Příspěvek k diskuzi o vzdělávání v oblasti cestovního ruchu

doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, pracoviště Tábor

Souhrn: Článek je příspěvkem k diskusi o vzdělávání v oblasti cestovního ruchu, která byla otevřena v dubnovém čísle tohoto časopisu1. Není pochyb o tom, že na jedné straně musí mít vzdělání v oblasti cestovního ruchu interdisciplinární charakter již proto, že odvětví cestovního ruchu je interdisciplinárním oborem. Na druhé straně musí byt absolventi tohoto oboru vysokoškolského studia vzděláváni univerzálně, neboť nebudou všichni pracovat v tomto oboru a musí najít uplatnění i v dalších službách nebo i průmyslových oborech.

Úvod

V dubnovém čísle tohoto časopisu publikoval doc. PaedDr. Jiří Štyrský, CSc. článek pod názvem „Moderní a konkurenceschopný cestovní ruch vyžaduje i nové přístupy ke vzdělání“ a vyzval k diskuzi na toto téma1. Podle jeho názoru je studium „cestovního ruchu“ interdisciplinární obor, který vyžaduje vzdělání v mnoha oborech a směrech, i když je studován převážně na školách ekonomického zaměření v rámci studijního programu „Ekonomika a management“. V rámci studijního programu se objevují předměty ekonomické, manažerské a technologické povahy.

Patří sem technika cestovního ruchu, informatika v cestovním ruchu, management a marketing, metodika práce průvodce, projektování a praxe v cestovním ruchu, ale i udržitelný cestovní ruch, management neziskového sektoru, geografické informační systémy, ekonomika cestovního ruchu a práce cestovních kanceláří, tvorba produktů v cestovním ruchu, cestovní ruch a regionální rozvoj, etika a kultura podnikání v cestovním ruchu1.

Za klíčová však považuje předměty geografické a humanitní povahy. Z geografických předmětů sem zařazuje úvod do geografie s důrazem na geografii světového hospodářství a přehled světové ekonomiky. Stěžejním předmětem je podle jeho názoru geografie cestovního ruchu Evropy, světa a České republiky. Takto pojatá regionální geografie aplikovaná na potřeby cestovního ruchu se musí svým obsahem opírat o znalosti z biologie, geologie, dějin umění a architektury, historické geografie, demografie, literatury, zbožíznalectví a dalších disciplín, jejichž aplikace vede k tolik potřebnému komplexnímu chápání významu a možností potenciálů cestovního ruchu. Tyto přístupy jsou podle jeho názoru zúročeny v závěrečných geografických předmětech, jakými jsou např. politická geografie a soudobé mezinárodní vztahy a komparativní geografie a ekonomika.

Mezi předměty humanitní povahy zařazuje dějiny kultury pro cestovní ruch, kulturní a historický seminář, animace atraktivit, komunikační metody v cestovním ruchu. Mezi předměty psychologické povahy řadí především geopsychologii a personální management v cestovním ruchu. Solidní a velmi praktická jazyková příprava studentů až do úrovně tlumočnické je naprosto samozřejmou podmínkou odbornosti. Oblast rekreačně-pobytových zájezdů vyžaduje i aktivní vztah posluchačů k předmětům, které pracovně nazval pohybové aktivity.

Akreditace oborů „ekonomika a management“ vyžaduje nezbytně i skupinu předmětů ekonomických, manažerských, právních a výuku informatiky. Sám přiznává, že takovýto rozsah výuky je maximalistický, ale že je podmínkou úspěchu v konkrétní praxi. V tomto příspěvku bych si dovolil reagovat na jeho výzvu k diskuzi na toto téma a podívat se na tento problém z poněkud jiného pohledu.

Co je smyslem vysokoškolského vzdělání? 2

Samozřejmě je to i získání určité sumy znalostí, faktů a dovedností. Ale jsou skutečně fakta získaná v různých oblastech zárukou úspěchu absolventů v praxi?

Jednou z důležitých a často diskutovaných otázek je vhodný poměr všeobecného základu a odborných znalostí a dovedností, který významně ovlivňuje možnosti uplatnění absolventa na trhu práce. Širší všeobecný základ umožňuje absolventům pružněji reagovat na změny požadavků na trhu práce, a to jak z hlediska zvládnutí nových postupů v rámci profese, tak zároveň usnadňuje rekvalifikaci a případnou změnu profese. Naopak užší zaměření školní výuky na získání odborného základu lépe odpovídá požadavkům zaměstnavatelů na připravenost k obsazení určité pracovní pozice a plnění konkrétních pracovních úkolů.

