Profil typického turisty v Olomouckém kraji

V seriálu věnovaném demografickým charakteristikám a spotřebnímu chování turistů navštěvujících jednotlivé kraje Česka přichází na řadu Olomoucký kraj. Na základě dat z posledních předcovidových let ukážeme, kolik turisté v kraji utráceli, jak přijížděli, kde bydleli či čemu se během svých pobytů věnovali. Stejně jako v předchozích dílech vycházíme z regionální analýzy Institutu turismu agentury CzechTourism sestavené na základě trackingu domácího a příjezdového cestovního ruchu a z GSM dat. Údaje za kraj opět srovnáme s těmi celorepublikovými.

První výraznou odchylku najdeme hned u první charakteristiky, totiž u průměrných výdajů. Turisté, a to jak domácí, tak zahraniční, na území kraje utráceli výrazně méně než ukazuje celorepublikový průměr. Průměrná denní útrata domácího turisty byla nižší o 119 Kč, zahraniční turista v kraji utratil dokonce o 636 Kč za den méně oproti celostátní hodnotě. Celostátní údaje jsou samozřejmě z velké části ovlivněny nadprůměrnými útratami návštěvníků Prahy či západočeských lázeňských měst. V tomto směru by jistě bylo zajímavé porovnání dat za poslední dva roky…

Pokud jde o teritoriální skladbu návštěvnické obce, můžeme konstatovat, že pětice hlavních zdrojových trhů je velmi podobná té celostátní, pouze se liší pořadí a namísto Ruska je v krajském TOP 5 Rakousko.

Vezmeme-li v potaz demografické charakteristiky, konkrétně věk návštěvníků, je možno konstatovat, že návštěvníci Olomouckého kraje byli v letech 2018 – 2019 mírně starší, než udává celorepublikový průměr. U domácích i zahraničních turistů byl o pár procent vyšší podíl osob ve věku 45 – 59 let i seniorů nad 60 let.

Pokud jde o způsob organizace cesty, u domácích turistů se údaje prakticky shodovaly s těmi celostátními, u turistů zahraničních je pak možno sledovat výrazně vyšší podíl individuálních cest. V porovnání s údaji za celé Česko pak do Olomouckého kraje mnohem méně často přijížděli turisté prostřednictvím cestovních kanceláří. Častěji byl naopak kraj cílem služebních cest.  S vyšším podílem individuálně přijíždějících zahraničních turistů koresponduje i četnější využití automobilů či motocyklů. Méně zahraničních turistů uvedlo, že do kraje přicestovali letecky (33 %), v celostátním průměru je podíl letecké dopravy 45procentní. V potaz je ovšem třeba vzít skutečnost, že v kraji není žádné veřejné mezinárodní letiště, prakticky všichni zahraniční turisté tak museli pro dopravu do konečného cíle použít jiný způsob dopravy.

Zajímavé je zjištění, že mezi domácími návštěvníky byla v porovnání s celostátními údaji vysoce nadprůměrná míra prvonávštěvníků (51 vs 19 %). Poměr těch, kteří do kraje přicestovali poprvé, a turistů vracejících se, byl nicméně v případě turistů domácích prakticky vyrovnaný. Mezi turisty zahraničními výrazně převládali ti, kteří Olomoucký kraj navštívili poprvé, v tomto případě ovšem nejde o nečekaný výsledek (byť v porovnání s celorepublikovými údaji je podíl zahraničních prvonávštěvníků vyšší). V každém případě platí, že organizace destinačního managementu v kraji by se měly ve svých marketingových aktivitách zaměřit na zvýšení podílu vracejících se turistů.

Pohled na graf vypovídající o tom, kde turisté během pobytu v kraji bydleli, říká, že preferovaným typem ubytování domácích i zahraničních turistů byla hromadná ubytovací zařízení. V porovnání s hodnotami za celé Česko je však možno říct, že turisté domácí méně často využívali neplaceného i placeného ubytování v individuálních ubytovacích zařízeních, nerezidenti naopak výrazně častěji (38 vs. 18 %) bydleli v neplacených individuálních ubytovacích zařízeních. To je poměrně překvapivé zjištění. Vysvětlení je zřejmě možno hledat v poměrně velkém počtu zahraničních turistů, kteří jako důvod cesty uvedli návštěvu (24 %) – u navštěvovaných známých a příbuzných nejspíše také přespávali. Obecně pak platí, že rezidenti i nerezidenti přijížděli do kraje nejčastěji za rekreací.

Zaměříme-li se na aktivity, kterým se turisté během návštěvy Olomouckého kraje věnovali, u domácích i zahraničních návštěvníků jednoznačně vedly návštěvy kulturních památek. Rezidenti se také často věnovali pěší turistice, návštěvám přírodních památek a péči o fyzickou a duševní kondici (např. v lázních), nerezidenti jako druhou nejčastějí aktivitu uvedli návštěvy příbuzných. Často také poznávali gastronomický potenciál kraje. Oproti celostátním výsledkům se také častěji věnovali pěší turistice.

I v případě Olomouckého kraje se zadavatelé průzkumu z Institutu turismu zajímali o spokojenost turistů s infrastrukturou, péčí o rozvoj cestovního ruchu a se službami. U skupiny domácích turistů dosáhnul Olomoucký kraj ve všech těchto sledovaných parametrech vyšších hodnot oproti celorepublikovým výsledkům. Spokojenost zahraničních turistů byla zhruba na celostátním průměru, podíl velmi spokojených respondentů (tedy Net Promoter Score) byl u domácích turistů lehce nadprůměrný, u zahraničních naopak mírně podprůměrný.