Praha spirituální

Počet zahraničních i domácích návštěvníků Prahy neustále roste. Dva a půl milionu lidí za rok na Pražském hradě, kteří se cestou na Staroměstské náměstí protlačí Karlovým mostem, zamíří do synagog na Starém Městě a do zoo nebo se svezou lanovkou na petřínskou rozhlednu. Z toho těží především podnikatelé, kteří připravují nové „atraktivní“ zážitky. Některé jsou atraktivní v pravém smyslu slova (z anglického ­attract – přitáhnout) a některé, a není jich bohužel málo, jsou spíše atrakcemi pouťovými.

Autenticita kdysi významných míst se pomalu vytrácí a zanedlouho může být vlastně jedno, jestli jste v Praze, Londýně, Paříži nebo kdekoliv jinde.

Norského historika a teoretika architektury CH. Norgberga-Schulze Praha okouzlila. „Jen málo míst vzbuzuje takové okouzlení jako Praha,“ napsal ve své knize Genius loci. A dodává: „Jiná města jsou možná velkolepější, půvabnější nebo ‚krásnější‘. Praha se vás však zmocní a podrží si vás s takovou silou jako žádné jiné místo.“ Pro Franze Kafku byla Praha milou matičkou. „Nepustí se nikoho – ani vás, ani mne. Praha má drápky a nezbývá, než se jí vzdát.“

Necháme tuhle Prahu pohltit lacinými suvenýry na Královské cestě, pivními turisty, fast foody, americkými řetězci kaváren a dalšími rádoby potřebnými službami a věcmi, které překryjí a možná i zničí identitu města, které má své kořeny „hluboko zapuštěné ve vrstvách dějin“?

Právě tady uprostřed Evropy je prostor, který přímo vybízí ke koncipování produktu spirituálního turismu. Spiritualita je dnes chápána šířeji. Rozšiřuje původní vnímání spirituality jako duchovního života v rámci křesťanství o nenáboženskou spiritualitu.

Spiritualita je vnímána jako jedna ze stránek osobnosti. Je tedy čímsi, co k člověku neodmyslitelně patří. Projevuje se, když jsme třeba zaplaveni silnými dojmy z přírody, v hudbě nebo umění, když jsme pohnuti soucitem, když se projeví naše svědomí, nebo v extázi tance či sportu.

Spiritualita je základem pro zachování a rozvíjení specifické národní kulturní identity a integrity a podporuje úctu ke kulturní rozmanitosti v rámci evropského kulturního prostředí. Proto je spirituální turismus podporován Evropským institutem pro certifikaci kulturních cest.

Spirituální turismus otevírá prostor pro objevování souvislostí a symboliky mezi konkrétními věcmi, které tvoří svět tak, jak je nám dán. Otevírá hlubší náhled na místa, jejich strukturu a symbolickou hodnotu. Nabízí různé úhly pohledu jednotlivce na svět kolem sebe i v sobě.

Složkami spirituálního turismu je životní prostředí, životní styl, kulturní krajina, duchovní aktivity, kultura jazyka, tanec, hudba, architektura, běžné prostředí a denní rutina – jídlo a zvyky.

„Cítíme, že je potřeba turismus kultivovat tak, aby se nerozvíjel na úkor Pražanů,“ říká radní hlavního města Prahy Hana Třeštíková. Příležitostí a výzvou je využít specifika české spirituality (současné i v historickém kontextu), která nabízí různé možnosti pohledu na svět kolem sebe i v sobě. Není to jen o tom, jak ukázat návštěvníkům Prahu jinak. Je to i o tom, aby Pražané poznali svoji Prahu, rozeznali její dávnou identitu ve vrstvách, které zde zanechali naši předci. Je to i tom, aby se Praha odlišila od ostatních evropských měst. Inspiraci pro originální a autentický produkt spirituálního turismu s vysokou přidanou hodnotou pro návštěvníky i Pražany můžeme najít v knize Praga mysteriosa od Milana Špůrka. Autor ukazuje Prahu jako živoucí organismus se zakotvenou tajemnou vnitřní strukturou. Provází nás městem v kruhu zvěrokruhů a ukazuje místního ducha – genia loci přírodně rostlých i organicky zastavěných prostorů v jednotlivých částech Prahy.

Foto: Shutterstock.com