Jen v omezené míře získá absolvent zaměstnání odpovídající jeho specifické kvalifikaci a je velmi pravděpodobné, že bude svou profesi v průběhu života měnit. Odborné vzdělávání by mělo rozvíjet především tyto klíčové kompetence (schopnosti):

• Vlastní odpovědnost a spoluodpovědnost (participativní) má podporovat samostatně řízené vlastní učení a odpovědný výkon práce. Tato kompetence se projevuje i jako schopnost rozhodovat se a přejímat za rozhodnutí odpovědnost.

• Schopnost týmové spolupráce (sociální) má napomáhat k sociálnímu jednání a k práci, spolupráci a komunikaci v určitém týmu nebo skupině.

• Schopnost metodického přístupu (systémová či metodická) má přispívat k chápání souvislostí mezi příčinou a následkem, ke zvládání nových úkolů s využíváním dosavadních zkušeností, k účinnému organizování projektů a pracovních postupů a k poznání způsobů řízení a rozdělování úkolů.

• Schopnost kritického sebepozorování (reflexivita) má podněcovat ke zkoumání své vlastní práce s cílem zvyšovat její kvalitu a rozvíjet účinné metody.

• Odborné schopnosti k provádění specifické činnosti, které se získávají hlavně v průběhu odborného vzdělávání a v rámci výcviku na pracovišti.

Rozhodující jsou tedy schopnosti, dovednosti, postoje, hodnoty, názory a další charakteristiky osobnosti, které umožňují člověku jednat adekvátně a efektivně ve všech životních i pracovních situacích a rolích. Jsou založeny na aktivitách, nikoli pouze na vědomostech.

Obecně platí, že zaměstnavatelé u pracovníků mírně preferují širší profesní dovednosti před hlubokými a úzkými dovednostmi. Platí to obzvláště pro malé organizace, kde se očekává, že zaměstnanec bude využit v rozmanitější paletě pracovních úkonů. Zaměstnavatelé vesměs poukazují na důležitost toho, aby jejich zaměstnanci byli ochotni se stále učit a byli schopni nést zodpovědnost.

Nejvyšší nároky deklarují zaměstnavatelé vůči vysokoškolákům. Ti zpravidla vykonávají samostatnou práci či zastávají řídící pozice a ovládání všech dovedností a znalostí je předpokládáno na vyšším stupni, než je tomu u ostatních vzdělanostních skupin. Pokud bychom měli určit preferované dovednosti a znalosti, pak u této skupiny vystupují do popředí ochota učit se, zběhlost v zacházení s informacemi, schopnost nést odpovědnost a schopnost řešit problém a umět se rozhodovat.

Na schopnost komunikovat úzce navazuje znalost cizích jazyků. V současné době asi není pochyb, že schopnost komunikovat, a to i v jiném než mateřském jazyce, představuje stěžejní složku „vybavení“ úspěšného uchazeče o zaměstnání. Další důležitou dovednost představuje schopnost práce s počítačem. Tento požadavek zasahuje do širokého spektra více i méně kvalifikovaných povolání.

To, že široce založené odborné vzdělání, ale úzce zaměřené pouze na jednu oblast uplatnění absolventa v praxi, je v rozporu s potřebami trhu práce, chceme ukázat na výzkumu, který jsme provedli mezi absolventy bakalářského studia cestovního ruchu v Táboře, pracoviště Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity.

Výsledky průzkumu mezi absolventy bakalářského studia cestovního ruchu 3,4

V průzkumu byli písemně osloveni všichni absolventi bakalářského studia, kteří ukončili studium v letech 1995 až 2001. Z absolventů bylo 59 mužů a 213 žen. Návratnost dotazníku byla 40 %. Největší podíl respondentů (35 %) žije ve městech s 10 – 50 tisíci obyvateli, 24 % respondentů bydlí v Praze.

Na otázku, „Co jste dělal po ukončení studia?“ odpovědělo 63 % respondentů, že pokračovali ve studiu, 7 % odjelo pracovat do zahraničí a pouze 30 % hledalo práci nebo se zabývalo jinou činností.

