Ještě před nedávnem to bylo prakticky tabu, dnešní průzkumy však ukazují, že drtivá většina účastníků služebních cest si program se svolením zaměstnavatele prodlužuje o určité dny navíc, které věnuje čistě soukromému programu. Takovéto kombinace práce a zábavy mohou být přínosné i pro firmy, jen se s tímto fenoménem musejí naučit pracovat.
Není tomu tak dávno, kdy se zástupci cestovních kanceláří specializovaných na zajišťování služebních cest pomalu křižovali, pokud padl dotaz na možnost zkombinovat pracovní a soukromý program během jedné cesty. Nic takového by podle nich firmy svým zaměstnancům netrpěly – vše bylo potřeba zařídit tak, aby se obchodní cestující po splnění své mise co nejrychleji vrátil za svůj pracovní stůl v ústředí firmy. Stejně tak představitelé hotelové branže tvrdili, že míchat práci a byznys nelze, neb se jedná o dva diametrálně odlišné světy. Ti největší extrémisté by dokonce přísahali na to, že obchodní cestující se za živého boha nesmějí pod jednou střechou potkat s klasickým turistou, který přijel do daného místa za zábavou či poznáním. Ale stačilo málo a vše je jinak. Kombinování pracovního a volnočasového programu během jedné cesty, resp. prodlužování služební cesty o jeden, dva či dokonce ještě více dnů určených pro klasicky turistický program, se stává tak běžným fenoménem, že se pro něj dokonce vžilo nové pojmenování – bleisure. Anglofilové jistě tuší, že tento nepříliš atraktivní novotvar vznikl kombinací slov „business“ (obchod) a „leisure“ (volný čas).
Cherchez la Génération Y
Za rostoucí popularitou zmíněného fenoménu netřeba hledati ženu, ale zejména vliv tzv. generace Y, tedy lidí ve věku zhruba 20–35 let. Tato generace totiž na rozdíl od předchozí generace X klade mnohem větší důraz na osobní život. Na jednu stranu je sice ekonomicky aktivní a má velké nároky na životní styl, na druhou stranu odmítá práci obětovat svůj soukromý život. Generace Y stojí i za čím dál častější prací z domova, tedy za fenoménem home office. Možnost obohacení služební cesty o soukromé aspekty může být pro příslušníky této generace významným lákadlem a bonusem. A to není radno brát na lehkou váhu – stačí si uvědomit, že do roku 2025 (tedy ani ne za 10 let) bude generace Y představovat výraznou většinu populace v produktivním věku…
S ohledem na výše uvedené je trochu s podivem, že fenomén bleisure zatím tak trochu uniká pozornosti výzkumníků a marketérů. Většina zpráv o tomto fenoménu se odvíjí od výzkumu, který v roce 2014 provedla společnost Bridge Street Global Hospitality na vzorku zhruba šesti stovek respondentů z různých zemí světa.
Častější, než si myslíte
Uvedený výzkum mj. ukázal, že kombinace pracovního a soukromého programu je možná častější, než si dnes uvědomujeme. Bezmála polovina obchodních cestujících si nějakou formu soukromého programu dopřeje při téměř každé cestě, 16 procent dokonce vždy. Nejčastěji si tito lidé přidají ke služební cestě jeden (25,7 %) či dva dny (31,5 %). Ukázalo se rovněž, že možnost prodloužení pracovní cesty o jeden či více dnů dovolené v dané destinaci je atraktivní pro zhruba 80 procent respondentů (šlo o lidi, kteří tyto kombinace používají, případně by tak rádi činili). A čtvrtina ze zbývajících dvaceti procent by zřejmě této možnosti také ráda využila, ale brání jí v tom nedostatek času. V každém případě více než 82 procent lidí na služební cestě využije volného času pro alespoň kratší seznámení s místem, do kterého je pracovní povinnosti zavály.
