Přírodní léčivý zdroj Slatinných lázní Toušeň na území Čelákovic

V České republice je téměř čtyřicet míst s lázeňským statusem. Ve Středočeském kraji se nacházejí dvě lázeňská místa, kterými jsou Poděbrady a Lázně Toušeň. Přírodním léčivým zdrojem, který je využíván v rámci lázeňské péče v Lázních Toušeni, je slatina. Ložisko přírodního léčivého zdroje Labiště se nachází na území sousedního města Čelákovice.

Rada Středočeského krajského národního výboru projednala návrh statusu lázeňského místa Toušeň, okres Praha-východ, na své 57. schůzi dne 28. prosince 1978 a vydala status lázeňského místa s účinností od 1. ledna 1979. Dle tohoto statusu se zde léčí nemoci pohybového ústrojí a jako přírodní léčivý zdroj je využívána sirno-železitá slatina v ložisku zvaném Labiště v katastrálním území Čelákovice a prostá slatinná zemina ostřicová v ložisku zvaném Křenecký luh na katastrálním území obce Křenek.

Tab. : Ložiska peloidů v lázeňských místech České republiky

 
Lázeňským místem je katastrální území obce Toušeň a zahrnuje tzv. vnitřní lázeňské území, na němž jsou soustředěna zařízení, jež slouží bezprostředně lázeňskému provozu, a vnější lázeňské území, které zahrnuje zbývající část lázeňského místa.

Ministerstvo zdravotnictví vydalo vyhlášku č. 13/2012 ze dne 2. ledna 2012, kterou byla stanovena ochranná pásma přírodního léčivého zdroje ložiska peloidu Labiště lázeňského místa Lázně Toušeň a vymezena konkrétní ochranná opatření s účinností ode dne 1. února 2012. Tato vyhláška vychází ze zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech (tzv. lázeňský zákon).

Samotný pojem peloid pochází z řeckého slova pelos neboli bahno. Peloidem se podle zákona č. 164/2001 Sb. rozumí rašelina, slatina nebo bahno. Peloidy jsou v České republice hojně zastoupeným léčebným zdrojem. Z celkového počtu 37 lázeňských míst je dnes deset peloidních. Podle osvědčení Českého inspektorátu lázní a zřídel Ministerstva zdravotnictví se ložiska peloidů vyskytují v lokalitách uvedených v tabulce.

K ochraně přírodního léčivého zdroje ložiska peloidu Labiště jsou stanovena ochranná pásma I. a II. stupně, která jsou vymezena v Územním plánu sídelního útvaru Čelákovice i v nově připravovaném Územním plánu Čelákovic, jehož účinnost se předpokládá po projednání Zastupitelstvem města od roku 2020. Autor příspěvku je od roku 2014 místostarostou města Čelákovic a zastupitelem určeným pro pořízení územního plánu. Ochranné pásmo I. stupně tvoří území, na kterém se přírodní léčivý zdroj nachází. Je situováno na pozemku p. č. 3829 v k. ú. Čelákovice. Ochranné pásmo II. stupně zabírá větší část území.

Výměra peloidního ložiska léčebného zdroje je 31 112 m2 a množství peloidu určeného k těžbě dosahuje 10 630 m3. S ohledem na toto množství peloidu v nalezišti rozhodně nedojde k vyčerpání ložiska v příštích desetiletích. Těžba slatiny je velmi náročná a probíhá pomocí těžké mechanizace. Část vytěženého peloidu se skladuje přímo na ložisku, další v krytém skladu přímo v areálu Slatinných lázní Toušeň. Celý areál naleziště je označen výstražnými tabulemi, v rámci ložiska jsou vymezeny recyklační jímky. Naleziště je pravidelně kontrolováno a jeho okolí čištěno.

Lázně v Toušeni byly založeny Janem Králíkem v roce 1868 na železitém prameni, na jehož podstatě probíhaly léčebné procedury do roku 1889. Od tohoto roku bylo léčení rozšířeno o slatinné koupele. Později byla léčba doplněna o léčení pohybového ústrojí pomocí vířivých koupelí. Současná kapacita lázní je 80 lůžek. Slatinné lázně Toušeň se staly od 1. září 2006 součástí pražské Fakultní nemocnice Na Bulovce, nesoucí dnes název Nemocnice Na Bulovce.

V rámci lázeňské péče je považováno za nejúčinnější používání čistého přírodního léčivého zdroje (peloidu), který je aplikován na postižená místa či koupel přímo v něm. V rámci peloidoterapie absolvují klienti, kteří jsou v lázních v rámci tzv. komplexní lázeňské péče, tři peloidní procedury týdně. Samoplátci čerpají například v šestidenním zapla­ceném paušálu šestkrát peloidní pro­ceduru.

Ing. Petr Studnička, PhD.Vysoká škola hotelová v Praze
vedoucí katedry hotelnictví
studnicka@vsh.cz