Před covidem, za covidem, vinařská turistika to zvládá (I.)

Epidemie covid-19 zasáhla v loňské i letošní sezóně devastujícím způsobem prakticky všechny služby v cestovním ruchu. Jižní Morava ani vinařská turistika, považována za její rodinné stříbro, nebyly výjimkou. V souvislosti s ekonomickými ztrátami však pojmy vinařství, turistika a sezónnost stojí za krátké vysvětlení.

Vinařství je odvětvím zemědělství, které se zabývá pěstováním révy vinné a zpracováním hroznů na víno. Vinaři jsou tedy vinohradníky, sklepmistry, technology i obchodníky s vínem. Jejich největšími nepříteli jsou škůdci, počasí a jimi způsobená neúroda. Vinohradům se věnují od zimního řezu v lednu či únoru až do posklizňové péče v říjnu a listopadu. Ve sklepě začíná hlavní činnost přípravou na sběr hroznů a trvá několik měsíců v případě mladých vín nebo několik let v případě vín červených a archivních.

Vinaři mají svoje agrotechnické sezóny, ale vinařská turistika sezóny nezná a během roku má hned několik vrcholů. Akce otevřených sklepů se konají od února až do konce listopadu. V únoru je vyhlašovaný nový ročník Salonu vín, první kumulaci akcí tvoří dubnové košty, v letních měsících to jsou služby v sklepních uličkách, na podzim početné slavnosti vinobraní a v listopadu otevírání svatomartinských čili mladých vín. Do toho lokálně vstupují tradiční folklórní události s vínem jako hody, zarážání hory nebo svěcení vín. Rok vinaře je vrchovatě plný.

Kromě nezávislosti na turistických sezónách má vinařství ze své podstaty i další mimořádnou výhodu. Plody révy zpracovává doslova v řádu minut po sběru, ale díky procesu alkoholizace z něj vyrábí produkt s vysokou přidanou hodnotou, který lze navíc držet skladem bez ztráty kvality. Dobře hospodařící vinař není nikdy vyprodaný a vínem v tancích, sudech nebo lahvích dokáže vykrýt výkyvy jak z hlediska výnosu na vinici, tak z hlediska kolísání odbytu.

V posledních 10 až 12 letech se navíc z vinařů stali podnikatelé v turistice. Finance kumulované z úspěšného prodeje vín vložili do budování nejrůznějších turistických služeb. Staré dobré sklepy přebudovali na degustační prostory, nad sklepy vzniklo ubytování v soukromí, vyrostly samostatné penziony, hotely, bistra, vinárny, vinotéky a restaurace. Nově budovaná vinařství jsou často chloubou moderní architektury a počítají s turisty do všech detailů. Podle kvalifikovaných odhadů činily v poslední dekádě investice vinařů do kapacit vinařské turistiky nejméně 2 miliardy korun. Dodejme, že proinvestované s péčí poctivého soukromého hospodáře.

S výjimkou výhradních dovozců a obchodníků s vínem mají svoje turistické programy téměř všechna velká, střední i menší vinařství, přičemž ti nejmenší se úspěšně sdružují ve vinařských spolcích a nabídku turistům poskytují společně.

Shrňme a zdůrazněme tedy to podstatné: vinařská turistika, pokud ji dělá vinař či vinařství s vlastní produkcí vína, má v sobě to, čemu se odborně říká diverzifikované produktové portfolio. Jako výrobce vína je závislý na surovině z vinic, jako obchodník s vínem na fungování trhu s vínem a jako provozovatel turistických zařízení na návštěvnosti.

Pandemie covidu-19, z ní plynoucí zdravotnická a hygienická opatření a vládou nařízené restrikce fungování společnosti a trhu se na každé ze tří linií podnikání ve vinařské turistice projevila s různou intenzitou. V roli autora tohoto článku jsem se spojil s několika vinařstvími a sesbíral několik konkrétních příběhů, které jsou z pohledu analýzy dopadů pandemie reprezentativní. Seznámit se s nimi můžete v druhé části tohoto článku, kterou zveřejníme v pátek 14. května.