Trápí vás, že vy jako cestovní kancelář, která poctivě plní předpisy, jste co chvíli předmětem kontrol, zatímco černí podnikatelé vám strouhají mrkvičku? Po letech víceméně marných snah, aby to bylo řešeno důsledně dle zákona, ACK ČR připravila spolu s ministerstvem pro místní rozvoj a dalšími resorty od letošního dubna kampaň „nulové tolerance“ pro nelegální podnikání.
Ještě než spatřil zákon č. 159/1999, o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu, světlo Sbírky, upozorňovala Asociace cestovních kanceláří České republiky na více než nešťastný způsob vázání povinností organizátora zájezdů pouze na podnikatelskou činnost. Zatímco ve Směrnici 314/90/ES platí stejné povinnosti pro každého, kdo organizuje soubor služeb častěji než příležitostně, v České republice se soubor služeb nabízený jinak než podnikatelským způsobem (tj. nejen opakovaně, ale i za účelem zisku – a dokazujte účel) ani nejmenuje zájezd, natož aby byl zatížen jakýmikoliv regulemi. Což samozřejmě využívá kdekdo, kdo si zahraje na „soukromou“ cestovní kancelář a pořádá přesně to, co by mělo být zájezdem, jenže buď není podnikatelem vůbec, anebo to prodává tak nějak přifařeno v rámci jiného podnikání. A ještě se chlubí, že to takto vyjde levněji. Pochopitelně. Nemusí být pojištěn pro případ úpadku, nemusí si lámat hlavu s reklamačními řády (což někdy znamená, že ani s kvalitou, respektive zajištěním všech slíbených služeb). A poctivé cestovní kanceláře marně skřípou zuby a platí drahé pojistky.
Zkoušeli jsme proti tomu ledacos. Nejlepší cesta – začít od nevhodného textu zákona – se opakovaně ukázala politicky naprosto neprůchodnou a nepočítá s ní ani nový návrh občanského zákoníku, jakkoliv se ve zdůvodňovací zprávě tvrdí, jak je návrh kompatibilní s předpisy Evropské unie, a v jiných věcech jde ještě daleko za ně.
Nezdarem skončila i většina pokusů poslat na hříšníky kontroly živnostenských úřadů. Někde chyběla erudice, někde vůle. A v případech hříchů nepodnikatelských subjektů nemůže dokonce ani živnostenský úřad konat sám, k těm smí vniknout jenom policie. Ceníme si toho, že někteří dokázali dotáhnout kontrolní akci takhle daleko, ale to jsou výjimky potvrzující pravidlo, respektive léty socialismu do genů proniknuvší praxi raději vysvětlovat, proč něco nejde, než uvažovat, jak by to šlo, a dát se do díla.
A tak tedy ACK nyní vyhlašuje černým podnikatelům nulovou toleranci.
Co to znamená? Nulovou toleranci pro ty, kdo podvádějí a obcházejí zákon úmyslně. Pro ty, kdo se pohybují na hraně nebo kousek za ní z neznalosti, pak nejprve vysvětlení: nejen toho, že to dělají špatně, ale také toho, co všechno tím riskují oni a ti, pro které ty služby bona fide připravují. Pokud si dají říci – pak je tolerance na místě. Pokud by ale své prohřešky opakovali – pak bude tolerance nulová a budou následovat podání na živnostenské úřady, případně na policii, podle toho, která cesta bude v tom kterém případě ta správná a účinná.
Takže první fází je edukace – česky řečeno vysvětlování. Na jedné straně lidem, kteří chtějí cestovat. Aby si uvědomili, že žádná sleva ani láce není zadarmo. Že ten, kdo nepořádá „zájezdy“ opakovaně, nemůže mít ani spolehlivé kontakty, natož znalosti, co si počít v nepředvídaných situacích, kde je co k vidění, čemu se naopak vyhnout, čeho vyvarovat. Může tak s dobrým úmyslem nabídnout krásnou trasu – horší to ale bude s jejím dodržením. Ledaže by šlo o deklarovaný výlet s překvapením (i pro pořadatele). Amatérská organizace může být dělána s láskou, ale s nulovou zárukou. Naproti tomu kdo pořádá „zájezdy“ opakovaně, aniž je cestovní kanceláří, ten se možná vyzná až moc dobře, jenže evidentně porušuje zákon – a bylo by naivní domnívat se, že ten, kdo vědomě a opakovaně oklamává stát a nekale soutěží, bude ve všech případech zcela seriózní vůči svým klientům. Možná za dobrých časů – co ale když se něco zvrtne? Profesionální cestovní kancelář na to má pojištění. Bude na to mít škola, spolek, malá agentura a další, které si zakládají na tom, jak šetří (právě na tom pojištění)?
Na druhé straně je třeba vysvětlit nepodnikatelským subjektům, jež „zájezdy“ vesele pořádají, co vlastně riskují. Tedy zhruba totéž co jejich klientům, jenže z druhé strany. Jak znějí zákony (o nichž možná ani neslyšeli, natož aby je četli). Že je kromě pokuty může čekat něco mnohem horšího: pořádný malér. Jak potom budou vysvětlovat například rodičům, proč vybrali objekt, kde se jejich dítě zranilo, onemocnělo ze špatného jídla, vody, autobus havaroval, protože byl v nevyhovujícím technickém stavu – nebo v lepším případě proč ten autobus vůbec nepřijel (když dopravce vlastní třeba jen ten jeden a ten měl právě poruchu). Spektrum organizací, na něž se tato část kampaně zaměří, je dosti široké: školy, sportovní jednoty a organizace, kulturní domy, odborové organizace, zájmová sdružení, různá sociální a zdravotnická zařízení atp.
A pak jsou zde podnikatelé, kteří se k podnikání hlásí, jenže v jiném oboru, a organizování zájezdů si k tomu jaksi přifařili bez potřebné koncese jakoby mimochodem. U těch lze o neznalosti a dobré víře docela pochybovat. Jak jinak vnímat zaručeně úspěšné léčebné pobyty údajně vyhlášeného lékaře zpravidla cizokrajného jména kdesi u moře, sportovní pobyty organizované fit- či sportcentrem, či dokonce vícedenní akce teambuildingových a zážitkových agentur?
Asociace cestovních kanceláří proto připravila ve spolupráci s ministerstvem pro místní rozvoj stručné a srozumitelné vysvětlení s příklady, co už je zájezd, co ještě ne, jaká jsou rizika a co kdo smí – a jde s ním do terénu. Plošně s pomocí ústředních orgánů tam, kde je to vhodné a možné – tedy například s ministerstvem školství vůči školám a s pomocí odborných médií podle oborů. Druhou stranou vysvětlovací kampaně budou v součinnosti s MPO jednání se živnostenskými úřady a v součinnosti s ministerstvem vnitra jednání s policií ČR tak, aby vznikl jednotný postup, jak proti černému podnikání účinně zasahovat.
Současně i následně vyzývá ACK ČR všechny, kdo mají zájem na férovém podnikání: Přidejte se k nám a sdělujte nám své poznatky o černých ovcích! ACK jim na základě seriózně doložených podnětů zašle nejprve první a poslední vážné varování – a v případě, že se hříchy budou opakovat, přijde podání ve smyslu postupů dohodnutých s živnostenskými úřady a policií tak, aby následoval trest – a ne jen bezzubé přehazování horkého bramboru mezi úřady. Osudy podání budeme rozhodně sledovat a dáme vám vědět.
Ing. Eva Mráčková, vedoucí sekretariátu ACK ČR