Skončila druhá letní sezona, během níž byli klienti pojištěni pro případ úpadku cestovní kanceláře, s níž uzavřeli cestovní smlouvu. Na předcházejících stránkách jste se dočetli názory
zástupců cestovních kanceláří, jejich profesních sdružení i Ministerstva pro místní rozvoj na problematiku spojenou s tímto pojištěním. Je tedy samozřejmé, že jsme o určité zhodnocení požádali také zástupce poolu, a to paní Mgr. Marii Nezvalovou, vedoucí právní sekce Evropské Cestovní Pojišťovny, která funguje jako kancléř poolu, a Ing. Tomáše Kříže, předsedu grémia poolu z Generali pojišťovny.
Dnes je tedy možné sumarizovat zkušenosti, které máme s tímto pojištěním, a popsat jeho průběh. Počet cestovních kanceláří, které jsou ve smluvním vztahu s poolem pro pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, se stabilizoval a nepředpokládáme, že by se měl výrazněji měnit (to však platí v případě, že pool bude svou činnost provozovat i nadále).
Původní počet uzavřených pojistných smluv se snížil o cestovní kanceláře, které zjistily, že vzhledem k množství vlastních zájezdů je pro ně výhodnější působit jako agentura, a samozřejmě o ty, se kterými jsme měli problémy ohledně placení pojistného. Lze tedy předpokládat, že drtivou většinu našeho stávajícího portfolia tvoří CK, které mají zájem s námi spolupracovat a seriózně podnikat.
První pojistné období(do 31. 12. 2001)
Během února a března 2001 zpracovala kancelář poolu více než 1000 žádostí cestovních kanceláří o sjednání pojištění, bylo uzavřeno 951 pojistných smluv. Pool prověřoval před uzavřením pojistné smlouvy rizikovost jednotlivých cestovních kanceláří, nestanovil si však předem žádná omezení, která by znemožňovala určitému okruhu subjektů sjednat pojištění a podnikat tak v uvedené oblasti (např. doba trvání podnikání, objem tržeb z prodeje zájezdů apod.).
V roce 2001 došlo k 3 pojistným událostem, tedy k neposkytnutí zákonem č. 159/1999 Sb. stanovených služeb z důvodu úpadku cestovní kanceláře (u další cestovní kanceláře, na kterou již byl vyhlášen konkurz, dosud probíhá šetření, zda neposkytnutí služeb bylo v příčinné souvislosti s úpadkem). Zákazníkům těchto cestovních kanceláří, kteří uplatnili nárok na pojistné plnění ve lhůtě 6 měsíců od vzniku pojistné události (tato lhůta je stanovena všeobecnými pojistnými podmínkami), bylo poskytnuto pojistné plnění v celé výši, neboť pojistná částka vždy postačovala ke 100% odškodnění. Vzhledem k tomu, že práva na plnění z pojištění nejsou dosud promlčena, mají klienti ještě možnost poskytnutí pojistného plnění. Pojistné částky byly téměř vyčerpány (bylo vyplaceno cca 15 mil. Kč), proto není v tuto chvíli možné s určitostí říci, zda by všichni další pojištění byli odškodněni rovněž plně.
V průběhu prvního pojistného období provedl pool prostřednictvím smluvního partnera (auditorské společnosti) prověrky u 10 náhodně vybraných cestovních kanceláří. Výsledky prověrek byly zohledněny při úpravách metodiky oceňování rizikovosti cestovních kanceláří.
