Školní (ne)zájezdy

V rámci veletrhu Holiday World 2010 se uskutečnila mimo jiné zajímavá přednáška Ing. Evy Mráčkové z Asociace cestovních kanceláří ČR a Ing. Daniely Trnkové z Odboru cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR na téma Nelegální podnikání v cestovním ruchu. Světlo světa zde spatřila publikace s tím spojená „Ne x oprávněné podnikání v cestovním ruchu“. Mimo jiné zde najdeme přesnou definici zájezdu a četné příklady z praxe, co je a není zájezd. Vřele tuto publikaci doporučuji také pedagogům, kteří organizují různé výlety, exkurze a pobyty mimo školu se svými žáky (studenty). Tyto školní akce nejsou zájezdem v případě, že se uskutečňují jednorázově a nejsou výdělečné pro organizátory. Peníze vybrané od žáků (studentů) musí pouze pokrývat přímé náklady (jízdné, ubytování, stravování, vstupy apod.). Zájezdy podle české legislativy smí uskutečňovat výhradně cestovní kanceláře, které jsou povinně pojištěny proti úpadku. Daleko palčivější problém než „krach“ je u školních výjezdů odpovědnost za škody – hlavně ve vztahu k úrazům žáků (studentů) a jejich následkům.

Školní výlety vždy neodmyslitelně patřily k nejkrásnějším zážitkům spojeným se školou. 

Zlomová událost se stala učitelům základní školy z jihočeské vesnice Cizkrajov. V roce 2003 na školním výletě zůstal při koupání více než 10 minut pod vodou žák Filip. Podařilo se ho zachránit, ale mozek zůstal natolik poškozen, že chlapec doživotně ochrnul. Své okolí vnímá jen minimálně a je zcela odkázán na pomoc rodičů. Ti dali případ k soudu v Jindřichově Hradci jako selhání pedagogického dozoru. Soud dal rodičům za pravdu a přiznal jim odškodné ve výši 15 milionů korun. Tato částka je určena hlavně na zajištění celodenní péče a léčebných procedur pro Filipa.

V bezprecedentním případě se na úhradě odškodného podílel stát, obec i samotná škola, pro kterou tato událost měla likvidační důsledky.

Tato skutečnost nastartovala negativní postoj škol ke školním výletům jako takovým.

Některé školy (základní i střední) zrušily výlety zcela, jiné se omezily na jednodenní exkurze s menším rizikem v místě školy. Na některých školách vyššího typu povolují výjezdy jen plnoletým studentům. Další školy v pořádání školních výletů pokračují a pojišťují se právě proti odpovědnosti za škody. Tento produkt po výše uvedené události začaly pojišťovny školám nabízet.

V každém případě každý pedagog, a především ředitelé škol ví, že jakékoliv opuštění školních lavic s dětmi je obrovské riziko. Na druhé straně je v moderní době nemožné omezit činnost školy stoprocentně jen na sezení v lavicích a diktování látky do sešitu. Je na rozhodnutí ředitelů škol, jaký přístup k akcím mimo školu zvolí.

Uvádím zde některá doporučení snižující rizika:

1. Pedagogický dozor by si měl před akcí podrobně nastudovat a stvrdit svým podpisem pro vedení školy znalost Metodického pokynu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních č. j. 37014/2005 25.
   Důležité je mimo jiné dodržet povinný počet pedagogů na určitý počet dětí dle zákona, místo srazu a rozchodu, pokud není u školy, stvrdit podpisem rodičů.
2. Žáci (studenti) by měli podepsat před akcí poučení, že i mimo školu, tedy v rámci akce, budou dodržovat školní řád a další pravidla stanovená dozorem. To se vztahuje i na žáky plnoleté.
3. Žáci (studenti) předloží písemně doklad o své zdravotní způsobilosti. Vydává ho obvodní lékař a platí jeden rok od vystavení (možnost pořízení kopií na více akcí). Většina škol tento doklad v praxi na výjezdy nevyžaduje.
4. Povinné předložení bezinfekčnosti před akcí s aktuálním datem.
5. V případě např. lyžařského výcviku potvrzení rodičů o seřízení vázání lyžařské výzbroje.
6. Pedagogický dozor by měl znát nejbližší místo lékařské pomoci od objektu ubytování a dopravu (problém některých horských chat).
7. Pojištění je dobré zajistit jednotně přes školu. Kromě pojištění léčebných výloh také odpovědnost za škody způsobené žáky (studenty). Studenti mají pojištění neúplné nebo žádné, což může zkomplikovat situaci na místě právě učitelům.
8. Je dobré mít písemný souhlas rodičů s individuálním pohybem dětí v místě výjezdu (rozchody na nákup, zhlédnutí výstavy apod.) Například při lyžařském výcviku by však učitel měl být za všech okolností se svým družstvem.

