vznikaly.
Na základě konzultací se zástupci Ministerstva kultury ČR, Ministerstvadopravy a spojů ČR a Ředitelství silnic a dálnic ČR vytipovala ČCCR významnékulturní a turistické cíle v dosažitelném okolí (25 – 30 km) stávajícíchdálnic a rychlostních silnic s akcentem na jejich význam pro cestovní ruch ajejich dostupnost. Pro komplexní přípravu metodiky je třeba zpracovat seznamkulturních a turistických cílů ležících v blízkosti silnic 1. třídy,které sice jsou v majetku státu, ale ve správě krajských orgánů. Na začátku2. čtvrtletí roku 2003 tak bude připraven návod majitelům a správcům významnýchobjektů, podle kterého budou moci zajistit dopravní značení ke svým objektůmpro individuální mobilní návštěvníky.
Metodika vychází z následujících principů:
• veškeré dopravní značení, jeho výrobu, montáž, správu aúdržbu, včetně bezpečnostních opatření finančně zajišťuje žadatel,
• podle obecných zásad musí být směrové dopravní značení instalovánopo celé trase až do místa dosažení uvedeného cíle, tzn. od výjezdu z dálnicenebo rychlostní silnice na pozemní komunikaci nižší kategorie až do obce,památkové zóny, přístupné motorovými vozidly, do příslušného cíle– zámku, hradu, zříceniny, přírodní, krajinářské zajímavosti apod.(tzv. bodový cíl),
• umístění dopravních značek č. IS 23 musí vyhovovat příslušnýmustanovením ČSN 73 6101 z hlediska bezpečnosti provozu na pozemníchkomunikacích,
• přesné umístění dopravních značek č. IS 23 (staničení) nutno předemprojednat s příslušným správcem komunikace.
V roce 2003 plánuje ČCCR přispět k jednotnému značení regionálníchinformačních center v Česku. Při zpracování programů rozvoje cestovníhoruchu v regionech byly zjištěny nedostatky v nabídce služeb informačníchstředisek a také problémy s jejich vyhledáváním a certifikací. Ve spoluprácis A.T.I.C. bude vybráno nové grafické ztvárnění typického „íčka“ ave spolupráci s kraji bude označení přiděleno infocentrům splňujícím základníspektrum vybraných parametrů.
Ing. Petr Kratochvíl, vedoucí odboru
regionalistiky ČCCR