Asociace průvodců České republiky usiluje od svého vzniku o prosazení podmínek výkonu profese turistických průvodců u nás na obdobné úrovni jako v jiných turisticky rozvinutých zemích. Během let bylo u nás dosaženo odborné i jazykové kvality průvodců, kterou nám záviděl celý svět. V druhé polovině devadesátých let však byli průvodci zařazeni mezi živnosti volné ohlašovací a za tisícikorunový kolek a výpis z rejstříku se mohl stát průvodcem téměř každý.
Většina států podmiňuje výkon průvodcovských služeb odbornou způsobilostí pro příslušný region. Vede je k tomu nesporný veřejný zájem na objektivním informování o daném místě osobami, které splňují předepsanou jazykovou a odbornou kvalifikaci, kterým vydává a odebírá příslušné oprávnění a tím má rovněž kontrolu nad jejich činností. Průvodce je často jediným zástupcem země, s kterým návštěvníci přijdou do bezprostředního styku. Zejména v případě nouzových situací s ohrožením života turistů je alespoň elementární znalost jazyka dané země nezbytná.
Asociace a další profesní organizace průvodců usilují již několik let o lepší úpravu jejich povolání v českém právním systému a zavedení kontroly průvodců. Leccos se již podařilo prosadit. Průvodci cestovního ruchu byli v novele živnostenského zákona zařazeni mezi živnosti vázané na odbornou způsobilost. Nařízení vlády stanovila obsah živnosti a uložila povinnost splnění odborné způsobilosti i pro zaměstnance. Ministerstvo pro místní rozvoj určilo v roce 2001 vyhláškou obsah zkoušky odborné způsobilosti. Tato vyhláška se stala trnem v oku některým zahraničním cestovním kancelářím, které využívají jako průvodce cizince. I když je možné zkoušku skládat v cizím jazyku, požaduje totiž po uchazečích prokázat pohovorem základní znalost českého jazyka například volným překladem textu z denního tisku. To je zejména pro cizince z Asie, kteří většinou neovládají ani jiný světový jazyk než mateřštinu, nepřekonatelný problém. Není to však praxe ve světě neobvyklá. Řada států naši velkorysou možnost skládat zkoušku v cizím jazyce ani nepřipouští. Záměrem jistě není diskriminovat cizince, ale stanovit rovné podmínky hospodářské soutěže pro všechny. Odborná způsobilost, kterou musí splnit český občan, je požadována i po zahraničním uchazeči.
Ministerstvo pro místní rozvoj se pokouší poprvé v historii tuto problematiku průvodců řešit v rámci jedné právní normy. V připravované novele zákona č.159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu, který se týká hlavně pojištění cestovních kanceláří, zařadilo další kapitoly upravující průvodcovské služby (přesné vymezení působnosti a obsahu služby, odbornou způsobilost – kvalifikaci, jednotné označení průvodců, penalizaci za porušení zákona). Přestože návrh novely zatím neopustil budovu ministerstva, zahájil ředitel pražské pobočky japonské cestovní kanceláře MIKI Travel pan Tomio Okamura důslednou mediální kampaň proti úpravě průvodcovské činnosti v novele zákona. Nejprve se pokusil zpochybnit odbornou, jazykovou a etickou úroveň českých průvodců, posléze přímo zaútočil proti připravované novele. Očerňování průvodců a novely v očích široké veřejnosti je zřejmě pokusem o zvrácení slibně vypadajících legislativních jednání o průvodcích na ministerské i parlamentní úrovni a záminkou pro nasazování nekvalifikovaných zahraničních průvodců na našem trhu.
Jsme přesvědčeni, že novela zákona pomůže řešit dlouhodobý problém s černými průvodci a ve svém důsledku prospěje turistům domácím i zahraničním.
PhDr. Stanislav Voleman,
předseda Asociace průvodců ČR
Redakčně zkráceno