Graf 1 – Cestování s blízkými
Zdroj: Bleisure Report 2014, BridgeStreet Global Hospitality
Zajímalo by vás, v kterých destinacích je fenomén bleisure nejčastější? Zklameme vás, odpověď na tuto otázku uvedený výzkum nepřinesl. Musíte se tedy spokojit se zkušenostmi českých profesionálů. „Pokud se již setkáme s požadavkem na prodloužení služební cesty ze soukromých důvodů, pak se jedná převážně o destinace mimo Evropu. Nejvíce USA nebo země v Asii,“ uvádí Jan Štilec z cestovní kanceláře FLY UNITED. A Marek Plášil z OK-TOURS obecně uvádí, že poptávka po kombinaci pracovního a soukromého programu je logicky častější v atraktivních destinacích, v destinacích s přidanou hodnotou a lákavým turistickým rozměrem. „Je zřejmé, že tendence zůstat déle bude větší v New Yorku než třeba v Temešváru,“ dodává s úsměvem Plášil. A do třetice Kateřina Hájková z cestovní kanceláře Senator Travel. Podle té pokud už žádají klienti o prodloužení služební cesty o pár dnů, stává se to ve vzdálených destinacích typu Sydney či Tokyjo. „Je to pochopitelné. Cestujete tolik hodin, tak si chcete alespoň trochu něco prohlédnout, vyzkoušet tamní kulturu, kuchyni…,“ uvádí Hájková a dodává, že obvyklý scénář je takový, že poté, co klient skončí svou pracovní část, přijede za ním partnerka či rodina a pokračují v pobytu, nebo cestují někam dále v destinaci. Výjimkou ale podle ní nejsou ani klasické víkendové destinace jako Amsterodam, Paříž nebo Řím, kde si někteří klienti prodlužují služební cesty o víkend. „Nahrávají tomu i ceny letenek, které jsou levnější, pokud pobyt zahrnuje sobotní noc,“ vysvětluje Hájková.
Výzkum BridgeStreet Global Hospitality pátral i po nejčastějších aktivitách, které lidé v onom soukromém čase nejčastěji/nejraději podnikají. Víc než tři čtvrtiny lidí se věnují klasickému sightseeingu. Je to prosté – lidé chtějí hlavně využít toho, že jsou v neznámém městě, kam by se sami třeba vůbec nedostali. Pro jiné jde o formu odpočinku, možnost setkání se známými či příbuznými a pro 20 procent také cesta k úspoře peněz. Dvě třetiny využijí čas pro návštěvu místních restaurací, stejně tak dvě třetiny vyrážejí za kulturou a uměním. Třetina respondentů uvedla venkovní aktivity, noční život či jiné důvody. Mimo město, kam je zavedla služební cesta, vyrážejí dnešní obchodní cestující jen zřídka, což bezpochyby souvisí i s průměrnou délkou dovolené, o kterou své služební cesty prodlužují.
Na služebku s manželkou?
Nejednoho čtenáře jistě napadla otázka, co je to za dovolenou, když ji člověk tráví sám, tedy bez svých blízkých, s kterými obvykle na dovolenou vyráží. I na tuto otázku přinesl zmiňovaný průzkum odpověď, pro mnohé zřejmě překvapivou – více než polovina dotázaných uvedla, že jejich blízcí cestují s nimi. Nejčastěji tato odpověď zazněla od Američanů a Australanů, kde se podíl pohyboval kolem 70 procent. Podle námi oslovených odborníků na služební cesty ale tento fakt není příliš překvapivý – už proto, že rozdíl mezi cenou jedno- a dvoulůžkového pokoje bývá jen minimální.
Jak už bylo uvedeno, možnost přidat si ke služební cestě pár dní dovolené může být zaměstnanci vnímáno jako jeden ze zajímavých benefitů. To koneckonců potvrdily bezmála tři čtvrtiny respondentů citovaného průzkumu. Téměř všichni dotazovaní si také pochvalovali, že díky prodloužení pracovní cesty získali nové kulturní zážitky a rozšířili si obzory.
