Na jedné straně se cestovní kanceláře s cílem získat dostatek klientů předhánějí ve vzájemném podbízení se slevami – na druhé straně existuje jistý potenciál klientů (častěji klientek), kteří by byli docela spokojeni, kdyby mohli cestovat za ceny, jež běžně vidí na plakátech, inzerátech i v katalozích zájezdů. Jenže mají jednu neodpustitelnou „vadu“: nemají na cestu parťáka. A příplatek za jednolůžkový pokoj (ať už jako takový nebo za obsazení dvojlůžkového pokoje jednou osobou) bývá často enormní – u hotelů s režimem all inclusive se blíží až třetině ceny. Přitom třeba pro osamělou ženu je all inclusive cestou, jak nejlépe vyřešit stravování – samotná žena by v pobřežní hospůdce nepůsobila právě vhodně.
Za dávných předsametových časů, kdy se na zahraniční zájezdy stály fronty i přes noc, to bylo jednoduché: cestovní kancelář hravě umístila do vícelůžkového pokoje osoby navzájem cizí. Ty byly rády, že se vůbec dostaly do zahraničí, a braly společné nocování jako samozřejmost. Logicky docházelo i ke kontroverzím: kuřák x nekuřák, spolubydlící, který nesnesitelně chrápe, který chodí spát až za kuropění, chce si vodit na pokoj plážové známosti, nedodržuje hygienu atd., průvodci by mohli vyprávět. Ale v posledku nikdo na zájezdy nezanevřel a všichni za rok opět stáli tu předlouhou frontu před cestovní kanceláří.
Dnes je situace naprosto opačná. Zájezdů je víc než zájemců o ně. Ceny nízké, požadavky na kvalitu služeb rostoucí, obvykle vyšší, než by cenám odpovídalo. Jenže ubytovatelé si hledí spíš budoucí klientely a poskytují kdejaké výhody rodinám s dětmi, zatímco u osamělých osob bůhvíproč předpokládají, že mají dost peněz, a mohou si tedy dovolit vysoké příplatky za jednolůžkové pokoje, které nadto bývají nižší kvality, až se jim říká „sirotci hotelů“. Cestovní kanceláře mají marže dost nízké na to, aby nějaké úlevy nesly ze své kapsy. Ještě před několika lety některé cestovní kanceláře nabízely alespoň možnost, že spárují navzájem cizí osoby s tím, že pokud se druhý zájemce nenajde, bude muset singl pokoj doplatit. Dnes už chybí i tato nabídka – asi proto, že si pak ten, ke komu se nikdo další nenašel, stěžoval, doplatek odmítal a byly s tím jenom potíže. Další potíž je také v tom, že v socialistických dobách mírnil případné rozpory společně ubytovaných cizích osob průvodce, který byl k dispozici 24 hodin denně. Dnes delegáti musí obsáhnout daleko větší území a více skupin, takže na výlučně osobní spory nejsou k dispozici.
Co tedy může singl cestující dělat? Pokud chce hezkou dovolenou pravděpodobně bez potíží, musí zatnout zuby a těžce platit, protože ani na last minute ceny zpravidla nedosáhne; většina cestovních kanceláří je prodává také po dvojicích. Další možností je vyhledat si něco z těch několika málo nabídek v mimosezoně, kde jsou jednolůžkové pokoje nabízeny bez příplatku. Jenže takových nabídek je opravdu málo, výběr nepatrný. Odvážnější si mohou spolucestující vyhledat sami. Inzerátem v novinách, nově daleko spíše na internetu. Některé cestovní kanceláře mají takovou seznamku dokonce na svých webových stránkách, což je mimochodem výborný nápad, který se bezpochyby vyplatí oboustranně. Jenže pro cestující to je sázka do loterie, ke které mají odvahu spíše mladí lidé. A singl cestující jsou často senioři.
Člověk nemusí být zrovna demografem ani Sibylou, aby mohl s pravděpodobností hraničící s jistotou prohlásit, že osamělých lidí, zvláště v seniorském věku, bude přibývat. A budou to lidé, kteří budou chtít cestovat. Na poli domácích (či česko-slovenských) dovolených přišla nejmenovaná cestovní kancelář se zajímavým a úspěšným nápadem retro ROH zájezdů.
Nebylo by na čase, aby se někdo místo nářků na krizi a nadměrných last minute slev cíleně zaměřil na dosud nevyužitý perspektivní segment singles? Nebude to hned masová či superlukrativní záležitost, ale např. v Polsku už tuhle skulinu na trhu objevili. U nás pořád skoro nemáme osamělým žadatelům/žadatelkám co poradit.
Text: Ing. Eva Mráčková, vedoucí sekretariátu ACK ČR
Foto: Sanja Gjenero