V pojistných smlouvách uzavíraných s cestovními kancelářemi je uvedeno, že zálohové pojistné na první pojistné období je splatné v den následující po dni nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese k provozování cestovní kanceláře pojistníkovi. Občanský zákoník ve svém
§ 801 stanoví, že pojištění zanikne, nebylo-li pojistné za první pojistné období zaplaceno do tří měsíců od jeho splatnosti. Tímto způsobem, tedy pro nezaplacení pojistného, zaniklo pojištění 62 cestovním kancelářím. Grémium poolu rozhodlo, že s cestovními kancelářemi, kterým pojištění takto zaniklo, nebude nově smlouvu uzavírat, neboť zánik pojištění pro neplacení pojistného je záležitostí velice závažnou a ve většině případů z ní lze dovodit určitou nesolidnost pojistníka, či jeho nezájem o další trvání pojištění. To, že se jedná o výrazně negativní skutečnost, bylo zohledněno i v zákoně č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví. Ust. § 39 odst. 1 cit. zák. totiž zakládá velice přísnou povinnost mlčenlivosti pojišťoven a dalších osob pro pojišťovny činných o skutečnostech týkajících se pojištění fyzických a právnických osob. Ustanovení § 39 odst. 8 pak ve znění platném do 30. 4. 2002 obsahovalo průlom do této mlčenlivosti, kdy bylo pojišťovnám umožněno vzájemně se informovat o osobních údajích pojistníků a pojištěných. Tato možnost se týkala pouze dvou případů (z čehož lze usuzovat, že tyto případy jsou pro pojištění a pro případné další uzavírání pojistných smluv jinými pojišťovnami zcela zásadní), a to zániku pojištění pro neplacení pojistného a podvodného jednání týkajícího se pojištění. Pro informaci uvádíme, že zákon o pojišťovnictví byl novelizován a pojišťovny mají nyní možnost informovat se rovněž o dalších skutečnostech, které mohou pozitivně ovlivnit předcházení pojistným podvodům.
Dohodou zaniklo 40 pojištění. Jak je uvedeno shora, důvodem bylo zejména rozhodnutí cestovních kanceláří podnikat dále jako cestovní agentura.
Druhé pojistné období(1. 1. – 31. 12. 2002)
Cestovní kancelář je podle zákona č. 159/1999 Sb. povinna sjednat pojištění na pojistnou částku minimálně 30 % ročních plánovaných tržeb z prodeje zájezdů nebo v případě, že tyto tržby mají být nižší než tržby v předchozím roce, na pojistnou částku minimálně 30 % těchto tržeb v předchozím roce (§ 8 odst. 2), a že výše částky, kterou se cestovní kancelář podílí na plnění z pojistné události, nesmí být nižší než 2 % ročních plánovaných tržeb z prodeje zájezdů (§ 8 odst. 5). Každoročně tedy musí dojít v části týkající se pojistné částky a spoluúčasti formou písemného dodatku ke změně pojistné smlouvy a také k vyúčtování předchozího pojistného období (pojistné je koncipováno jako zálohové). Vzhledem k tomu, že provedení vyúčtování i stanovení nových pojistných částek a spoluúčastí je závislé na předání příslušných podkladů cestovními kancelářemi, prováděl pool tyto činnosti průběžně od počátku roku až do letních měsíců.
V letošním roce se do úpadku dostaly opět 3 cestovní kanceláře. Ve všech případech probíhá šetření, shromažďují se nároky zákazníků na pojistná plnění, pool je v kontaktu s konkurzními správci atd. Podle hrubých odhadů lze říci, že v jednom případě bude pojistná částka postačovat k plnému odškodnění klientů, v dalším není vyloučeno, že škoda mírně převýší pojistnou částku a klienti budou na svých nárocích částečně kráceni, v posledním případě bude krácení radikálnější, neboť cestovní kancelář byla podpojištěna.
Co říci závěrem?
Dosavadní průběh pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře můžeme charakterizovat jako dobu získávání počátečních zkušeností se sjednáváním a průběhem pojištění, vyhodnocování informací relevantních pro stanovení rizikovosti cestovních kanceláří, zpřesňování metodiky správy pojištění a likvidace pojistných událostí atd. Významné je také postupné navazování užších kontaktů s jednotlivými cestovními kancelářemi. Bližší znalost cestovních kanceláří je pro tento zcela nový druh pojištění velice důležitá, neboť systematická spolupráce v prostředí vzájemné důvěry může pozitivně ovlivnit průběh celého pojištění, a tím i posílit ochranu spotřebitelů – zákazníků cestovních kanceláří. Čím dříve se totiž pojišťovně podaří zjistit, že cestovní kancelář má určité finanční problémy, tím dříve lze učinit opatření k zamezení či minimalizaci případné škody.
