Přínos organizované turistiky k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu

Cílem tohoto článku je vystihnout význam organizované turistiky a její potenciál pro udržitelný rozvoj cestovního ruchu v regionech. 1)
Hodnota českého území z hlediska cestovního ruchu spočívá v bohatosti a vzájemném souladu přírodních a kulturních hodnot, které necitlivý rozvoj cestovního ruchu může významně narušit. Výsledkem je zhoršení kvality daného území a v souvislosti s tím snížení estetického prožitku návštěvníků. To má samozřejmě ekonomické dopady, ať už v podobě snížení příjmu z cestovního ruchu v důsledku snížení zájmu návštěvníků o danou destinaci nebo v podobě vyšších nákladů vynaložených na odstraňování škod způsobených cestovním ruchem. Obecně platí, že je vždy efektivnější negativním dopadům cestovního ruchu předcházet než následně odstraňovat škody. Významnou roli v oblasti prevence negativních dopadů cestovního ruchu v přírodním prostředí sehrává také organizovaná turistika.

Zde je třeba vymezit pojem turistika, abychom tak předešli mylné interpretaci celé stati. V odborné literatuře je pojem turistika často používán jako synonymum pojmu cestovní ruch.2)<

Pro potřeby tohoto článku rozumějme pod pojmem turistika (nebo aktivní turistika) formu cestovního ruchu, jejíž podstatou je překonávání daných vzdáleností vlastními silami, ať už pěšky, nebo dopravním prostředkem vlastními silami poháněném (kolo, kanoe). Podstatným rysem turistiky je skutečnost, že je vázána na přírodní prostředí, ve kterém se odehrává. Pod pojmem organizovaná turistika chápeme jak organizované turistické akce určené pro širokou veřejnost nebo pro členy turistických organizací, tak individuální turistiku po značených trasách. Dominantní turistickou organizací, garantem značení pěších, cyklo a lyžařských tras a daleko největším organizátorem turistických akcí je v České republice Klub českých turistů, a proto pojem organizovaná turistika používám jako synonymum pojmu Klub českých turistů.

Jak tedy přispívá organizovaná turistika potažmo Klub českých turistů k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu v regionech?

Jak už z definice turistiky vyplývá, je vázána na přírodní prostředí. A právě v něm je silným nástrojem k zajištění udržitelného rozvoje CR. V poznámce č. 1 jsme vysvětlili pojem kritická míra využití regionu. S tím úzce souvisí únosná kapacita oblasti 3)<.

Je to veličina proměnná a závisí na následujících faktorech: 4)
• úroveň návštěvnického managementu – regulace návštěvnosti
• sezonnost využití regionu pro cestovní ruch
• prostorová koncentrace návštěvníků
• úroveň vybavenosti regionu a turistické infrastruktury
• struktura a podíl ostatních funkcí regionu
• struktura a profil návštěvníků
• úroveň údržby a technických inovací
• efektivnost regulačních mechanismů

Výčet výše zmíněných aktivit je součástí managementu turistické destinace, kterému se věnuje tým odborníků. V některých bodech však má organizovaná turistika nezastupitelné místo 5)<. Věnujme se nyní těm nejdůležitějším:

Úroveň turistické infrastruktury – turistické trasy a systém jejich značení

Čím vyšší je úroveň turistické infrastruktury a čím lepší je síť stezek a systém turistického značení, tím větší je únosná turistická zátěž regionu. Stezky musí být dobře navrženy, vybudovány a udržovány. Cílem je maximalizovat prožitek návštěvníků a minimalizovat dopady cestovního ruchu na danou lokalitu.