U těch, kteří pokračovali ve studiu, bylo zjišťováno, jakou vysokou školu studovali a jaký obor. Výsledky jsou na obrázku 1, přičemž 73 % pokračovalo v oboru „Management a ekonomika“ a zbytek v oborech blízkých (regionální rozvoj, hospodářská politika, podnikové finance, národní hospodářství) a jen 4 % respondentů studovalo zcela jiný obor.

Obr. 1: Na jaké škole jste pokračoval(a) ve studiu?

Další otázky již nerozlišovaly, zda jde o ty, kteří odešli do zaměstnání hned po bakalářském studiu a nebo odešli do praxe až po dalším studiu.

Jedna z otázek zněla: „Jaké byly největší překážky při shánění práce?“ U téměř poloviny absolventů se objevuje odpověď, že nesplňovali požadovanou praxi (46 %), druhý důvod je nespokojenost s nabídnutou mzdou (21 %) a ostatní důvody jsou již méně významné. Z odpovědí na otázku „Jakým způsobem jste našel(a) svou práci?“ je překvapující, že nejvíce absolventů (27 %) sehnalo zaměstnání prostřednictvím inzerce v novinách nebo časopisech, 25 % respondentů si našlo práci na doporučení známých. Prostřednictvím internetu získalo místo 14 % dotazovaných a 12 % absolventů vsadilo na svou vlastní iniciativu. Pro vlastní podnikání se rozhodlo 6 % respondentů. Úřady práce zprostředkovaly zaměstnání 9 % a personální agentury 4 % absolventů.

Odpovědi na otázku týkající se oboru současné činnosti byly velmi různorodé a obr. 2 je pokusem vytvořit z nich určité kategorie. Nejvíce absolventů zůstalo věrno CR (17 %), i když je to podíl relativně malý. Že tomu tak skutečně je a že pod ostatními kategoriemi se neskrývá činnost v cestovním ruchu, je patrné z tabulky 1. Nejvíce absolventů pracuje v organizacích zabývajících se dopravou a obchodem, následuje průmysl a stavebnictví a teprve na třetím místě se 13 % jsou to cestovní kanceláře a agentury, 6 % pracuje v hotelích a restauracích. Většina absolventů pracuje v obchodních organizacích (83 %), jen menší část v samosprávě nebo příspěvkových a rozpočtových organizacích zřizovaných převážně samosprávou a státní správou, čtyři pětiny pracují v organizacích nad 10 zaměstnanců.

Obr. 2: V jakém oboru v současnosti pracujete?

Z odpovědí na otázku „Jaká je Vaše pozice v zaměstnání?“ vyplynulo, že 8 % absolventů pracuje ve vrcholovém managementu, dalších 46 % zastává funkci ve středním managementu a stejný počet (46 %) pracují jako řadoví zaměstnanci firem a organizací. Ve vrcholovém managementu pracují především muži (20 % oproti 5 % u žen). Poslední část dotazníku byla věnována hodnocení přínosu studia k jejich uplatnění v praxi. Výsledky hodnocení vybraných studijních předmětů jsou shrnuty v tabulce 2. Za nejpřínosnější pro další zaměstnání hodnotili absolventi výuku jazyků, kterým udělili průměrnou známku 1,3. Známku do 2,5 získaly pak marketing, management a účetnictví, méně uplatnili znalosti z práva, geografie, ekonomie. Nejméně často potřebovali v praxi znalosti z předmětů cestovního ruchu, statistiky a dopravy. (viz Tab. č. 1)

Na závěr byli absolventi požádáni, aby celkově posoudili přínos bakalářského studia pro jejich další životní uplatnění. Na výběr měli pět různých možností, popřípadě mohli doplnit své vlastní hodnocení (tabulka 2). 85 % absolventů hodnotí studium jako přínosné, z nich 19 % našlo uplatnění ve studovaném oboru a 16 % se uplatnilo v jiném, ale příbuzném oboru. 52 % absolventů hodnotí studium jako přínosné, i když se uplatnili ve zcela jiném oboru. Pro 13 % respondentů studium nebylo příliš přínosné. (viz Tab. č. 2)

Tabulka č. 1 – Charakteristika společností, ve kterých absolventi pracují

Tabulka č. 2 – Přínos studia praxi absolventů

Známkování: 1-velký, 2-částečný, 3-malý, 4-zanedbatelný a 5-žádný přínos

Souhrn a závěry

V průběhu let 1992 až 2001 absolvovalo v Táboře v rámci bakalářského studia cestovního ruchu celkem 272 studentů. Mezi absolventy byl provedeno dotazníkové šetření. Návratnost dotazníků byla 40 %, což lze považovat za dostatečný výběrový soubor pro statistické vyhodnocení provedeného průzkumu. O dobré úrovni bakalářského studia svědčí to, že 63 % absolventů pokračovalo v dalším vysokoškolském studiu. Nejvíce bakalářů si zvolilo pro další studium Vysokou školu ekonomickou v Praze (42 %) a Českou zemědělskou univerzitu v Praze (16 %), znamená to, že na pražských vysokých školách pokračovala třetina absolventů táborského bakalářského oboru.