Do Čech se bleisure teprve plíží
České firmy si zatím (až na čestné výjimky) drží ke služebním cestám konzervativní přístup. „Zajišťujeme cestovní servis pro zhruba 700 firem a s požadavkem na prodloužení pobytu o ‚dovolenkovou‘ část se setkáváme velmi výjimečně,“ říká například Jan Štilec z cestovní kanceláře FLY UNITED. „Je možné, že se prostě o této skutečnosti ani nedozvíme. Klient nemá důvod nám vysvětlovat, proč je v určité destinaci déle,“ dodává. Podobné zkušenosti má také Jiří Homolka z cestovní kanceláře Carlson Wagonlit Travel: „Naši klienti přicházejí s takovou poptávkou opravdu velice zřídka. Navíc ne vždy jsme schopni toto identifikovat, pokud tedy klient vysloveně nežádá rozdělit úhradu na fakturu firmě za část služební a na svoji vlastní platbu za část soukromou.“
Graf 2 – Bleisure jako firemní benefit
Zdroj: Bleisure Report 2014, BridgeStreet Global Hospitality
Bleisure očima českých dodavatelů služeb„Bleisure není v Česku zatím příliš běžné, což je škoda, třeba z pohledu moudrého personalisty. Jde o tzv. soft money, kterými je možné odměnit zaměstnance jako bonusem, přitom to nepředstavuje obvykle žádné nebo jen minimální náklady navíc. Předpoklad je, že zaměstnanec, který si cestu prodlužuje, tak činí na vlastní náklad, jak co se týká ubytování, tak třeba ztráty nároku na cestovní náhrady. Jediné, z čeho tak profituje, je letenka, která může být, zvláště pak v případě exotičtějších destinací, dosti nákladnou položkou. Zaměstnavatele obvykle stojí letenka to samé, ať už se bude jejich služební cestující vracet v pátek nebo v neděli.“ (Marek Plášil, OK-TOURS) „Možná jsme výjimkou, ale naši klienti se snaží ze služebních cest spíše vracet co nejdříve. Jinou otázkou je, a to je možná čistě česká záležitost, že někteří klienti po nás chtějí, aby se jejich soukromá cesta na dovolenou dala fakturovat a následně v jejich firmě proúčtovat jako služební cesty.“ (Jan Štilec, Fly United) „Bleisure jde podle mého názoru ruku v ruce se současným vývojem pracovního trhu a stylu práce v korporacích. Zaměstnavatelé dávají klientovi větší volnost, více mu důvěřují, zaměstnance je placen za výkony a ne za dobu strávenou v práci nebo na služební cestě.“ (Kateřina Hájková, Senator Travel) |
Marek Plášil z cestovní kanceláře OK-TOURS pak k problematice poznamenává: „Zatímco v některých zemích se začíná možnost navázat na pracovní cestu dnem či více osobního volna stává formou zaměstnaneckého benefitu, v Česku jde stále spíše o méně častý fenomén. Benevolentnější jsou v tomto firmy soukromé a pak ty méně ‚tradiční‘. U státních institucí je podobná praxe téměř neprůchozí.“ Argumentem proti bývá podle něj často otázka pojištění či výpočtu cestovních náhrad. „Někteří zaměstnavatelé možnost zaměstnancům jaksi ponechají, nicméně letenku jim pořídí pouze na dobu pracovní cesty a zaměstnanec si pak vlastním úsilím, a hlavně na vlastní dodatečné náklady, musí zajistit změnu data návratu,“ poznamenává Plášil.
