Podmínky garančního fondu se zřejmě změní

 
Uplynulou turistickou sezonu hodnotí představitelé cestovních kanceláří jako vydařenou. A spokojeni jsou vcelku i s nově nastavenými legislativními mantinely. Aktuálně s ministerstvem jednají o možné úpravě podmínek fungování garančního fondu.

Česko má za sebou první turistickou sezonu, během které se prodej cestovních služeb řídil novou legislativou. A hned v úvodu je třeba konstatovat, že s novelou zákona č. 159/1999 Sb. nebylo spojeno žádné výraznější překvapení. I díky spolupráci obou profesních svazů sdružujících cestovní kanceláře a agentury s ministerstvem pro místní rozvoj byla většina subjektů na trhu dostatečně informována o tom, co je od 1. července 2018 čeká. „MMR ve spolupráci s profesními asociacemi realizovalo v průběhu jara 2018 tři semináře, na kterých byla široká podnikatelská veřejnost seznámena s novými pravidly prodeje zájezdů a spojených cestovních služeb. Posluchači se na semináři dozvěděli informace o změnách v zákonné definici zájezdu, o novém cestovním produktu, kterým jsou spojené cestovní služby, o změnách v rozsahu koncese pro provozování cestovní kanceláře, povinnostech cestovních kanceláří při prodeji zájezdů a spojených cestovních služeb, nezbytných změnách ve smlouvě o zájezdu, ve všeobecných obchodních podmínkách cestovních kanceláří atd.,“ vysvětluje ředitelka odboru cestovního ruchu MMR Renata Králová. Semináře byly podle ní přínosné nejenom pro podnikatelskou veřejnost, řadu podnětů k řešení či zamyšlení si prý odnesli i sami přednášející – např. otázky týkající se způsobu vyřizování reklamací po 1. červenci loňského roku.

Změna uprostřed sezony

Pozitivně se za loňským rokem ohlížejí i zástupci zmiňovaných profesních svazů, tedy Asociace cestovních kanceláří ČR (ACK ČR) a Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA). Místopředseda ACK ČR Zdeněk Kříž na nedávné COTakhle snídani věnované problematice outgoingu konstatoval, že z hlediska obchodů byla loňská hlavní sezona jedna z nejlepších za posledních deset let: „A pokud jde o legislativní stránku věci, byli jsme jako asociace připraveni a poskytovali servis svým členům, aby se pokud možno bez problémů vypořádali s onou velkou řadou změn, které novela zákona přinesla. A musím říct, že dotazů bylo opravdu mnoho, takže pro asociaci to byla de facto zkouška, co vše zvládne v omezeném čase zadministrovat. I v tomto ohledu si myslím, že můžeme být spokojeni.“ Prezident AČCKA Roman Škrabánek ovšem podobně jako již několikrát v minulosti poukázal na „nešťastné načasování“ směrnice. Tedy na skutečnost, že nová právní úprava nabyla účinnosti v polovině hlavní sezony. Novela podle Škrabánka přinesla obrovské množství smluvních informací, které musejí být obsaženy ve smlouvě o zájezdu, přičemž nastavit správně rezervační systémy, aby se veškeré informace vyplývající z novely občanského zákoníku objevovaly na smlouvách o zájezdu (zvláště na těch, které jsou zprostředkovány prodejci), prý nebylo jednoduché: „Poprat se se všemi novými povinnostmi a správně aplikovat všechna ustanovení novely v době, kdy vrcholila sezona, nebylo jednoduché. A to přesto, že byli členové obou asociací předem připraveni a poučeni prostřednictvím seminářů apod. Nedomnívám se proto, že všechny cestovní kanceláře k 1. červenci beze zbytku naplňovaly literu zákona.“

Renata Králová (MMR), Zdeněk Kříž (ACK ČR) a Štěpán Landík (ČAP)

To, že mnohé cestovní kanceláře nebyly stoprocentně připraveny hned na začátku července, potvrdila i Klára Dvořáková z advokátní kanceláře Holubová advokáti. „V životě jsem v průběhu letní sezony neposkytla tolik konzultací cestovním kancelářím a agenturám, jako právě vloni po účinnosti novely zákona,“ uvedla Dvořáková. „A mohu s jistotou říct, že zdaleka ne všechny cestovní kanceláře a agentury stihly k 1. červenci implementovat novelu. Ta totiž reálně pro všechny hráče znamená, že si musí provést audit svých produktů, finančních odvodů a smluvních dokumentů. A to zkrátka pro většinu bylo nereálné. Pokud byl někdo kompletně připraven, pak možná velcí hráči, kteří s předstihem do příprav investovali nemalé finanční obnosy. Mnozí z ostatních pak vše řešili až na poslední chvíli, tedy koncem června, kdy už bylo nereálné vše stihnout,“ konstatovala Dvořáková a dodala, že i po účinnosti novely tak s kolegy řešila desítky případů a poskytovala konzultace typu co je, a co není zájezd, co jsou spojené cestovní služby, jak s tím souvisí pojištění a garanční fond či jak mají nově vypadat smlouvy o zájezdu apod.

