Průvodci prodávají destinaci

„Turistický průvodce je velmi často prvním, posledním a někdy také jediným představitelem země, se kterým zahraniční turisté přijdou do styku. To je strašlivá odpovědnost, protože na kvalitě jejich práce často závisí, jestli se turisté do země vrátí,“ pravila viceprezidentka Světové federace asociací turistických průvodců Rosalind Newlands, když se usadila nad kávičkou v naší redakci. Sama pracuje jako tréninkový manažer ve Skotské asociaci turistických průvodců. A tak jsme si začali povídat nejdříve o tom, jak se Federace snaží práci průvodců pozvednout a řeč se stočila i na náš nejdiskutovanější problém – působení neautorizovaných průvodců.

Federace klade velký důraz na vzdělávání. Na co se zaměřujete, když reálie jsou v každé zemi odlišné?
Velmi se snažíme pomáhat našim členům při rozvíjení profesionálního tréninku. Situace je všude trochu jiná. Jsou země, kde je průvodcovská činnost upravena velmi přísnými zákony, jinde takové legislativní úpravy neexistují vůbec. Neregulovaná je například Velká Británie, silnou regulaci najdeme například v Turecku a nebo v Egyptě.

Pro své členy jsme vyvinuli speciální tréninkové kurzy a můžeme jim nabídnout tři typy školení. Naši školitelé mohou vyjíždět do jednotlivých zemí a tam uspořádat výcvikové programy podle potřeby. Nedávno jsme zřídili s podporou Kyperské centrály cestovního ruchu výukové středisko na Kypru. V červenci proběhne velký seminář na téma Jak vyučovat praktickou stránku průvodcovského povolání.

Po celém světě totiž bohužel převládá trend spočívající v tom, že se při vzdělávání průvodců klade hlavní důraz na znalosti – jazykové, historické, kulturní a podobně. Samozřejmě, znalosti jsou velmi důležité a průvodci je mít musí. Ale to není zdaleka všechno. Jen v málo zemích se například věnuje pozornost praktickému průvodcování. Průvodci by měli procházet praxí přímo na památkách a aplikovat své znalosti a dovednosti v praxi. V tomto směru chce Federace zlepšit praktiky průvodcování v mnoha zemích, dokonce i v těch velmi turisticky vyspělých, jako je například Řecko.

Můžete ty praktické dovednosti nějak specifikovat?
Dělali jsme například průzkum v Austrálii, která patří k turisticky velmi navštěvovaným zemím. Ptali jsme se turistů, co jim na práci průvodců vadilo. A došli jsme k velmi zajímavým výsledkům – výhrady se netýkaly jejich znalostí, ale způsobu průvodcování. Průvodce například popisoval nějaký objekt, ale byl obrácen k němu a nikoliv k turistům, takže ho nikdo neslyšel. Vezměte si třeba takovou Prahu. To je typické místo, kde převládají procházkové prohlídky. Když při nich průvodce nezastaví a vykládá za chůze, slyší jej jen turisté, kteří jsou v jeho bezprostřední blízkosti a „zadní voj“ už zůstává bez informací. Jiným prohřeškem je také to, že průvodce vykládá lidem z jiného kulturního a zeměpisného prostředí reálie stejným způsobem jako místním rezidentům, kteří samozřejmě vědí, o co jde. Jenže například návštěvníci z Dálného východu jsou naprosto mimo a vůbec nemají ponětí, co tím průvodce myslí. Může se to týkat například architektonické terminologie, kulturních a historických souvislostí a podobně.

Při praktickém tréninku mluvíme také o takzvané vizuální prioritě. Stane-li se, řekněme, že během exkurze dojde, nedej bože, k dopravní nehodě, která upoutá pozornost turistů, průvodce musí adekvátně reagovat – nemůže prostě pokračovat ve výkladu, jako by se nechumelilo.

Pokud podává průvodce výklad v jedoucím autobuse, je důležité načasování. Musí mluvit o věcech tehdy, kdy je turisté mohou vidět. Nemůže mluvit o tom, co se nachází před autobusem – tam vidí jen on a řidič. Nemůže mluvit o věcech nad hlavami turistů – jen málokdo může prokouknout střechu autobusu, pokud není zrovna skleněná.

To jsou jen malé ukázky možných lapsů v praktických dovednostech. Dopouštějí se jich průvodci po celém světě.

Definice turistického průvodce říká, že to je člověk, který podává informace specifické pro danou oblast. Znamená to, že průvodci v různých městech nebo místech mají rozdílné znalosti. Pokud jste průvodce vyškolený ve své zemi a provádíte někde jinde, musíte mít licenci platnou ve státě, kde provádíte. Ale tyto praktické dovednosti musí být na celém světě stejné.

