„Před Vánocemi se s večírky vždycky roztrhne pytel. Nejenom, že jetěžké najít volný termín pro večerní firemní párty, ale člověk se na nípřejí, pak nemůže usnout, převaluje se na posteli a druhý den pak nepodáváodpovídající pracovní výkony. Proto jsme se rozhodli uspořádat naši sešlostaž po svátcích a ráno,“ – zhruba těmito 
slovypřivítal ředitel hotelu Adria Miloš Končický své hosty 8. ledna v 9 hodinráno v koncertní síni Domu U kamenného zvonu na pražském Staroměstskémnáměstí. A výraz „raníček“ jsem zde použil jako opositum ke slovu „večírek“.
Kdo zná nápady Miloše Končického a jeho mozkového trustu, se už nediví.Při vstupu do síně se dívky každého hosta zeptaly na jeho tělesnou výškua na odhad, kolik budeme měřit všichni dohromady. Hned nato dostal každýpříchozí do ruky štětec a malířskou paletu, aby přispěl svým dílem k velkémuabstraktnímu obrazu na stojanu. Tři králové zahudli klasický 
jazzík.Na scénu nastoupili k ocenění tři nejvýkonnější dodavatelé klientů hotelu.Z jednoho rohu zavoněly palačinky a z druhého káva. Neposnídavší hostéznaleckým okem přehlédli stůl a pustili se do lososů. Do rolád. Do paštiček,Do štrůdlíků. A tak dále. Mezitím vyšlo najevo, že dohromady měříme 105metrů a že nejlepší odhadkyně stráví víkend v Třeboni, mezi kapry. Obrazzmizel ze stojanu a místo něho se na pultech začaly objevovat zapaspartovanéminiatury, vystříhané (údajně) ze společného uměleckého díla. Odcházeljsem z Domu U kamenného zvonu před polednem. S artefaktem v aktovce a sklidem a mírem v duši. Tři králové právě hráli „When the Saints Go MarchinIn“.
Pozvánka na tuto akci mimo jiné říkala: „Je čas, kdy nás potkávajístále méně věci příjemné a tak si jednu připravme sami.“ Podařilo se měrouvrchovatou.
DEVAL