Obecně lze říct, že v celé České republice existuje hustá síť značených turistických tras, které vytvořil a spravuje Klub českých turistů. V současné době je na území ČR vyznačeno 38 500 km pěších tras, 16 000 km cyklotras a 130 km tras lyžařských (tyto trasy pouze doplňují síť pěších tras tam, kde by pěší trasa byla pro lyžaře nesjízdná či nebezpečná). Zde je třeba poznamenat, že se jedná o jednu z nejhustších sítí turistických tras v Evropě. Trasy byly připravovány ve spolupráci s ochránci přírody a jsou vedeny tak, aby nenarušovaly krajinu a citlivé ekosystémy.

Vedení tras a jejich značení není nahodilé, ale vychází z jednotné metodiky KČT. Trasy spojují nejzajímavější přírodní a historické cíle, jsou vedeny po hřebenech hor a podél vodních toků. Čtyřbarevné pásové značení vyjadřuje stupeň významu cesty: červená – hlavní, páteřní; modrá – hlavní; zelená – vedlejší; žlutá – pomocná. Každá trasa je evidována pod číslem v celostátním registru. Všechny turistické trasy, jak pěší, tak lyžařské a cyklistické, jsou opatřeny směrovníky a vývěsními laminovanými mapami ve stojanech nebo rámech. Všechny vyznačené trasy jsou zakresleny v turistickým mapách edice KČT, které pokrývají celé území ČR.

Turistické mapy, v měřítku 1:50 000, mají jednotný obsah i formu. Jejich obsahová náplň, která je pravidelně každé 4 roky aktualizovaná, sestává z turistických značených tras, ze značek, které znázorňují turisticko-vlastivědnou náplň, a z doprovodných textů ke každému zajímavému místu nebo obci.

Od roku 1994 byly na území ČR vyznačeny také úseky 4 evropských dálkových pěších tras. Těchto tras je v Evropě celkem 11 a spojují starý kontinent od Baltského ke Středozemnímu moři, od Pyrenejí až na Balkán. 6)< V roce 2002 byl také vyznačen 1. úsek cesty sv. Jakuba v České republice, a to od hranic se SRN do Prahy.

K turistické infrastruktuře patří kromě značení tras také budování a údržba odpočívadel, laviček, schodů, zábradlí a zabezpečení v hůře přístupných místech. I v tomto směru sehrává KČT významnou roli.

Prostorová koncentrace návštěvníků

Prostorová koncentrace je významným problémem v některých regionech, zvlášť v chráněných oblastech, jako je Český ráj, Krkonoše, Šumava aj. V jejím důsledku dochází k nadměrnému zatížení vybraných turistických stezek. Výsledkem je na jedné straně poškození samotné stezky – rozšiřování, rozbahněnost, vyjeté koleje od kol, půdní eroze zejména ve svažitém terénu, na druhé straně nadměrné zatížení okolí – poškození okolní vegetace, rušení živočichů aj. Nutno ještě vzít v úvahu všudypřítomné odpadky. Pro cestovní ruch to znamená snížení hodnoty zdrojů, pro turisty pak ohrožení bezpečnosti nebo minimálně snížení estetického prožitku. Organizovaná turistika přispívá k usměrnění nadměrného toku návštěvníků v citlivých oblastech následujícím způsobem:

• Poměrně vysoká hustota turistických tras nabízí četné možnosti pro turistiku. Kromě národních parků a CHKO existuje řada oblíbených tras v okolí sídelních celků. Lze tedy říci, že vysoká hustota značených stezek snižuje riziko jejich přetížení.

• Pokud však k přetížení přírodní oblasti nebo stezky dojde, vzniklou situaci řeší KČT ve spolupráci s příslušnými orgány usměrněním toku turistů na méně využívané stezky a lokality. V případě špatného stavu stezky může pomoci zpevnění 7)< nebo odvodnění povrchu. V případě vážného poškození nebo ohrožení může dojít k uzavření stezky a tím části nebo celé oblasti.

• Jednou z forem prevence poškození stezek v důsledku přetížení je oddělení pěších a cyklistických tras. V důsledku odlišných potřeb pěších a cykloturistů dochází totiž na jedné straně k poškození (rozšiřování, rozdvojení, rozbahnění) stezky a na druhé straně k ohrožení bezpečnosti obou skupin turistů.