Za zmínku rovněž stojí, že pool podal v případě úpadku jedné z cestovních kanceláří trestní oznámení pro podezření z trestného činu pojistného podvodu (řízení nebylo dosud ukončeno), a není vyloučeno, že tak učiní i v některé z dalších pojistných událostí. Je totiž třeba si uvědomit, že i uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů při sjednávání pojištění (tedy do dotazníku), příp. v rámci pojistné události je trestným činem.
Ačkoliv v převážné většině byly vztahy mezi
poolem a cestovními kancelářemi korektní, došlo samozřejmě i k některým nesrovnalostem, pramenícím zejména z odmítnutí sjednat pojištění. Pokud však pool odmítl s některou cestovní kanceláří uzavřít smlouvu, vedly jej k tomu vždy závažné důvody. Aby totiž pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře mohlo bez problémů fungovat, je zcela nezbytné (stejně jako u každého jiného pojištění) eliminovat přijaté riziko. Je proto pochopitelné, že pool musí prověřovat rizikovost jednotlivých cestovních kanceláří a nemůže si dovolit spolupracovat s nespolehlivými subjekty, jejichž hospodaření vykazuje závažné nedostatky a které nejsou schopné plnit své základní povinnosti plynoucí z pojistného vztahu. Kdyby pool pojišťoval i takovéto rizikové cestovní kanceláře, zvyšoval by tím celkové přijaté riziko. To by ve výsledku mělo negativní dopad na celý kmen uvedeného pojištění, neboť zvýšené riziko s sebou zákonitě nese rovněž nutnost zvýšit pojistné. Postiženy by pak byly cestovní kanceláře, které své povinnosti plní.
Závěr č. 2
Odborné veřejnosti je známo, že pool vykonává svou činnost na základě výjimky udělené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a že platnost této výjimky končí počátkem ledna 2003. Ačkoliv si pojišťovny sdružené v poolu uvědomují, že toto řešení není ideální, nebyla zatím nalezena jiná cesta (o důvodech poolového řešení pojišťoven již bylo řečeno mnohé) a zejména zajistitelé nejsou ochotni poskytnout své kapacity samostatně jednotlivým pojišťovnám. To po vyčerpávajícím správním řízení o prodloužení výjimky patrně pochopil i úřad a tuto výjimku do konce roku 2003 prodloužil. Jeho rozhodnutí není zatím pravomocné, neboť pojišťovny podaly rozklad proti problematickým podmínkám, kterými úřad své rozhodnutí omezil. Úřad se tedy rozhodl určitým způsobem pool ještě po dobu jednoho roku tolerovat, a to i při vědomí zamýšlené fúze Generali Pojišťovny a Zürich pojišťovny. Pojišťovny se totiž touto skutečností ve svém návrhu na prodloužení výjimky nijak netajily a diskutovalo se o ní i v průběhu správního řízení. Uvědomíme-li si, že rozhodnutí o fúzi nepadlo v České republice, ale že k ní má dojít na základě dohody o prodeji/převodu obchodních jednotek Zürich v České republice, Polsku, Maďarsku a na Slovensku podepsané Zürich Financial Services Group a Generali Holding Vienna AG, musí nám být jasné, že opodstatněnou prioritou pro Generali bude úspěšné dokončení fúze, a nikoliv dohadování se s úřadem o zcela marginálním produktu. A tím bohužel rozhodně je pojištění insolvence cestovních kanceláří nejen z hlediska předepsaného pojistného pro pojišťovny. Následky případného vynuceného vystoupení vedoucího pojistitele z poolu mohou být nedozírné (na prvním místě stojí ztráta stávajícího zajištění, které zabezpečuje Generali Holding Vienna). Ve chvíli, kdy vzniká tento článek, nelze výsledek předjímat. Věřme však, že i v tomto případě se úřad zachová odpovědně a svým rozhodnutím vytvoří alespoň roční časový prostor pro nalezení variantních řešení, která ochranu spotřebitele – klienta cestovní kanceláře – zajistí. Dosavadní průběh řízení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nám k tomuto mírně optimistickému závěru dává určité důvody.
Mgr. Marie Nezvalová
Ing. Tomáš Kříž