Přínos pro zaměstnance i jeho firmu
Možná to nemusí být na první pohled patrné, ale firma tím, že zaměstnanci umožní prodloužení služební cesty o dovolenkovou část, může také získat. Průzkumy jednoznačně potvrzují, že zaměstnanci jsou po absolvování takovéto cesty kreativnější a pracují produktivněji. A ziskem může být i renomé osvíceného zaměstnavatele, kterého zajímají potřeby a přání zaměstnanců. Jak asi bude reagovat zaměstnanec, kterého vyšlete třeba na veletrh do Ženevy, ale cestu mu naplánujete tak, že po celém dnu na výstavišti musí rychle do hotelu, aby vyřídil za celý den nashromážděné e-maily a další ‚neodkladné‘ záležitosti a hned ráno musí spěchat na letiště, aby stihnul první let zpět do Prahy, když už nebyly letenky na předchozí večer? Dost možná si pak druhý den v kuchyňce nechtěně vyslechnete zhruba takovýto dialog:
„Tak co veletrh?“
„No, dobrý…“
„To nezní moc nadšeně!“
„Ale jo, to nový Bugatti je vážně síla. Ukážu ti pak fotky.“
„A co Ženeva? Byl ses podívat na katedrálu? To je rozhled, co?“
„Ne, nebyl…“
„A na Jet d’Eau?“
„Co to je?“
„No ten vodotrysk v jezeře. Má asi 140 metrů!“
„Jo, ten jsem viděl z taxíku.“
„Aha, a tos vážně nikde nebyl??“
„Ne, šéf chtěl za každou cenu ušetřit, tak jsem hned ráno valil na letiště. Chtěl jsem si to aspoň o půlden prodloužit, ale ten tyran byl neoblomný. Jo a ten taxík jsem si ještě musel zaplatit ze svého…“
„Aha, tak to jo…“
Takovou konverzaci si za rámeček nedáte a onoho zaměstnance nejspíš dlouho neudržíte.
Z pohledu zaměstnance je samozřejmě lákavé, že část nákladů na jeho dovolenou (typicky letenku) uhradí zaměstnavatel. Toho naopak prodloužení cesty prakticky nic nestojí, protože letenku by platil tak jako tak a veškeré další výdaje během soukromé části cesty si už hradí zaměstnanec. Samozřejmě vyvstávají určité otázky (například právní či pojistné), které je třeba a priori vyřešit. Jak by se například nahlíželo na úraz, který by zaměstnanec utrpěl na letišti při návratu z cesty, která byla první dva dny služební a další dva dny soukromá? Šlo by o pracovní úraz?
Shodneme-li se na tom, že bleisure může být přínosem pro image podniku a pro posílení pocitu sounáležitosti zaměstnanců s firmou, je s podivem, že si toho nejsou vědomy společnosti samy. Podle citovaného průzkumu BridgeStreet Global Hospitality totiž jen necelých 14 procent firem má možnost kombinace pracovního a soukromého programu zakotvenu ve svých cestovních politikách. S růstem významu generace Y se dá ale nejspíš čekat v tomto ohledu pozitivní změna.
Neignorujte bleisure, pracujte s ním!
Fenomén bleisure je přínosný i pro další zainteresovanou stranu, totiž dodavatele služeb. Zejména pak ty v místě pobytu toho kterého účastníka. Nejenže tito lidé zůstávají v destinaci déle, než kdyby jejich program byl čistě pracovní, ale také díky tomu, že mají zaměstnavatelem uhrazenu ne nepodstatnou část nákladů (letenku), jsou ochotni utratit na místě o něco víc, než kdyby přicestovali ryze soukromě. A navíc, jak už bylo uvedeno, často přijíždějí i s doprovodem… Hotely poblíž výstavišť a velkých administrativních center by se určitě měly pokusit tuto klientelu oslovit a nabídnout jí speciální balíčky umožňující soukromý program před pracovní částí cesty či po ní. Účastníkům veletrhů či kongresových akcí je možné nabídnout i speciální slevy při prodloužení pobytu apod. Fantazii a marketingovému umění se meze nekladou… V kaž dém případě je potřeba mít na paměti, že největší část klientely bude pocházet z generace Y, která je doslova závislá na mobilních elektronických zařízeních s čím dál chytřejšími aplikacemi. Tomu je potřeba přizpůsobit jak marketing, tak vlastní hotelový produkt. A připravit se možná i na konkurenční boj s poskytovateli sdíleného ubytování a dalších služeb.
Text: Petr Manuel Ulrych
Foto: Thinkstockphotos.com