• K rovnoměrnějšímu rozložení návštěvníků v rámci České republiky nebo jednotlivých regionů přispívá také to, že se organizované turistické akce konají zpravidla v méně turisticky využívaných regionech a zónách.

Sezonnost využití regionu pro cestovní ruch

V českých regionech zaznamenáváme několik vrcholů sezony – červenec a srpen (především rekreační oblasti u vodních ploch), konec prosince až půlka března (horské oblasti vhodné pro lyžování), květen a září (Praha jako cíl druhých dovolených zahraničních turistů). Z tohoto pohledu sehrává organizovaná turistika významnou úlohu při vyrovnání výkyvů poptávky cestovního ruchu, a to ze dvou důvodů:

• Z výzkumu provedeného v roce 20008)< v ČR vyplývá, že Klub českých turistů organizuje přes 800 jednodenních a vícedenních pochodů ročně. Těchto pochodů se účastní více než 140 tisíc účastníků.9)< Turistické akce jsou rozloženy v období duben až říjen včetně, přičemž se nejvíce akcí koná na jaře a na podzim. Vezmeme-li v úvahu, že se často odehrávají v méně atraktivních regionech z hlediska cestovního ruchu, je zřejmé, že je tento objem pěších turistů odkloněn z nejzatěžovanějších oblastí jak časově, tak místně.

• Kromě organizovaných turistických akcí se členové a přátelé KČT účastní každý týden vycházek po bližším či vzdálenějším okolí svého bydliště (členská základna KČT má okolo 45 tisíc osob). Hlavní turistická aktivita spadá do měsíců duben až červen a září až listopad, tedy do mimosezony jak na horách, tak u vodních ploch.

Ochrana životního prostředí

Ochrana životního prostředí spadá do bodu Úroveň údržby a technických inovací. Členové KČT a účastníci organizovaných turistických akcí se na ochraně životního prostředí podílí jak přímo, tak nepřímo.

Obecně lze říci, že veškerá činnost KČT zohledňuje ochranu přírody. Navíc však má KČT samostatnou organizační složku Sekce ochrany přírody, která poskytuje organizační podporu akcím zaměřeným na pomoc přírodě. Mimo jiné vyhlašuje každoročně soutěž „Turisté přírodě“. V rámci této soutěže jsou hodnoceny brigádnické aktivity členů KČT související s turistikou a ochranou přírody. O otevřeném přístupu k problematice svědčí i skutečnost, že do hodnocení se promítá jak účast na činnostech KČT zaměřených na ochranu přírody, tak pomoc jiným subjektům jako Český svaz ochránců přírody, NP, CHKO nebo účast na akcích jiných organizací např. Den země, Zelené koridory, akce Junáka aj.

K ochraně přírody může přispívat chování každého jednotlivce i turistické skupiny tím, že využívá k dopravě na turistické akce hromadné dopravní prostředky (vlak, autobus, MHD). Průzkum 10)< ukázal, že účastníci vícedenních turistických akcí v České republice využívají z více jak 85 % hromadné dopravní prostředky. U jednodenních turistických akcí využívá hromadné dopravní prostředky okolo 70 % účastníků 11)<. Vysoké procento využití ekologicky šetrné dopravy není nahodilé. Turistické akce totiž mohou podle interních směrnic KČT začínat pouze v místě dosažitelném hromadnými dopravními prostředky. Pro český systém turistického značení je navíc typické, že turistické trasy vychází a směřují k vlakovému nebo autobusovému nádraží, kde se také nachází orientační mapy a cedule.

