Kdo chce uspět na trhu, musí vědět, kam směřuje. A to nejde bez pochopení aktuálních trendů. Na sklonku zimy jsme se proto sešli s tiskovým mluvčím Asociace cestovních kanceláří České republiky Janem Papežem, abychom se zamysleli nad tím, co se právě děje na českém trhu se zájezdy. Řeč byla mimo jiné o v poslední době tolik diskutované potřebě konsolidace.

Celá společnost prodělala za posledních dvacet let velmi prudký vývoj. Tím spíše v cestovním ruchu, který byl v době železné opony potlačován. Hodně pracovníků cestovního ruchu založilo vlastní firmy, usadili se zde zahraniční podnikatelé. Navíc se díky Evropské unii a volnému pohybu služeb v jejím rámci otevřely hranice a cestovní kanceláře z Evropské unie a především z Německa vstupují na náš trh. Cestovní ruch je vysoce konkurenční obor a na rozdíl od výrobní sféry v něm může začít podnikat bez velkého kapitálu velké množství subjektů. V roce 2009 u nás bylo 1 368 koncesovaných cestovních kanceláří. Obrovskou změnu do našeho oboru přinesly nové technologie, zejména internet. Ten vstup nových subjektů do podnikání ještě ulehčil, protože již není potřeba mít kamennou prodejnu, a potřebný kapitál k zahájení podnikání je tak ještě nižší. Zároveň jsou dostupnější i informace, což k podnikání občas svádí i ty, kdo v cestovním ruchu nemají žádné zkušenosti. Jenže ty jsou a vždycky budou potřeba. Je to podnikání, a to s sebou nese rizika neúspěchu. Ne všichni, kdo v tomto oboru podnikají, uspějí.
Tím hůř. I proto se ozývají hlasy o tom, že letos zklame své klienty více cestovních kanceláří.
Pokud mluvím o možném snížení počtu cestovních kanceláří, nemám rozhodně na mysli krachy typu CK Tomi Tour, ale spíše uvážené kroky podnikatelů v cestovním ruchu, kteří z vlastního rozhodnutí a bez poškození klientů usoudí, že tento druh podnikání není již výnosný, a sami se buď změní v agenturu, nebo z oboru odejdou.V loňském roce se v důsledku krize snížil objem tržeb cestovních kanceláří v České republice zhruba o 12 procent. Někteří podnikatelé proto budou zvažovat, co dál.
Média si libují v poplašných zprávách. Ale klienti mohou být klidní. Dá se očekávat, že po loňském pádu CK Tomi Tour budou pojišťovny prověřovat cestovní kanceláře ještě obezřetněji. Můžeme se dokonce obávat, že některou cestovní kancelář spíš neoprávněně poškodí, než že by jí prodloužily pojistku ke své škodě.
Struktura cestovních kanceláří a agentur s 20 a více zaměstnanci k 31. 12. 2009
| Třídění | CK a CA podle velikosti – počtu zaměstnanců – podle RES | CK a CA celkem | ||||||
| 20 – 24 | 25 – 49 | 50 – 99 | 100 – 199 | 200 – 249 | 250 – 499 | 500 – 999 | ||
| Všechny podniky | 22 | 37 | 14 | 5 | – | 3 | 1 | 82 |
| z toho | ||||||||
| a) podle právní formy | ||||||||
| CK a CA jako OSVČ | 2 | 3 | 1 | – | – | – | – | 6 |
| společnost s r. o. | 19 | 30 | 11 | 3 | – | – | 1 | 64 |
| akciová společnost | 1 | 4 | 2 | 2 | – | 3 | – | 12 |
| b) podle majitele | ||||||||
| soukromé národní | 17 | 24 | 9 | 2 | – | 2 | 1 | 55 |
| zahraniční | 2 | 8 | 2 | 3 | – | – | – | 15 |
| mezinárodní | 2 | 5 | 3 | 1 | – | 1 | – | 12 |
Pramen údajů: ČSÚ – RES; sestava: Mag Consulting
Případ Sunny Days, která, pokud vím, nenechala jediného klienta na holičkách, nás nutí zamyslet se nad chováním pojišťoven, které si uvědomují své nezastupitelné postavení a to, že dnes de facto rozhodují o bytí či nebytí té které cestovní kanceláře. Asociace cestovních kanceláří již dříve požadovala, aby jištění cestovních kanceláří pro případ úpadku bylo možné i jinými formami, například bankovními garancemi. Taková úprava by ale byla složitá, a proto k ní nebyla vůle ze strany vlády. V současné situaci jsme na nerovnost postavení cestovních kanceláří opětovně upozornili ministerstvo pro místní rozvoj a budeme iniciovat změnu. Není přípustné, aby jeden podnikatelský subjekt rozhodoval o bytí druhého podnikatelského subjektu bez možnosti alternativy nebo nezávislého přezkumu.
