Skupinu tvoří tyto potenciálové položky:
a) vhodnost krajiny pro sjezdové zimní sporty,
b) vhodnost krajiny pro rekreaci u vody,
c) vhodnost krajiny pro rekreaci typu lesy/hory,
d) vhodnost krajiny pro venkovskou turistiku.
Vzhledem k tomu, že pobytová rekreace je citlivější než aktivní turistika na různé rušivé vlivy, z nichž mnohé jsou zastoupeny ve spektru upravujících faktorů, ukazuje geografické rozložení změn tohoto skupinového potenciálu převahu obcí úbytkových nad přírůstkovými. Rovněž je zde značný počet obcí s nulovým saldem. Charakteristické oblasti největších úbytků jsou patrné v Ústeckém a částečně Karlovarském kraji (znečištění ovzduší a povrchových vod), na Šumavě a v Krkonoších (ochrana přírody v národních parcích) a na jižní Moravě (ochrana zemědělské půdy). Na základě dopravní nevýhodnosti vzniklo více drobných úbytkových areálů v různých územích ČR. Dopravní omezení zde však nejsou natolik závažná jako u aktivní turistiky. V pásu podél dálnic se naopak negativně projevuje hluk širšího dosahu. U podporujících faktorů není přírůstková vazba na dobrou dopravní dostupnost tak silná jako u aktivní turistiky, podílí se na ní zato dosti rovnoměrně železnice, silnice I. třídy i dálnice. Pásy, kde tyto pozitivní vlivy dokážou překonat vlivy opačné, se vyskytují v okresech Žďár n.S., Benešov, Bruntál, Šumperk, Č. Krumlov, Jindř. Hradec aj.
Vybráno z materiálu „Potenciál cestovního ruchu – územně omezující a podporující faktory“, který pro Ministerstvo pro místní rozvoj zpracoval Ústav územního rozvoje Brno.