Garanční fond se rychle plní. Přijdou změny?

Jednou z nejvýraznějších změn, která vyplynula z novely zákona, je existence garančního fondu coby dozajišťovacího nástroje. Na jeho účtu bylo v polovině ledna podle informací z MMR sdruženo 42 159 895,86 Kč. Pokud jde o výši příspěvků v garančním fondu, největší (zhruba poloviční) podíl na celkovém počtu mají cestovní kanceláře s příspěvky ve výši 1 001–10 000 Kč. A pro úplnost dodejme, že pro letošní rok byla výše příspěvku do garančního fondu ministerskou vyhláškou stanovena na 0,1 procenta z plánovaných ročních tržeb.

Jak jsme již dříve informovali, garanční fond má být považován za naplněný, jakmile se na jeho účtu sejde 50 milionů korun. Podle původních odhadů se tak mělo stát do dvou let od vzniku fondu, aktuální stav ale napovídá, že k naplnění dojde již letos. O to naléhavěji vyvstává potřeba vyřešit, jak s fondem dál, zejména zda a v jaké výši do něj budou muset přispívat i cestovní kanceláře, které vzniknou po jeho naplnění. V době konání COTakhle snídaně byly na stole dvě varianty, o kterých měla jednat speciálně pro tuto problematiku vytvořená pracovní skupina, v níž se sešli zástupci ministerstva a profesních svazů. První varianta spočívala v tom, že by nově vzniklé cestovní kanceláře přispívaly do garančního fondu po stejně dlouhou dobu, po jakou se fond naplňoval. Druhou variantou by bylo zohlednění tržního podílu jednotlivých cestovních kanceláří a vývoje jejich tržeb v daném roce, což obnáší složitější matematický model.

Roman Škrabánek (AČCKA) a Klára Dvořáková (Holubová advokáti)

K prvnímu jednání pracovní skupiny došlo v půlce listopadu loňského roku. „Při jednání byly se zástupci profesních asociací diskutovány nastavené parametry týkající se úhrady příspěvků cestovních kanceláří do garančního fondu – např. stanovení výše ročního příspěvku do garančního fondu na rok 2020 s ohledem na předpokládané plnění garančního fondu. Tyto diskuse však nebyly ještě ukončeny, pracovní skupina se jimi bude zabývat na svém dalším plánovaném jednání v dubnu letošního roku,“ uvedla Renata Králová. Nejviditelnějším výstupem z jednání pracovní skupiny je podle jejích slov nově zpracovaný dokument „Potvrzení o úhradě příspěvku do garančního fondu cestovních kanceláří“, který se MMR v době uzávěrky tohoto vydání chystalo zaslat těm cestovním kancelářím, jež uhradily roční příspěvek do garančního fondu na rok 2019. Potvrzení slouží cestovním kancelářím k tomu, aby mohly své zákazníky jednoduchým a přehledným způsobem informovat o splnění zákonných povinností souvisejících se zárukou pro případ úpadku.

Zástupci profesních svazů samozřejmě ochotu ministerstva jednat o možném přenastavení podmínek fungování garančního fondu vítají. Podle Romana Škrabánka z AČCKA je třeba řešit zejména správu fungování tohoto dozajišťovacího nástroje. „My jsme definovali sedm témat, které bychom považovali za potřebné řešit,“ informoval Škrabánek. Mezi tato témata patří například problematika zhodnocení prostředků na účtu garančního fondu. Diskutovat by se podle Škrabánka mělo třeba i o tom, zda by nebylo možné vracet prostředky vložené do fondu těm podnikatelům, kteří by případně z legitimních důvodů ukončili svoji činnost, aniž by po sobě zanechali dluhy. A vzhledem k tomu, že fond spravuje prostředky od podnikatelů, měli by podle Škrabánka být tito zapojeni do kontroly nakládání s těmito prostředky, stejně jako do kontroly oprávněnosti nároků pojišťoven na čerpání prostředků z garančního fondu.