A co průvodci, kteří doprovázejí zájezdy?
To je úplně jiná profese, jsou to zájezdoví manažeři (tour managers). A to si musíme s touroperátory ještě vyjasnit. Jsou to profesionálové s nezastupitelnou úlohou. Starají se o lidi, ubytování, trasu, program a podávají obecné informace, například při přejezdu z jedné země do druhé. Informují o obchodech, možnostech zábavy. Ale v žádném případě nemohou hrát roli místního průvodce. Vzhledem k tomu, že cestují ze země do země, nemohou mít detailní a aktuální informace o dané lokalitě.

Jenže může dojít k situaci, že není k dispozici patřičně jazykově vybavený místní turistický průvodce. Celé Česko je teď v očekávání přívalu čínských turistů a kvalifikované průvodce s čínštinou máme tak tři nebo čtyři…
Za prvé si myslím, že to s tím přívalem nebude tak horké. Počty čínských turistů se budou zvyšovat, ale ne skokově, takže mezitím stačíte průvodce vyškolit. A za druhé se tu v takovém případě dá sáhnout k nouzovému řešení: průvodci může někdo tlumočit. Dovedu si docela představit, že český průvodce po Praze bude podávat výklad v angličtině a do čínštiny jej bude překládat zájezdový manažer, který by měl mluvit anglicky zatraceně dobře. Tlumočit může, ale nahradit místního průvodce ne.

Co je WFTGA?
World Federation of Tourist Guide Associations – Světová federace asociací turistických průvodců vznikla jako výsledek návrhů přednesených na prvním mezinárodním kongresu turistických průvodců v únoru 1985. Federace byla oficiálně zaregistrována podle rakouského práva jako nezisková organizace po druhém kongresu, který se konal ve Vídni v roce 1987. Má své členy na pěti kontinentech světa, kteří zastupují více než 55 000 fyzických členů. WFTGA založila síť profesionálních turistických průvodců a stala se jejich globálním fórem.

Federace pořádá kongres každé dva roky, letošní se konal v Austrálii a příští bude v Egyptě.

Oficiálním jazykem Federace je angličtina.

Její hlavní cíle se dají shrnout do několika bodů:
• navazovat kontakty s asociacemi turistických průvodců po celém světě a posilovat jejich profesionální vazby
• reprezentovat profesionální turistické průvodce v mezinárodním měřítku a prosazovat a hájit jejich zájmy
• zlepšovat pověst této profese
• propagovat univerzální etický kodex a vzdělání
• ustavovat, podporovat a zlepšovat nejvyšší profesionální standardy
• rozvíjet mezinárodní trénink a zvyšovat kvalitu průvodců vzděláváním
• umožňovat výměnu informací mezi členy

Text a foto: Dean Valášek

 

Babylónská věž
průvodcovské terminologie a praxe

Prokousal-li se trpělivý čtenář článkem Jiřího Štyrského „Jak dále v práci průvodců cestovního ruchu“ a neumdlel-li ani nad rozhovorem s Rosalind Newlands, musí být zmaten nebo přinejmenším znepokojen. Vypadá to, jako že jeden článek je o koze a druhý o voze. Tak kdo je to vlastně turistický průvodce a co je jeho náplní práce? Legislativní stav práce průvodců v České republice upřesňuje předseda Asociace průvodců ČR PhDr. Stanislav Voleman následovně: „U nás je upraveno rozdělení profese průvodce v oblasti cestovního ruchu (ve světě tourist guide) a doprovodné služby v oblasti cestovního ruchu (ve světě tour manager a tour escort) nařízením vlády č. 469/2000 Sb. První profese, tedy průvodce v oblasti cestovního ruchu, je živnost vázaná na odbornou způsobilost, která je dále upravena vyhláškou č. 295/2001 Sb. I průvodci v zaměstnaneckém poměru musí fyzicky splnit tuto odbornou způsobilost. Druhá profese doprovodné služby v oblasti cestovního ruchu je živnost volná. V praxi často dochází k zaměňování profese průvodce a vedoucího zájezdu. Také řada průvodců, aby si zajistila zakázky po celý rok, pracuje střídavě jako průvodce, vedoucí zájezdu či pobytový delegát. Tomuto stavu nelze jistě nic namítat a z pohledu požadavků trhu je opodstatněný. Pokud vedoucí zájezdu či technický průvodce chce pracovat jako průvodce v oblasti cestovního ruchu, postačí, aby si doplnil odbornou způsobilost stanovenou legislativní normou příslušné země. Ve sporných případech se můžeme odvolat na Evropskou normu u nás publikovanou Českým normalizačním institutem v lednu 2004 pod č. EN 13809.“

-dva-
Foto: Petr Manuel Ulrych