Významnou složkou ochrany přírody je výchova k citlivému a odpovědnému přístupu k prostředí okolo nás. V tomto ohledu má organizovaná turistika nezastupitelné místo. Při organizovaných turistických akcích lze ukázat účastníkům jak panenskou přírodu (v České republice jen zřídka), tak přírodu historicky ovlivněnou člověkem, přesto však chráněnou (téměř celé území všech čtyř národních parků v ČR a další území), tak i přírodu zničenou průmyslovým podnikáním a konečně také přírodu rekultivovanou (např. Mostecko). V české krajině nalezneme příklady dobrých i špatných řešení nezbytných technických staveb, na které je možné reagovat. S účastníky lze navodit diskuzi na taková témata, jako je např. větší využití obnovitelných energetických zdrojů a jejich dopady na krajinu.

V západoevropských zemích jsou turistické kluby považovány za jednoho z hlavních mluvčích v oblasti ochrany přírody a udržitelného rozvoje. Jejich členové či účastníci turistických akcí nejsou totiž profesionální ochranáři, naopak mnohdy pracují právě v podnicích a energetických zařízeních, které jsou na jedné straně potřeba pro rozvoj společnosti, na druhé straně však mohou škodit udržitelnému rozvoji. Proto jsou turisté ideální skupinou pro formulování „středního“ názoru, který se v konfrontaci s názory odborníků může stát vodítkem k udržitelnému rozvoji.

Samostatným bodem v ochraně přírody a snaze o udržitelný rozvoj cestovního ruchu je proces tzv. ekolabelingu. Pod tímto pojmem rozumíme vytvoření a aplikaci standardů zajišťujících ekologickou nezávadnost provozoven poskytujících služby cestovního ruchu 12)<. V oblasti ubytování je KČT garantem kategorie Turistická ubytovna. Provozovna této kategorie musí tedy splňovat podmínky, které stanovil KČT v dohodě s Ministerstvem pro místní rozvoj. Kromě toho spravuje KČT prostřednictvím společnosti Trasa, s.r.o., vlastní turistické ubytovny, které se nachází především v horských oblastech. Samostatnou aktivitou KČT je také vytvoření systému Eurobeds – seznamu ubytovatelů poskytujících slevy členům tohoto systému, převážně turistům. Ve všech těchto aktivitách existuje reálná možnost prosadit přísnější normy z hlediska ekologie provozu.

Struktura a profil návštěvníků

Obecné tvrzení, že „vše je o lidech“, platí v oblasti cestovního ruchu dvojnásob. Na udržitelném rozvoji regionu se podílí nejen provozovatelé zařízení poskytujících služby cestovního ruchu, ale především návštěvníci svým chováním na jedné straně a strukturou poptávky na straně druhé. Významným tržním segmentem, především v  turisticky méně rozvinutých regionech, jsou právě pěší turisté. Kdo jsou tedy pěší turisté? Jak přispívá jejich chování k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu? Následující údaje vyplývají ze studie „Vliv organizované turistiky na ekonomiku regionů“ zpracované pro Evropskou asociaci turistických klubů. Součástí této studie bylo ověření, popřípadě vyvrácení zakořeněných představ o spotřebním chování účastníků organizovaných turistických akcí.

Majoritní věkovou skupinou mezi účastníky turistických akcí jsou osoby mezi 46 a 60 lety, tedy osoby starší, ne však v důchodovém věku. Společným rysem organizované turistiky v celé Evropě je střední a vyšší věk jejích účastníků 113)<. V České republice však existují také turistické akce zaměřené na rodiny s dětmi, na mládež nebo na tělesné postižené, kde je věková struktura pochopitelně jiná. Důležitým rysem organizované turistiky je skutečnost, že se jí účastní všechny „sociální“ skupiny obyvatelstva, bez ohledu na výši příjmů nebo zaměstnání. A dále, že se akcí organizované turistiky účastní osoby v doprovodu přátel, rodiny nebo partnera (jen asi 15 % osob přijíždí na akci bez doprovodu). To jen potvrzuje skutečnost, že turistika stírá rozdíly mezi lidmi a poskytuje prostor pro vytváření přátelských vazeb. Dochází tak ke „kolektivnímu splynutí“ účastníků.

