S Jolanou Kopřiva Myslivcovou o úspěších a výzvách v oblasti památek

Jednou z nejpopulárnějších činností, které se turisté věnují, vždy byly a nadále jsou návštěvy památkových objektů. O trendech, na něž musí tyto objekty reagovat a pracovat s nimi, stejně jako o průvodcovské činnosti, jsme si povídali s předsedkyní Sekce památek a významných turistických cílů ACK ČR Jolanou Kopřiva Myslivcovou.

V minulosti jste uvedla, že je vaším posláním to, aby do památkových objektů přišel ten správný typ návštěvníka. Jak si ho představit?

To zaleží na typu památky. Je vždy potřeba, aby si příslušný objekt dokázal definovat svou cílovou skupinu a představil si toho nejideálnějšího zákazníka. A to nejen dle zaměření památky nebo zájmu návštěvníka, ale i na základě věku. Je třeba si určit, zda je památka vhodná pro seniory, nebo naopak pro rodiny s dětmi. I proto je dle mého správná definice cílové skupiny velice důležitá. Jsou totiž expozice, které jsou obecného charakteru a pak jsou expozice, které se zaměřují na konkrétní cílovou skupinu. V tomto směru udělaly objekty velký pokrok, i když jisté rezervy tady stále jsou.

Je nějaká památka, kterou byste v tomto ohledu vyzdvihla?

Jedná se spíše o objekty, které jsou soukromé, protože ty nejsou tolik svázané, a do určité míry si mohou „dělat, co chtějí“. Úspěšný je v tomto třeba zámek Jemniště, který má veřejnost zafixovaný jako místo pro luxusní svatby. Ale je to přitom objekt, který je naprosto úžasný a manželé Šternbergovi pro návštěvníky připravují řadu aktivit. Nabízejí třeba speciální prohlídky pro děti nebo připravují různé kostýmované a romantické prohlídky pro dospělé. Dalším místem, kde s tímto pracují opravdu velmi dobře, je i zámek Loučeň, kde prakticky každých čtrnáct dní pořádají akce zastřešené určitým tématem. Někdy jsou určené dětskému návštěvníkovi a jindy zase pořádají srazy veteránů, kdy se na zámek sjedou nejluxusnější modely automobilů, což je program cílený na dospělé a fanoušky motosportu.

Zaznamenala jste v oblasti památek nějaký nový trend?

Jedním z nejvýraznějších trendů je to, že se památkové objekty snaží mít průvodcovský výklad v co nejvíce cizích jazycích. Jako příklad za všechny bych uvedla kutnohorský chrám sv. Barbory, který nabízí texty ve více než 40 světových jazycích. Jiným trendem je také interaktivnost expozic, což znamená, že nejsou tak statické, ale naopak s návštěvníky více pracují. Právě to skvěle zvládá třeba galerie Středočeského kraje GASK. Kromě toho, že v sobě ukrývá fantastickou expozici, tak nabízí i workshopovou dílnu pro děti. A nesmíme zapomenout ani na Mu­zeum skla a bižuterie v Jablonci nad ­Nisou, které pořádá i např. kurzy tvorby bižuterie pro širokou veřejnost.

Pozitivní také je, že se stále více objektů začíná zaměřovat na školy, pro něž vytváří výukové materiály. Tomu se věnuje Muzeum hlavního města Prahy, které má úžasné pracovní sešity nejen pro žáky, ale i pro pedagogy. Ti si tak mohou předem připravit, s čím chtějí při návštěvě žáky seznámit a jakým činnostem se chtějí v muzeu věnovat. To je opravdu velmi důležité. Tím, že muzeum pedagogovi ve své podstatě předpřipravilo metodický návod, tak ho zároveň i motivuje k tomu, aby objekt opravdu navštívil. Právě tuto práci s dětmi a se školami vidím jako nejdůležitější činnost, které se památkové objekty věnují. Je to totiž i otázka posílení národní hrdosti a lásky k historii. Navíc si tím zároveň vychovávají svého budoucího návštěvníka.

Vnímáte v oblasti naopak nějaké přetrvávající problémy?

Řada památkových objektů má rezervy v oblasti průvodcovské služby, ať už z hlediska komunikativních dovedností, přednesu nebo obsahové náplně výkladu. Dnes musí být návštěvníkům nabídnut zajímavý historický příběh, který je upoutá. Měli bychom si uvědomit, že se za poslední léta charakter průvodcovské činnosti změnil, především co se týká nároků kladených na průvodce. Pro mnoho návštěvníků je průvodce téměř jediným reprezentantem našeho státu, daného města či objektu, se kterým se setkávají. Právě jeho lidské i osobní vlastnosti a odborné či jazykové znalosti rozhodují o spokojenosti klienta. Proto by se výběru a vzdělávání průvodců měla věnovat velká pozornost. I průvodci, kteří už se považují za „mazáky“, by měli na sobě dál pracovat, ať už ve věci získávání odborných znalostí či prezentačních dovedností, na které je kladen čím dál tím větší důraz.

Poněkud jinou problematickou oblastí je poté třeba i marketing a využití sociálních sítí. Jednotlivé památky jsou totiž ohromně fotogenické, což je pro sociální sítě, které jsou především o fotografiích, zcela zásadní. Toho využívá opravdu skvěle třeba pařížské muzeum Louvre. U nás přitom mnoho objektů často ani nemá účet na sociálních sítích nebo na něm má jeden dva příspěvky. To jsou dle mého hlavní výzvy, které před památkami stojí.

Foto: archiv Jolany Kopřiva Myslivcové