V tuto chvíli se zdá, že byrokracie už dosáhla svého vrcholu. Ano. Ale je jistě lepší mít v ruce osm papírů než jeden v podobě trestního oznámení rodičů. I tak nešťastným náhodám stoprocentně zabránit nelze. V každém sporném případě se však prokazuje, zda jste v dané chvíli udělali maximum, abyste dané události zabránili, a zda postup pedagoga odpovídal „běžným zvyklostem“(např. že dvanáctiletým svěřencům nepovolil diskotéku do čtvrté hodiny ranní).

Jiná cesta, kterou volí většina pedagogů, je nejet nikam. Tedy nepodstupovat žádná rizika. Racionálně nejlepší řešení proti situacím „Cizkrajov“.

Ještě zbývá zmínit opačnou skupinu kantorů – nadšence, kteří berou na výjezdy žáky a studenty bez hlavičky školy (např. výlety o víkendu tzv. „na vlastní triko“ učitele).

Tady nastávají v zásadě tři možnosti:

1. S nezletilými žáky jedou kromě učitele jejich vlastní zákonní zástupci.
2. Zákonní zástupci stvrdí svým podpisem, že jsou si vědomi, že organizátorem není škola, a tudíž stále nesou odpovědnost za nezletilé oni sami.Kantoři by však měli i v tomto případě zajistit „obvyklé“ podmínky podobné školním akcím týkající se bezpečnosti a morálky.
3. Učitel jede s žáky bez jakéhokoliv vyjádření rodičů. V případě nečekané události hrozí spor, zda jde o školní akci, či nikoliv.

Co se týká zahraničních zájezdů pořádaných školou, je základním právním pramenem Pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k výjezdům základních a středních škol do zahraničí č. j. 16741/97-20.

Osobně patřím ke skupině kantorů, kteří výjezdy se studenty podnikají. Jsem ve výhodě, neboť pracuji na vysoké škole a jezdím s dospělými lidmi (právně). I za ně cítím morální odpovědnost a z profesního hlediska mi samozřejmě záleží na profesionálním průběhu akce. Stavím se automaticky do role organizátora, průvodce, řešitele nepředvídatelných situací, vydávám zákazy a doporučení studentům. Nejde právně o zájezdy.

Můj článek je spíše apelem na pedagogy (snad i vedení) škol, aby nepodcenili právní a organizační zajištění akcí pořádaných školou i mimo školu. Rizika, která ve svém článku naznačuji – především co se zdraví svěřenců týká – směřují k tomu, že mnohdy je skutečně lepší zvolit cestu oficiálního zájezdu od cestovní kanceláře i s nevýhodou vyšší ceny. Pro všechny zúčastněné je to jistě cesta bezpečnější a profesionálnější.

Další právní předpisy související s touto tematikou v oblasti školství:

• Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
• Prováděcí vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři
• Vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých
• Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže ve školách a školských zařízeních č. j. 20 006/2007-51

Příspěvky k tomuto tématu uvítám na e-mailu: alena.nigrinova@seznam.cz 

Text: Ing. Alena Nigrinová, katedra CR – VŠH Praha
Foto: Sue Anna Joe, Janusz Gawron