Bylo by mylné se domnívat, že organizovaná turistika je jen záležitostí členů KČT. Jednodenních turistických akcí se účastní převážně osoby, které nejsou členy KČT (asi 80 % účastníků), vícedenní akce jsou naopak záležitostí převážně členů KČT (asi 80 % účastníků). Tomu odpovídá i odlišné spotřební chování při těchto akcích. Co je však společné pro obě skupiny, že se turistických akcí účastní opakovaně.

Je důležité si uvědomit, že turistika není sport. Po stránce organizační proto, že postrádá výkonnostní a soutěživé prvky. Ze strany účastníků proto, že stejně jako samotný pohyb v přírodě je pro účastníky turistických akcí důležitá návštěva pozoruhodných přírodních oblastí a výtvorů, kulturních památek a jiných zajímavostí.

V této stručné charakteristice pěších turistů je také třeba ještě zmínit, že turista na rozdíl od široce zakořeněné představy už dávno není „baťůžkář“, tedy osoba, která si veškeré jídlo a pití nese s sebou v batohu. Pěší turisté při jednodenních i vícedenních akcích často a rádi využívají stravovacích služeb (kolem 80 % účastníků). V porovnání s Německem nebo Francií vynakládají na stravovací služby stejné procento průměrného příjmu. Je zde tedy oprávněný předpoklad, že s růstem životní úrovně porostou i výdaje pěších turistů. V západních zemích byla prováděna řada výzkumů týkajících se pěší turistiky. Dnešní pěší turista si přeje nejen krásný turistický zážitek v přírodě, ale rád si pochutná na místní kuchyni a na závěr dne si dopřeje relaxační program s masážemi.

Pěší turistika jako aktivita přátelská životnímu prostředí a důležitý ekonomický stimul pro rozvoj regionu se těší v západních zemích zvýšenému zájmu ze strany podnikatelů i státních orgánů. Podívejme se nyní na dva vybrané projekty stimulující rozvoj pěší turistiky.

Turistické projekty v zahraničí

Několikrát jsem se v textu odvolávala na výsledky průzkumu v rámci programu Wanderbares Deutschland 14)<. O co se jedná? Německé orgány odpovědné za rozvoj cestovního ruchu si uvědomují význam domácího cestovního ruchu. V regionech, které nedisponují atraktivitami alespoň národního významu, sehrává právě pěší a cykloturistika významnou roli při rozvoji cestovního ruchu. Jedná se zejména o oblast německého středohoří (v České republice by mu charakterem odpovídalo např. podhůří Krkonoš nebo Šumavy, Žďárské vrchy, Železné hory, Brdy a další).

Tento projekt naznačuje cestu, jak oživit a zatraktivnit pěší turistiku, která je vnímána jako aktivita přátelská k životnímu prostředí. Tedy za předpokladu, že je usměrněna a řízena. Projet je rozdělen do několika fází. Základem se stal podrobný výzkum spotřebitelského chování pěších turistů s cílem nalézt odpovědi na následující okruhy otázek:

• Kdo je pěší turista – demografické charakteristiky, vzorce chování a rozhodování;
• Jak si organizuje výlety, co od turistiky očekává a co mu vadí;
• Charakteristika oblíbených turistických cílů;
• Nároky na systém turistického značení;
• Požadavky na ubytovací, stravovací a další služby.

Výzkum byl zaměřen na všechny věkové kategorie. Zvláštní pozornost byla věnována mladým lidem a rodinám s dětmi. Cílem bylo získat podklady pro rozhodnutí, jak „modernizovat“ pěší turistiku a učinit ji atraktivní i pro mladé lidi.

