Praha centrem spirituálního cestovního ruchu: Evropské setkání mládeže TAIZÉ – Praha 2014/2015

Spirituální cestovní ruch je poměrně nový termín, kterým je označován ­jeden z moderních trendů cestovního ruchu. Společným jmenovatelem pro jeho produkty je touha po souladu duše a těla skrze hledání nových hodnot mimo materiální sféru. Od tradičního náboženského cestovního ruchu, ­který lze považovat za jeho součást, jej odlišuje skutečnost, že zájem o něj není nutně určen a podmíněn vírou. Patří sem tedy nejen nábožensky motivované cesty, ale i fenomén putování a hledání v tom nejširším slova smyslu a také např. aktivity spojené s oblastí wellness.

Informace o konceptu spirituálního cestovního ruchu k nám proudí především z Německa. Zde se problematice věnuje např. vědecký tým kolem prof. Haralda Pechlanera z Katolické univerzity v Eichstättu, který k tématu uspořádal již dvě monografie. V nich je zdůrazněn jak kulturní, tak hospodářský význam spirituálních cest pro strategii destinací. Příkladem uchopení konceptu v praxi je rozsáhlý německý projekt „Lutherweg“, který je reakcí na blížící se výročí náboženské reformace (1517 až 2017) a ve kterém se dlouhodobě angažuje celá řada spolkových zemí.

V kontextu České republiky je v této souvislosti vhodné upozornit na mimořádnou akci se spirituálním obsahem, která proběhla na přelomu starého a nového roku v Praze. Jde o tradiční Evropské setkání mládeže Taizé. Jeho význam však dávno přesáhl hranice Evropy, a to navzdory tomu, že jeho cíl je velmi prostý – ztišení a modlitba. Cestovat za tichem je ale v dnešní době ochotno hodně lidí, včetně mladých, a nejde zdaleka jen o věřící. V kontextu uspěchané doby, negativních zpráv a řady závažných konfliktů ve světě se stává tento typ duchovního zážitku magnetem a příležitostí ke ztišení pro každého. Praha se tak letos stala hostitelem desetitisíců mladých poutníků.

Zakladatelem myšlenky pravidelného setkávání mládeže a společné oslavy Nového roku byl bratr Rogere († 2005, mj. nositel ceny UNESCO za výchovu k míru) z francouzské ekumenické komunity, která má sídlo v burgundské vesnici Taizé a nese i její jméno. Jde o oázu klidu a rozjímání, která funguje od 50. let minulého století a je otevřena pro pobyt během roku každému, kdo má zájem o načerpání duchovní síly pro běžný život a akceptuje tamní prostá pravidla. Zejména v letním období se zde prostřídají tisíce zájemců o tento druh zážitkové dovolené.

Za zmínku stojí i skutečnost, že se v Praze nevítal Nový rok spolu s Taizé poprvé. Právě letos uplynulo 25 let nejen od listopadové revoluce v roce 1989, ale i od okamžiku, kdy tehdejší prezident Václav Havel spolu s církví nabídli komunitě z Taizé, aby velké setkání uspořádala v hlavním městě čerstvě obnoveného demokratického Československa. Praha se tak zařadila mezi prestižní hostitelská města, kterými byla v minulosti např. Paříž, Vídeň, Barcelona, Budapešť, Varšava a celá řada dalších.

V čem je pobyt účastníků takového setkání specifický? Vzhledem k tomu, že významným aspektem celé akce je hledání nových přátelství a smíru mezi kulturami, bez ohledu na vyznání, byla snaha ubytovat maximum účastníků v českých, resp. pražských rodinách. Poutníci byli nenároční, stačil jim jen malý prostor na přespání ve spacáku. Ráno požadovali skromnou snídani a po ní vyráželi na celý den do města, na velká či menší setkání dle stanoveného programu. Vše ostatní bylo zajištěno organizátory přímo v centru dění. Společný program, který spočíval zejména v tiché meditaci za doprovodu specifických zpěvů, se odehrával v určených prostorách jak v centru města, tak ve farnostech jednotlivých městských částí. Do rodin se hosté vraceli až v pozdních večerních hodinách. Kdo z Pražanů nenašel odvahu poskytnout ubytování, mohl poutníky pozvat na domácí novoroční oběd. Podrobné informace pro hostitele a veškeré informace o programu poskytovaly se značným předstihem příslušné webové stránky organizátorů akce.

Na zajištění pohostinství a souvisejících služeb vůči mladým poutníkům v Praze lze nahlížet jako na příležitost i na zavazující úkol. Na úspěšném zvládnutí obdobných akcí může záležet i to, zda se k nám bude tento typ návš­těvníků v budoucnu vracet. ­Nejen Praha, ale i další místa v České republice splňují celou řadu výchozích kritérií pro rozvoj náboženského cestovního ruchu v tradičním slova smyslu i spiri­tuálního cestovního ruchu v širším pojetí. V tomto ohledu jsme bohatá země. Umíme se možností, které tato oblast nabízí, chopit podobně jako v Německu?

Foto: Taizé