|
… a také u Lipan
Krajina kolem státní komunikace číslo 12 z Prahy do Kolína nepřináší řidičům nějaké extra potěšení. Fádní asfaltová přímka vjede z šedé periférie hlavního města rovnou do velkých širých lánů rovinatého Polabí. Přesto silnice vede místy (v prvním případě těsně vedle, ve druhém skrz), kudy kráčely české dějiny a kde vývoj našeho státu váhavě přešlapoval na historických křižovatkách.
Mohyla na Lipské hoře stojí zřejmě v místech velitelského stanoviště radikálních husitů |
Češi kontra Češi
Asi 18 kilometrů od okraje metropole, kousek za Českým Brodem, zaznamenáte nenápadnou odbočku vpravo na vesničku Lipany. Nad jejími domky se zdvíhá nepříliš vysoký, leč v ploché krajině nepřehlédnutelný kopec Lipské hory (367 m). V prostoru mezi ním a hlavní silnicí proběhla 30. května 1434 jedna z nejkrvavějších, nejzásadnějších a dnes nejznámějších bitev husitské revoluce. Střetli se zde husitští radikálové (asi 10 000 pěších a 700 jezdců) – táborité vedení Ondřejem Kežským a kazatelem Prokopem Holým a sirotci Jana Čapka ze Sán – a spojené oddíly českých katolíků a umírněných husitů (asi 12 000 pěších a 1 200 jezdců) v čele s Divišem Bořkem z Miletínka. Porážka radikálů znamenala ukončení téměř 15 let nepřetržitých bojů a krok k prosazení náboženské tolerance v českých zemích.
Kostel sv. Šimona a Judy ve Viticích je němým svědkem lipanské bitvy |
Památník na vrchu Bedřichov (279 m) nechal v letech 1840 až 42 vystavět majitel kolínského panství Václav Veith |
Bitva u Lipan znamenala už pro současníky historický mezník, ukončení jedné dějinné etapy. Osudové střetnutí sice neznamenalo úplné zlomení válečné moci husitských radikálů, zasadilo jí však těžký úder, z něhož se politicky a mocensky již nikdy nevzpamatovali. Vítězové ztratili kolem 200 mužů, počet pobitých na straně poražených byl zhruba 1 300 válečníků. Jako memento byla roku 1881 vztyčena na Lipském návrší mohyla Prokopa Velikého a o několik let později vzniklo v Českém Brodě Podlipanské muzeum. Svého času, každoročně v den výročí bitvy, směřovaly na bitevní pole pamětní průvody lidu. Dnes se k mohyle dostanete pohodlně autem (u památníku je zřízeno malé parkoviště). Je odsud krásný výhled na celé bitevní pole ohraničené na západě obcí Vitice, na východě vesnicí Lipany a na severu zmiňovanou státní silnicí. Od Lipan stoupá k vrcholu zajímavá naučná stezka popisující mimo jiné taktiku husitského válečnictví, další, neméně slavné, bitvy husitů, a samozřejmě samotnou lipanskou seč.
„Kanálie, to chcete žít věčně!?“
Asi 4 kilometry před Kolínem projíždí silnice jakýmsi „sedlem“ mezi dvěma výraznějšími kótami. I od volantu můžete uzřít na obou vršcích kamenné pomníky. Ten jižní u obce Křečhoř je vzpomínkou na velitelské stanoviště habsburské armády Marie Terezie vedené maršálem Leopoldem Josefem Daunem, severní mohyla na kopci Bedřichov je památkou, jak již název napovídá, na pruské vojsko krále Fridricha II. Ano, chápete to správně: ocitli jste se přímo v místech bitvy u Kolína, jež byla jednou z mnoha krvavých řeží tzv. sedmileté války (1756 – 1763).
Svah Lipské hory. Zcela nahoře je vidět mohyla, uprostřed mezi vrbami jsou zbytky středověkého rybníka Jordán a v popředí prostor, kde stála vozová hradba táborů a sirotků. |
Ta je považována za vůbec první celosvětové válečné střetnutí (bojovalo se totiž na ploše do té doby nepředstavitelné). Kromě Rakouska a Pruska se jí zúčastnily také Británie, Francie, Rusko, římsko–německá říše a Švédsko). Bitva sama proběhla 18. 6. 1757, na straně Prusů bojovalo cca 34 000 mužů, proti nim stálo asi 54 000 Daunových vojáků. Císařský maršál se tehdy ocitl v historicky významném postavení. Praha byla obležena Prusy a do Dauna byla vkládána veškerá naděje, že město vyprostí z obležení a vyžene Prusy z Čech. Fridrich II. ale nečekal u Prahy a vydal se Daunovi vstříc. Nejen početní převaha, ale hlavně dobře zvládnutá taktika habsburské armády rozhodly o osudu bitvy.
Zdevastovaný zájezdní hostinec Zlaté slunce z první poloviny 18. století u silnice Praha – Kolín. Z oken v patře obhlížel král Fridrich II. bitevní situaci a postavení Daunova vojska. |
Boj se rozpoutal ve 13.30 hodin, kdy ho zahájila palba habsburského dělostřelectva. Odehrála se v prostoru mezi obcemi Vítězov, Křečhoř, Kutlíře, Chocenice, Bříství a Břežany. Kolem 16. hodiny byla situace kritická pro habsburskou armádu, kdy přešli Prusové do mohutného protiútoku a vytvořili hluboký klín v protivníkově postavení. Kolem 19.30 hodin se situace obrátila díky známému útoku dragounů z pluku prince de Ligne, kterým se pro jejich mládí přezdívalo „holobrádci“. Fridrich II. se pokusil svým elitním praporům, krvácejícím na křečhořském kopci, přispět na pomoc, ale pěchota již nedokázala v prudké dělové palbě protivníka ztéci. Labilní Fridrich se tehdy cynicky rozkřikl na ustupující vojáky: „Kanálie, to chcete žít věčně!?“ Nic naplat, bitevní vřava skončila ve 20.30 hodin ústupem pruského krále na Nymburk. Ztráty byly na obou stranách hrůzné. Habsburská armáda přišla o 9 000 mužů, z toho 359 důstojníků. Na pruské straně zemřelo 13 000 mužů, z toho 396 důstojníků, zabaveno bylo 45 děl a zajato přes 1 000 vojáků.
Památník bitvy u Kolína byl nedaleko Křečhoře vybudován v roce 1898 u příležitosti 50. výročí nástupu císaře Františka Josefa I. na trůn |
Daunovo vítězství u Kolína bylo právem oslavováno jako „znovuzrození monarchie“. Kdyby bylo totiž habsburské vojsko poraženo, Marie Terezie by již neměla jinou armádu a Prusové by zřejmě táhli na Vídeň. To by pravděpodobně vedlo k uzavření příměří, ve kterém by korpulentní císařovna ztratila území českého království, které bylo tehdy nejrozvinutější ze všech částí monarchie. Pomník na Křečhoři a Bedřichově je spojen z Kolína okružní žlutou turistickou značkou. Nejbližší přístup na Bedřichov je z Nové Vsi (1,5 km) a na Křečhoř od tamějšího kostela (500 m).
Text a foto: Jan Pomykal