Vraťme se krátce k prvnímu bodu a pokusme se odpovědět na otázku, kdo je dnešní pěší turista a jak se chová. Údaje jsou převzaty z uvedeného výzkumu. Pěší turisté se této aktivitě věnují většinou pravidelně a často, převážně v jarních nebo podzimních měsících. Pobyt si v 90 % plánují a připravují sami (bez pomoci CK), na rozdíl od dříve prosazovaného klubového ducha turistiky se dnes jedná převážně o jednotlivce a malé skupinky, což jednoznačně ukazuje na nechuť mladých lidí se jakkoliv organizovat. Po celodenní zátěži požadují kvalitní služby včetně masáží, bazénu a večeři vnímají jako odměnu za celodenní námahu, a tomu taky musí odpovídat. Preferují spíše krátké výlety než dlouhé pochody, a především mladí lidé odmítají brzy vstávat a vyrážet za úsvitu. Místo toho si chtějí užít snídani a kolem poledne teprve vyrazit. Z regionálních atraktivit jsou nejvyhledávanější přírodní zajímavosti, z kulturních památek je zájem především o hrady a zámky. Za mnohem méně zajímavé jsou považovány galerie, muzea, kostely apod.

Výzkum spotřebitelského chování byl prvním krokem projektu, po kterém následovalo zpracování konceptu rozvoje pěší turistiky. Zde byly stanoveny základní úkoly:

• vytvoření atraktivních turistických tras – podle výzkumu preferují dvě třetiny turistů přírodní stezky bez zpevnění štěrkem nebo asfaltem. Proto vznikl systém hodnocení kvality turistických stezek, který na jedné straně motivuje regiony a turistické spolky, aby projekci a plánování tras věnovaly patřičnou péči, a na straně druhé zajišťuje turistům, že trasa označená jako kvalitní splňuje určité parametry (např. v úseku 4 km musí být minimálně úsek 1000 m s nezpevněným přírodním povrchem, maximálně 500 m s asfaltovým nebo betonovým povrchem, musí se vystřídat alespoň 2 různé krajinné celky, cesta musí vést kolem pamětihodností nebo přírodních vodních ploch nebo nabízet krásné výhledy a další). Těchto parametrů je celkem 22, přičemž kvalitní stezka musí splňovat alespoň 10 z nich. Součástí kvalitních stezek musí být také jasný systém turistického značení, neboť podle výzkumu 90 % pěších turistů považuje matoucí značení za velkou překážku15)<.

• sjednocení a podpora ubytovacích a stravovacích zařízení vstřícných pěším turistům 16)< – turisté, kteří se řadí většinou ke střední a vyšší příjmové skupině, vyžadují určitý standard služeb. Velký význam při výběru ubytování hraje i nabídka doprovodných služeb. Ve stravování je velký důraz kladen na regionální kuchyni, což je nejlepší cesta k poznání oblasti. Tvůrci projektu Wanderbares Deutschland se snažili vyjít vstříc požadavkům turistů v oblasti gastronomie i ubytování. Označení Wanderfreundlicher Gastgeber, 17)< a tím zvýšený zájem ze strany turistů, může získat provozovna, která splňuje 12 základních kritérií a 12 z 24 volitelných kritérií. K základním kritériím patří např. umístění v pěkné krajině mimo městské centrum, bezprostřední blízkost turistických tras, rodinná atmosféra podniku, regionální kuchyně, prodej a půjčování kvalitních turistických map a pomůcek, pomoc při plánování výletů, poskytování aktuálních informací o počasí, distribuce prospektů k místním zajímavostem a další. Tento seznam je doplněn ještě volitelnými kritérii jako architektura objektu typická pro daný region, sauna, bazén, masáže, příprava balíčků na cestu, provoz přátelský životnímu prostředí, doprava zavazadel, nabídka výletů s turistickým průvodcem, kombinované výlety pěší/cyklo/lodí aj.

