Směrnice o nekalých obchodních praktikách

Jednou z významných směrnic Evropského parlamentu, která musí být v letošním roce transponována do národních právních řádů členských zemí EU, je Směrnice o nekalých obchodních praktikách. Tato směrnice, která má plošný dopad na obchodní chování vůči spotřebitelům na vnitřním trhu EU, byla přijata již 11. května 2005 a do národních právních řádů členských zemí EU, tedy i České republiky, má být transponována do 12. června 2007, přičemž ustanovení z ní vyplývající začnou platit od 12. prosince 2007.

Směrnice vychází z čl. 153 Smlouvy o založení Evropského společenství, dle kterého má EU přispívat k dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele na vnitřním trhu. Směrnice o nekalých obchodních praktikách sjednocuje značné rozdíly v právních předpisech členských států EU týkajících se nekalých obchodních praktik a klamavé reklamy, které by mohly vést k výrazným narušením hospodářské soutěže a k překážkám řádného fungování vnitřního trhu EU. Směrnice tak zavádí jednotná pravidla, která zajišťují vysokou míru ochrany spotřebitele před nekalými obchodními praktikami poškozujícími ekonomické zájmy spotřebitelů.

1. Zákaz nekalých obchodních praktik
Základním principem směrnice je zákaz nekalých obchodních praktik. Dle čl. 5 směrnice je obchodní praktika nekalá, pokud a) je v rozporu s požadavky náležité profesionální péče a b) pokud podstatně narušuje nebo je schopná podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, který je jejímu působení vystaven nebo kterému je určena, nebo průměrného člena skupiny, pokud se obchodní praktika zaměřuje na určitou skupinu spotřebitelů, ve vztahu k danému produktu. Směrnice dále definuje, že obchodní praktiky jsou nekalé zejména tehdy, jsou-li klamavé nebo agresivní.

2. Klamavé obchodní praktiky
Za klamavé obchodní praktiky jsou považována klamavá jednání a klamavá opomenutí.

Klamavá jednání (čl. 6):
Obchodní praktika je považována za klamavou, pokud obsahuje nesprávné informace, a je tedy nepravdivá, nebo pokud uvádí či je schopná uvést průměrného spotřebitele v omyl ve vztahu k existenci nebo podstatě produktu, k hlavním znakům produktu (dostupnost, výhody, rizika, po prodejní služby, původ apod.), k rozsahu závazků obchodníka, k ceně nebo způsobu výpočtu ceny, k nutnosti servisu, k podstatě obchodníka (jeho totožnost, způsobilost apod.) a k právům spotřebitele, a to i když jsou informace věcně správné, což v obou případech vede nebo může vést k rozhodnutí spotřebitele o obchodní transakci, kterou by jinak neučinil. Za klamavou praktiku je považováno také jakékoli uvádění produktu na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně s jinými produkty, ochrannými známkami, obchodními firmami nebo jinými rozlišovacími znaky jiného soutěžitele.

Klamavá opomenutí (čl. 7):
Obchodní praktika je považována za klamavou, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům, okolnostem a omezením sdělovacího prostředku opomene uvést závažné informace, které v dané souvislosti potřebuje průměrný spotřebitel pro své rozhodnutí o obchodní transakci, čímž způsobí nebo může způsobit, že průměrný spotřebitel učiní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Za klamavé opomenutí je také považováno, pokud obchodník závažné informace zatají nebo poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo dvojznačným způsobem. Za závažné informace v případě výzvy ke koupi jsou považovány:
• hlavní znaky produktu v rozsahu odpovídajícím danému sdělovacímu prostředku a produktu
• adresa a totožnost obchodníka
• cena včetně daní, nebo pokud z povahy produktu vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem, způsob jejího výpočtu (případně i veškeré další poplatky za dopravu, dodání nebo poštovné, nebo pokud tyto poplatky nelze rozumně stanovit předem, skutečnost, že k ceně mohou být účtovány takové další poplatky)
• platební podmínky, dodání, plnění a vyřizování reklamací a stížností
• u produktů a obchodních transakcí, u kterých existuje právo na odstoupení nebo zrušení, existence takového práva
Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě výzvy ke koupi musí být tyto závažné informace poskytnuty jasně, srozumitelně a jednoznačně.

