Profil typického turisty v Libereckém kraji

Jeden z posledních dílů našeho letošního seriálu vás zavede na Liberecko. Seznámíte se s demografickými charakteristikami a spotřebním chováním =domácích i zahraničních návštěvníků, kteří do tohoto kraje mířili v letech 2018 a 2019, tedy před příchodem koronavirové pandemie. Jako vždy vyjdeme z regionální analýzy Institutu turismu agentury CzechTourism sestavené na základě trackingu domácího a příjezdového cestovního ruchu a z GSM dat.

Abychom specifika návštěvníka Libereckého kraje zasadili do kontextu, porovnáme je opět s celorepublikovým průměrem. První odlišnost najdeme hned u první zkoumané charakteristiky, totiž u průměrných denních výdajů. Naše interaktivní infografika, kterou najdete níže, jasně ukazuje, že zatímco domácí hosté v kraji utráceli mírně nadprůměrně, výdaje zahraničních návštěvníků byly naopak nižší. Zejména pak ty realizované na místě, což pro podnikatele v kraji (především restauratéry, prodejce suvenýrů a poskytovatele různých služeb) není dobrá zpráva.

Lehce odlišná byla také národnostní skladba přijíždějících zahraničních turistů. V té posledních dvou předcovidových letech dominovali hosté z okolních zemích, do první pětice nejčastějších návštěvníků se ze vzdálenějších trhů probojovali pouze Nizozemci. V porovnání s celorepublikovým průměrem jsme na Liberecku mohli méně často zaslechnout ruštinu či ukrajinštinu.

Co se naopak od údajů za celé Česko příliš neliší, to je věková struktura návštěvnické obce. I v Libereckém kraji převládali s podílem blížícím se 40 procentům turisté ve věku 30 – 44 let, následováni návštěvníky ze skupiny 45 – 59 let. Významnější odchylka je patrná jen u domácích návštěvníků – u nich byl oproti celorepublikovému průměru silnější podíl mladé generace (15 – 29 let).

Pokud jde o organizaci příjezdů, data týkající se domácích hostů mířících do kraje se prakticky shodují s celorepublikovými. Zahraniční návštěvníci výrazně častěji přijížděli individuálně, podprůměrný byl podíl cest organizovaných cestovními kancelářemi. To samozřejmě souvisí s již zmiňovanou teritoriální strukturou incomingu – turisté z okolních zemí přijíždějí obvykle na vlastní pěst a také po vlastní ose. To ostatně dokládá i graf hovořící o využití dopravních prostředků – u zahraničních hostů lze pozorovat vysoce nadprůměrné využití osobních aut či motocyklů. Výrazně podprůměrnou četnost mělo naopak využití letecké dopravy.

Za pozitivní můžeme označit fakt, že jak domácí tak zahraniční turisté se na Liberecko v předcovidovém období rádi vraceli. Zejména u cizinců byl podíl opakovaných návštěv silně nadprůměrný. Podnikatelům v kraji můžeme jen přát, aby podobný průzkum provedený případně v následujících letech ukázal v tomto parametru alespoň takto dobré výsledky.

Bez výraznějších překvapení je pohled na grafy, které hovoří o tom, kde turisté v Libereckém kraji nocovali a za čím přijížděli. Domácí i zahraniční hosté přespávali nejčastěji v hotelech, penzionech a dalších hromadných ubytovacích zařízeních. Na druhém místě jsou u obou skupin (byť u domácích turistů s lehce podprůměrným podílem) neplacená individuální ubytovací zařízení. Dá se předpokládat, že Češi přespávali ve svých vlastních rekreačních objektech, případně u známých a příbuzných. Také cizinci zřejmě využívali pohostinnosti svých tuzemských přátel nebo příbuzných, čemuž napovídá i pohled na graf s nejčastějšími důvody pro cestu na Liberecko – návštěva je u rezidentů i nerezidentů na druhém místě za rekreací.

Domácí turisté se v kraji věnovali hlavně pěší turistice a návštěvám kulturních a přírodních památek. V porovnání s celorepublikovým průměrem může překvapit vysoce nadprůměrný podíl koupání a vodních sportů. Zahraniční turisté nejčastěji navštěvovali kulturní památky, lze u nich ale také vysledovat vysoce nadprůměrný podíl pěší turistiky, který je bezesporu dán hornatým charakterem kraje. V tomto kontextu se může nicméně i u této skupiny jevit jako překvapivý velmi nadprůměrný podíl koupání a vodních sportů mezi provozovanými aktivitami. Dá se zřejmě vysvětlit návštěvností akvaparku v libereckém hotelu Babylon, fenoménem Máchova jezera i dalších vodních ploch na území kraje. Možná ještě více ale překvapí, že se do škály nejčastěji provozovaných aktivit nedostalo lyžování.

V závěrečné tabulce jsou pak uvedeny výsledky průzkumu spokojenosti návštěvníků kraje. Obecně lze říct, že tuzemci byli ke službám a k infrastruktuře na Liberecku kritičtější než cizinci. Lépe naopak hodnotili péči o rozvoj cestovního ruchu v kraji. Ve většině sledovaných kritérií ovšem dosáhnul kraj nižšího skóre, než jaké zaznamenalo celé Česko, rezidenti i nerezidenti si všímali nemalého prostoru pro zlepšení.