• sestavení a propagace nabídky zaměřené na pěší turistiku, včetně prospektů a informačních materiálů – třetím pilířem projektu Wanderbares Deutschland je zviditelnění nového produktu, který odpovídá požadavkům pěších turistů. Podle výzkumů jsou důležitými informačními zdroji kromě referencí od známých a příbuzných (30 %) prospekty (20 %) a podklady z informačních center (20 %). Byly tedy stanoveny požadavky, které musí informační materiál pro pěší turisty splňovat.18)< Kvalitní informační materiál pro pěší turisty se skládá ze tří částí. Zaprvé představení regionu, jehož cílem je vzbudit ve čtenáři pozitivní emoce a chuť region navštívit. Zadruhé věcné informace o možnostech pěší turistiky, o atraktivitách a turistických cílech. Za třetí konkrétní nabídka turistických možností různé náročnosti, doporučené nejhezčí trasy, možnosti výletů s průvodcem aj. Celý materiál by kromě pěkných fotografií měl obsahovat i mapu s vyznačením tras a převýšením terénu a kontakty na provozovatele a poskytovatele služeb.

Podstatnou část projektu Wanderbares Deutschland zpracoval Verein Deutscher Gebirgs- und Wandervereine e.V., což je zastřešující orgán asociace německých turistických klubů. To potvrzuje obecně uznávané postavení turistických klubů v oblasti rozvoje pěší turistiky a tím i v oblasti udržitelného rozvoje cestovního ruchu v Německu.

Projekt Wanderbares Deutschland ale není jediným svého druhu. V Rakousku a Švýcarsku se spojili provozovatelé hotelů a vytvořili značku Europa-Wanderhotels 19)<. Aby hotel mohl získat toto označení, musí nejen složit členský poplatek, ale především musí splnit řadu kvalitativních ukazatelů a zajistit tak pohodlí pěších turistů. Nabídka pod značkou Europa-Wanderhotels je prezentována každoročně v samostatném katalogu a na internetových stránkách. Tato značka je cíleně prezentována potenciálním klientům z řad pěších turistů na turistických akcích, v časopisech zaměřených na pěší turistiku apod. Důležitou součástí marketingového mixu je také spolupráce s výrobci turistického vybavení.

Z uvedeného vyplývá, že pěší turistika je považována za natolik významný segment, že se vyplatí zaměřit na něj marketingové aktivity jak státním a regionálním orgánům, tak podnikatelským subjektům.

Závěr

V této stati jsem se snažila přiblížit, jakým způsobem organizovaná turistika přispívá k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu v regionu. Zvýšení únosné kapacity území prostřednictvím budování turistické infrastruktury, ochrany přírody, obnovy vybraných technických a kulturních památek jako třeba rozhleden na jedné straně a schopnost přivést do regionu tisíce turistů a usměrnit jejich tok jak časově, tak místně na straně druhé činí z organizované turistiky účinný nástroj regionálního rozvoje, který je v souladu se zásadami udržitelného rozvoje cestovního ruchu.

Ing. Radka Štěpanovská
Vysoká škola ekonomická v Praze

Seznam použité literatury

1. Černohlávek, J. a kol.: Turistika a ochrana přírody, KČT, Praha 1997
2. Nováková, R.: Vliv organizované turistiky na ekonomiku regionů a na národní hospodářství, diplomová práce, VŠE Praha 2001
3. Pásková, M.: Kapacita území turistického regionu Český ráj pro udržitelný rozvoj cestovního ruchu, COT Business 6/2003, s. I-VIII
4. Pásková, M., Zelenka, J.: Výkladový slovník cestovního ruchu, Ústav územního rozvoje,
Brno 2002
5. Sborník KČT (kolektiv autorů), KČT, Praha 1998
6. Wanderbares Deutschland – Praxisleitfaden (kolektiv autorů), Deutscher Tourismusverband e.V., Bonn 2003
7. Wanderbares Deutschland – Qualitätsoffensive Wandern (kolektiv autorů), Deutscher Tourismusverband e.V., Bonn 2003

————————————————————————————————–