3. Agresivní obchodní praktiky
Obchodní praktika je považována za agresivní, pokud obtěžováním, donucováním (včetně použití fyzické síly) nebo nepatřičným ovlivňováním výrazně zhoršuje nebo může výrazně zhoršit svobodnou volbu nebo chování průměrného spotřebitele ve vztahu k produktu, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil (čl. 8). Pro určení, zda obchodní praktika používá obtěžování, donucování včetně použití fyzické síly nebo nepatřičné ovlivňování, je bráno v úvahu (čl. 9):
• její načasování, místo, povaha nebo doba trvání
• použití výhrůžného nebo urážlivého jazyka nebo chování
• vědomé využití jakéhokoli konkrétního neštěstí nebo takových závažných okolností, které vedou ke zhoršení úsudku spotřebitele a k ovlivnění rozhodnutí spotřebitele ve vztahu k produktu
• veškeré obtížné nebo neúměrné mimosmluvní překážky uložené obchodníkem v případě, že spotřebitel chce uplatnit svá smluvní práva, včetně práv na vypovězení smlouvy nebo na přechod na jiný produkt nebo k jinému obchodníkovi
• výhrůžka právně nepřípustným jednáním

4. Sankce
Směrnice ukládá členským státům EU zajistit vhodné a účinné prostředky pro boj proti nekalým obchodním praktikám. Tyto prostředky mají zahrnovat právní předpisy, na základě kterých bude možné podat žalobu pro používání nekalých obchodních praktik nebo bude možné napadnout nekalé obchodní praktiky u správního orgánu, který je příslušný k rozhodování o stížnostech nebo k podání podnětu k zahájení příslušného soudního řízení. Směrnice ukládá členským státům udělit soudům nebo správním orgánům pravomoci, které je zmocňují nařídit zastavení nekalých obchodních praktik, nebo pokud k nekalé obchodní praktice má teprve dojít, nařídit zakázání takové praktiky, a to i bez důkazu o skutečně vzniklé ztrátě nebo újmě nebo úmyslu nebo nedbalosti na straně obchodníka (čl. 11). Členské státy, jak je u obdobných směrnic EP obvyklé, mají povinnost stanovit sankce za porušování vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice. Sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

4. Příklad nekalých obchodních praktik
V příloze I. směrnice je uveden výčet 31 obchodních praktik, které jsou za všech okolností považovány za nekalé. Z výčtu uvádím ty nejzajímavější, ze kterých lze dovodit souvztažnost k obchodním praktikám cestovních kanceláří a agentur:
• výzva ke koupi produktu za určitou cenu a poté odmítnutí přijetí objednávek produktu s úmyslem propagovat jiný produkt (reklama typu „přivábit a zaměnit“)
• nepravdivé tvrzení, že produkt bude dostupný pouze po omezenou dobu (nebo jen za určitých podmínek po omezenou dobu), za účelem přimět spotřebitele k okamžitému rozhodnutí bez příležitosti nebo času potřebných k učinění informované volby
• využití prostoru ve sdělovacích prostředcích k propagaci produktu, za kterou obchodník zaplatil, aniž by to byl spotřebitel schopen z obsahu, obrázků nebo zvuků jednoznačně poznat (placená reklama ve formě novinových článků)
• popis produktu slovy „GRATIS“, „ZDARMA“, „BEZPLATNĚ“ a podobnými, pokud musí spotřebitel zaplatit jakékoli jiné náklady než jen nevyhnutelné náklady spojené s reakcí na obchodní praktiku a s vyzvednutím nebo doručením věci
• vytrvalé a nevyžádané nabídky prostřednictvím telefonu, faxu, e-mailu nebo jiných prostředků přenosu na dálku

Nekalou obchodní praktikou jsou i vytrvalé a nevyžádané nabídky prostřednictvím telefonu, faxu, e-mailu nebo jiných prostředků přenosu na dálku

Rezortem odpovědným za transpozici Směrnice o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu do českého právního řádu je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ustanovení vyplývající ze směrnice je tedy třeba brát v úvahu již při přípravě katalogů, nabídek a plánování obchodních praktik na příští rok.

Text: Ing. Roman Škrabánek,
viceprezident AČCKA a ECTAA
Foto: © isifa/Ablestock

www.accka.cz, www.ectaa.org