Právní úprava cestovního ruchu prochází již řadu let mnoha razantními změnami. Specifickou součástí turismu je mj. lázeňství, které má právní úpravu dosti rozsáhlou, detailní a přibližně deset let stabilní. Lázeňství má přitom v českých zemích mimořádnou tradici a zejména západočeské lázně patřily v 19. a první polovině 20. století k nejslavnějším na světě a tedy ke klíčovým destinacím českého turismu. Na lázeňství však v mnohém navazuje módní fenomén wellness, který se dynamicky vyvíjí a právně upraven je jen částečně.
Samotný pojem wellness české právní předpisy v zásadě nepoužívají. Zmínka se objevuje jedině v nařízení vlády č. 275/2016 Sb., o oblastech vzdělávání ve vysokém školství, a to v příloze části 28. V poněkud kuriózní formě welnes, tedy s jedním l a s, se objevuje ve vyhlášce č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu – Příloha 12 Směrná čísla roční potřeby vody (bod III.14).
Základem právní úpravy lázeňství je zákon o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon) č. 164/2001 Sb. Na ten navazují desítky dalších předpisů. Lázeňství je upraveno také odlišnou skupinou právních předpisů k veřejnému zdravotnictví, kde je hlavně zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ale i další předpisy.
Fungování lázní je právně řešeno detailně a jasně, naopak k wellness lze přiřadit velmi různorodé aktivity. To může být matoucí i například pro zákazníky, zejména v případě dnes tak oblíbených wellness hotelů. Jsou tedy snahy zavést nějaká vymezení nebo spíše kategorizace, co by měl například takový hotel splňovat. Wellness přitom prochází v České republice i ve světě dosti dynamickým vývojem. Jednoznačné vymezení takovýchto aktivit neexistuje a bez opory v právních předpisech (jako je tomu u lázeňství) se vytváří jen obtížně. Spadají sem zejména masáže, koupele, fyzioterapie, fitness, i jiné aktivity, přičemž klíčovou roli hraje hlavně voda. Takovéto služby jsou obvykle poskytovány v rámci samostatných center, nebo spolu s ubytováním v hotelech, nebo v lázních jako doplněk vlastní lázeňské péče. Rozpaky vyvolává potenciální přeměna řady lázní (s kvalifikovanou zdravotní péčí), které nebudou schopny plnit náročné požadavky právní úpravy lázeňství, na wellness centra.
Právní předpisy týkající se provozování aktivit přiřaditelných k wellness jsou roztříštěné a nepřehledné. Například živnostenský zákon č. 455/1991 Sb. upravuje podmínky pro provozování některých takových činností spadajících pod živnostenský zákon. Lze uvést například vázanou živnost Masérské, rekondiční a regenerační služby, ke kterým je tedy nutná odborná způsobilost. Její možné získání je ovšem velmi různorodé, kdy vedle například vysokoškolského vzdělání rehabilitačního nebo tělovýchovného zaměření najdeme i řadu dalších možností – často s odvoláním na nespecifikované zvláštní právní předpisy.
Zásadní roli pro wellness hrají hygienické předpisy, jejichž základem je zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Tato rozsáhlá právní norma ovšem řeší velmi různorodé otázky, přičemž vybrat z nich prvky přiřaditelné pod wellness by bylo nemalým oříškem, protože systematika zákona je poměrně komplikovaná a samozřejmě nereaguje na potřeby cestovního ruchu. Na zákon navazují početné prováděcí předpisy. Pro wellness hraje klíčovou roli voda, kde jde hlavně o vyhlášku č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch. Nelze přehlížet ani požadavky EU, protože například tato vyhláška vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES, o řízení jakosti vod ke koupání.
Vcelku lze shrnout, že na rozdíl od tradičního a právně velmi důkladně upraveného lázeňství je wellness novým módním fenoménem, který ale přináší značné možnosti rozvoje turismu, a to nejenom pro lázně, ale třeba také pro hotely. Jde ovšem o nejasně vymezené aktivity, ke kterým často chybí vědecká i odborná zpracování – a to nejen z hlediska práva.