Z průzkumu dále vyplývá, že absolventi neměli žádné vážnější problémy s uplatněním na trhu práce. Hlavní překážka na trhu práce byla stejná jako u absolventů ostatních škol, a to je nedostatek požadované praxe a dále nespokojenost s nabízenou mzdou. Největší podíl absolventů (83 %) pracuje dnes v obchodních společnostech, a to ve firmách nad 50 zaměstnanců (68 %). Zarážející je, že pouze 17 % absolventů pracuje v organizacích zaměřených na cestovní ruch. Potěšitelné je, že 87 % respondentů považuje bakalářské studium za přínosné, i když 60 % z tohoto počtu se uplatnilo ve zcela jiném oboru činnosti. Za největší přínos pro další zaměstnání považují absolventi výuku cizích jazyků, pak následují předměty obecného oboru „ekonomika a management“, tedy marketing, management, účetnictví a právo. Specializované předměty cestovního ruchu skončily spolu s výukou statistiky a dopravy až na konci hodnotící tabulky. Z provedeného průzkumu plyne, že vytváření specializovaných atraktivních studijních oborů v oblasti cestovního ruchu je z hlediska získávání nových studentů velmi výhodné a počty přihlášek absolventů středních škol to potvrzují (často více než desetinásobný počet uchazečů oproti počtu přijímaných studentů), na druhé straně studenti nejsou schopni se uplatnit ve studovaném oboru v praxi, a to ze třech důvodů:

• Počet absolventů převyšuje potřeby trhu práce. S ohledem na počet škol, kde výuka s tímto zaměřením v České republice probíhá, je patrné, že jde částečně o „módní trend“, a do budoucna lze očekávat i pokles zájmu o studium tohoto oboru.

• V cestovním ruchu se uplatňují i absolventi jiných studijních oborů. Jistě každý ze své zkušenosti může potvrdit, že nejúspěšnější podnikatelé v oblasti CR nejsou absolventy specializovaného studia v tomto oboru a často mají technické nebo právnické vzdělání.

• Absolventi středních škol nemají často představu o svém budoucím povolání a rozhodují se při výběru vysoké školy intuitivně. Navíc potřeby na trhu práce se rychle mění. Proto je nutné považovat za jednu z priorit v oblasti rozvoje lidských zdrojů celoživotní vzdělávání a rekvalifikaci.

• Předností studia oboru cestovního ruchu je taková struktura předmětů, která umožňuje absolventům uplatnění i v jiných oborech průmyslu a služeb.

• Proto se domnívám, že není tedy nutné rozšiřovat okruh specializačních předmětů pro studium cestovního ruchu, protože jen těžko budeme hledat studenty, kteří jsou technicky a matematicky nadaní, mají vztah k humanitnímu vzdělání a současně budou vynikat v pohybové výchově.

• Cestovním ruchem se budou i v budoucnu zabývat lidé, kteří vystudovali jiný obor. Jim je třeba dát možnost doplnit si své znalosti v různých formách celoživotního vzdělávání.

Literatura:
1. Štyrský, J.: Moderní a konkurenceschopný cestovní ruch vyžaduje i nové přístupy ke vzdělání, COT Business, duben 2005, s. 14-15
2. Závěrečná zpráva projektu Uplatnění absolventů škol: Analýzy a výhled. Projekt MŠMT v letech 1999-2000.
3. Vaníček, J., Brůhová, V.: Uplatnění absolventů bakalářského studia cestovního ruchu Jihočeské univerzity, pracoviště Tábor. 10. mezinárodní konference „Cestovní ruch, regionální rozvoj a školství“, Tábor 12. – 13. května 2005
4. Brůhová, V.: Uplatnění absolventů ekonomických oborů Zemědělské fakulty Jihočeská univerzity v Českých Budějovicích na trhu práce. Diplomová práce. JČU, ZF, 2005