Ale vy sám hovoříte o potřebě konsolidace trhu cestovních kanceláří. Dokonce jste byl kvůli tomu obviněn, že ACK je proti malým cestovkám.
To je nedorozumění a vytržení věcí z celkového kontextu. Malých cestovních kanceláří je na trhu – a dokonce i v naší asociaci – většina, mají tam své místo a budou je vždycky mít. Dokládají to například údaje Českého statistického úřadu, podle kterých u nás loni fungovalo jen 82 cestovních kanceláří a agentur s dvaceti a více zaměstnanci.
Možná trochu paradoxně si nejvíc potřebují upevnit postavení právě ty velké, s univerzálním produktem. O tom jsem hovořil – a taková konsolidace už kolik let probíhá, aniž si toho běžný člověk všimne. Kdybyste si pečlivě prostudoval katalogy velkých cestovních kanceláří, viděl byste, kolik z nich má některé zájezdy totožné. To není opisování, ale kooperace. Také majetkové provázání není žádnou novinkou. A právě tenhle proces bude pokračovat. Gigantům ze sousedních zemí se totiž v delším časovém horizontu může postavit jedině velký subjekt – masový produkt se nevyplatí dělat v malém měřítku, protože ten velký bude mít vždycky výhodnější nákupní podmínky. To platí hlavně pro letecké zájezdy. Autokarové jsou jiná záležitost – tak třeba Chorvatsko dělají české cestovní kanceláře lépe než německé.
A co tedy s těmi malými?
Malé a středně velké cestovní kanceláře zaměřené buď na vybranou klientelu, nebo specializované na určitý druh služeb nebo jednotlivé destinace budou mít vedle velkých „plnoformátových“ cestovních kanceláří bezpochyby na trhu místo. Těmto malým a středním kancelářím nebudou velké kanceláře nikdy schopny konkurovat. Podle mého názoru ani nemají takovou ambici. Tak, jak přežijí malé pekárny, přežijí i malé cestovky. Rohlík z malé pekárny bude sice vždy o něco dražší, ale také vždy křupavější a posypaný právě tím, co má stálý zákazník rád.
Na druhou stranu i některé malé a střední kanceláře budou donuceny kooperovat, vzájemně si pomáhat například společným marketingem, využitím společných prodejen, dopravy a dalšími cestami. Tlak na náklady je v této době veliký a i tyto kanceláře jej musí cítit. Ostatně také taková kooperace se už nějakou dobu projevuje. I tady vidíme výhodu společné střechy v ACK – když se lidé vzájemně potkávají a hovoří o svých starostech, třeba na Klubových dnech, často přijdou na vzájemně výhodné řešení. A dohadovat se můžete nejlépe s někým, koho znáte, komu důvěřujete.
Ale hovořil jste o nemalém počtu cestovních kanceláří, které trh opustí…
Ano, i to se už tiše a bez povyku děje. Podívejte se, před dvaceti lety cestovky zakládali většinou lidé, kteří v cestovním ruchu už nějaký čas pracovali. V Čedoku, CKM, Rekree, Sportturistu či Autoturistu… Táhlo jim tenkrát často na padesátku. Cestovní ruch je droga, která vás pohltí, ale taky vyčerpává. Když dnes někomu táhne na sedmdesátku a nemá to štěstí, že to po něm přebírají děti, tak prostě zavře krám. Ale zeptejte se na ministerstvu pro místní rozvoj, kolik nových cestovek každoročně zase vzniká! Za rok 2009 přibylo v registru ministerstva 77 cestovních kanceláří. Některé z nich se ovšem zabývají výlučně incomingem a český spotřebitel o nich často nemá ani tušení. Přitom v jejich řadách jsou změny neméně časté – a zde ještě více platí to, co jsem již řekl: místo na trhu mají buď velké, nebo ty, které se specializují. Které umí nabídnout program. V době internetu nikdo nepotřebuje služby cestovní kanceláře proto, aby si zajistil hotel v Praze.
Proč myslíte, že v ACK vznikla sekce památek a významných turistických cílů? Ale to už je jiné téma. Jsem přesvědčen, že pro toho, kdo umí cestovní ruch a dokáže si v něm najít svou parketu, bude na trhu vždycky dost místa. Zvláště když pochopí, že je výhodnější vzájemně spolupracovat.
Text: -red-
Foto: -pmu-