Jednou ze směrnic Evropského parlamentu, jež by měly být v letošním roce transponovány do národních právních řádů členských zemí EU, je důležitá Směrnice č. 36/2005 o uznávání kvalifikačních předpokladů. Tato směrnice byla přijata 7. 9. 2005 a musí být transponována do národních právních řádů členských zemí EU, tedy i České republiky, do 20. 10. 2007.
Nová směrnice nahrazuje 15 předchozích směrnic a zavádí specifický režim uznávání kvalifikačních předpokladů pro poskytování služeb (ať již osobou samostatně výdělečně činnou, či v rámci zaměstnaneckého poměru), na jehož základě nebude moci členský stát EU omezovat volné poskytování služeb poskytovatelem, legálně sídlícím v jiném státě EU, z důvodů týkajících se odborné kvalifikace. Směrnice stanovuje režim uznávání odborné kvalifikace jak v případech příležitostného poskytování služeb, tak i v případech trvalého poskytování služeb v jiné zemi EU. Tato směrnice se tudíž významně dotýká i oblasti cestovního ruchu, zejména poskytování služeb turistických průvodců a možnosti usazení cestovních kanceláří a agentur v jiných zemích EU.
Uznávání kvalifikace pro dočasné a příležitostné poskytování služeb
Směrnice umožňuje poskytovateli služby, který je legálně usazen v jednom členském státě EU, kde vykonává svoji profesi, odebrat se do jiného členského státu EU za účelem vykonávání stejné profese v rámci dočasného a příležitostného poskytování služeb (čl. 5).
Stejně jako dnes bude dočasný a příležitostný charakter poskytování služby zvažován případ od případu zejména v závislosti na délce poskytování služby, její frekvenci, periodicitě a kontinuitě. Direktiva stanovuje pouze jednu jedinou podmínku uznávání kvalifikačních předpokladů, a to v případech, kdy profese poskytovatele služby není regulována v jeho zemi usazení. Touto podmínkou je, že poskytovatel služby musel svoji profesi vykonávat po dobu 2 let v průběhu předcházejících 10 let.
Směrnice taktéž omezuje formality při uznávání kvalifikačních předpokladů. Členské státy EU musí osvobodit poskytovatele služeb od všech formalit spojených s povolením či registrací (čl. 6). Hostitelský členský stát EU bude nicméně moci požadovat, aby se poskytovatel služby ohlásil dopředu a poskytl informace týkající se splnění odborné kvalifikace před prvním poskytnutím služby v hostitelském členském státě (čl. 7), případně poskytoval ohlášení poskytování služeb ročně (přezkoumání odborné kvalifikace však provádět nemůže). V hostitelském státě pak poskytovatel služeb podléhá etickým pravidlům profesního charakteru (užívání titulů, odpovědnosti v případě vážného profesního zanedbání apod. /čl. 5.3/).
V případě poskytování služby turistického průvodce mohou nastat 2 situace: 1) činnost turistického průvodce je v členské zemi, kde je poskytovatel usazen, činností regulovanou – turistický průvodce může poskytovat své dočasné služby v jiné zemi EU, aniž by musel žádat o uznání své kvalifikace či musel vykonat zkoušku odborné způsobilosti; 2) činnost turistického průvodce není v členské zemi, kde je poskytovatel usazen, činností regulovanou – turistický průvodce musí mít odbornou zkušenost v délce min. 2 roky. V obou případech může poskytovatel služby podléhat povinnosti předběžného ohlášení (čl. 7) a povinnosti poskytnutí bližších informací (čl. 9) hostitelské zemi (záleží na té které členské zemi, zda přistoupí k aplikaci ustanovení těchto článků, které jsou možné nikoli však povinné).
Uznávání kvalifikace při usazení se v jiné členské zemi
Směrnice chápe svobodu usazení jako svobodu občana členské země EU vykonávat odbornou činnost trvale v jiné členské zemi. Členské země, ve kterých je výkon některých profesí podmíněn získáním odborné kvalifikace, musejí uznávat předcházející výkon činnosti v jiné členské zemi jako dostatečný důkaz této odborné kvalifikace (čl. 16).
Výkon činnosti cestovní kanceláře a agentury spadá pod čl. 18 direktivy. Kvalifikační podmínkou možnosti trvalého usazení je vykonávání činnosti v délce 3 až 6 let v závislosti na zastávaném postavení (např. v případě nezávislého postavení či postavení ředitele podniku je to doba 5 po sobě následujících let, v případě nezávislého postavení či postavení ředitele podniku po dobu 3 let je nutné ještě prokázat 5 let v postavení zaměstnance v předcházejícím období apod.).
Výkon činnosti průvodců spadá pod čl. 19 direktivy. Kvalifikační podmínkou možnosti trvalého usazení je vykonávání činnosti v délce 2 – 3 let v závislosti na zastávaném postavení a vzdělání (např. v případě nezávislého postavení či postavení ředitele podniku je to doba 3 po sobě následujících let, v případě nezávislého postavení či postavení ředitele podniku po dobu 2 let je nutné ještě prokázat 3 roky v postavení zaměstnance v předcházejícím období apod.).
V případě, že žadatel o usazení nesplňuje podmínky vyplývající z čl. 18 či 19 nebo pokud určitá činnost není uvedena v žádné z příloh direktivy, je aplikován obecný systém uznávání odborné přípravy. Tento sytém je založen na uznání odborných zkoušek, které mohou být doplněny určitým adaptačním obdobím nebo testem způsobilosti.
Evropská asociace ECTAA požádala koncem roku 2006 Evropskou komisi o doplňující informace ohledně aplikace čl. 5 na, konkrétně, dočasné poskytování služeb turistického průvodce v jiné zemi EU. Dle sdělení Evropské komise by se tato pravidla měla vztahovat i na turistická místa, která jsou momentálně na seznamu „historických míst a muzeí“, pro jejichž prohlídku je místními úřady požadován průvodce se speciální lokální kvalifikací. Volnému dočasnému poskytování služeb zahraničního průvodce tedy jednotlivé země nebudou moci bránit ani v místech, kde v současné době vyžadují místní kvalifikační průvodcovské zkoušky. Evropská komise však zároveň potvrdila, že požadavek místních kvalifikačních zkoušek pro průvodce je legitimní v případě, kdy se turistický průvodce hodlá usadit trvale v jiné zemi a tato vydává seznam „historických míst a muzeí“, která je možné navštívit jen s místně kvalifikovaným průvodcem.
Ing. Roman Škrabánek
viceprezident ECTAA
www.accka.cz, www.ectaa.org