Myšlenku, že by měly být cestovní kanceláře zainteresovány na správě garančního fondu, resp. na ochraně prostředků do něj vložených, podpořil i Štěpán Landík z České asociace pojišťoven (ČAP). A zároveň přišel s dotazem, zda by garanční fond nemohl fungovat tak, jako v některých jiných zemích, kde každý, kdo do fondu přispěje, může vidět, jak vysoké příspěvky odvedly ostatní subjekty. Podle Landíka by to přispělo k vyšší transparentnosti trhu. To ale Renata Králová odmítla s tím, že garanční fond není fondem ve smyslu instituce, ale účelovým sdružením peněžních prostředků. A že výše příspěvků jednotlivých subjektů je de facto obchodním tajemstvím každého z nich. „Garanční fond spravuje Státní fond rozvoje bydlení jakožto oddělený účet. A já mohu každého ubezpečit, že prostředky uložené do garančního fondu budou použity výhradně k účelu, ke kterému jsou vybírány, tedy k úhradě nároků zákazníků, které by přesahovaly limit v případě úpadku podpojištěné cestovní kanceláře. To ostatně vyplývá z litery zákona,“ reagovala Králová.

Otázka je, zda v současné době k úpadku podpojištěné cestovní kanceláře může dojít. Kupříkladu podle Zdeňka Kříže s ACK ČR jsou dnes mechanismy nastaveny tak přísně, že to dává téměř stoprocentní jistotu, že fond nebude muset být využit. „Proto jsme ostatně už od začátku tvrdili, že je garanční fond nadbytečný,“ uvedl Zdeněk Kříž a dodal: „Pokud by dnes došlo k úpadku teoreticky podpojištěné cestovní kanceláře, šlo by s největší pravděpodobností o podvod.“ To ovšem zpochybnil Štěpán Landík, podle kterého jsou speciálně u menších subjektů výkyvy tržeb tak velké, že se při souhře určitých okolností může stát, že pojistný limit nemusí v případě úpadku stačit, aniž by to byl zlý úmysl provozovatele dané cestovní kanceláře. Už proto podle Landíka pojišťovny tlačí u menších a sezonních subjektů na zvyšování pojistných limitů. „Na třicet procent tržeb je dnes pojištěn opravdu málokdo. Velmi často jsou cestovní kanceláře pojištěny nad padesát procent plánovaných tržeb, někdy dokonce na sto procent,“ vysvětlil situaci na trhu Landík.

Překvapení: nezájem o spojené cestovní služby

Pakliže jsme v úvodu poznamenali, že praktické fungování trhu po novele zákona nepřineslo výraznější překvapení, jednoho si přece jen všimnout musíme. Překvapivý je totiž podle MMR jen malý zájem cestovních kanceláří o koncesi na zprostředkování spojených cestovních služeb (SCS) – má ji zhruba jen dvacítka subjektů. Pojišťovny však tento stav nepřekvapuje, konstatoval na COTakhle snídani Štěpán Landík. Souvisí to podle něj mimo jiné s tím, že se u tohoto produktu obtížně stanovuje výše pojistných limitů. Zatímco u klasických zájezdů mají pojišťovny podle Landíka vybudovány spolehlivé mechanismy k monitorování rizik a správnému nastavení pojistných limitů, v případě nového produktu spojených cestovních služeb šlo o krok do neznáma. „Z pohledu subjektů, které by měly spojené cestovní služby zprostředkovávat, chápu, že nemusely mít úplně přesný přehled, co vlastně spojené cestovní služby obnášejí, takže pro ně mohlo být složité predikovat, jak vysokého obratu za jejich zprostředkování dosáhnou,“ uvedl.

Nezájmem o zprostředkování spojených cestovních služeb není příliš překvapen ani Roman Škrabánek. „Spojené cestovní služby spočívají v tom, že cestovní kancelář na základě zprostředkovatelské smlouvy zprostředkovává zákazníkům služby finálních poskytovatelů. Zákazníci na jednu stranu nemají ochranu v případě úpadku takového poskytovatele služeb, ale jsou chráněni v případě, že by došlo k úpadku cestovní kanceláře jakožto zprostředkujícího subjektu, který pouze vybírá peníze a převádí je poskytovatelům služeb. Já dlouhodobě zastávám názor, že tento model nemá praktické uplatnění, a nezájem cestovních kanceláří o příslušnou koncesi mi dává za pravdu. Proč by se někdo zabýval spojenými cestovními službami a pojišťoval pro případ úpadku tržby, které ani nejsou jeho tržbami?“ tázal se Škrabánek a dodal, že ví pouze o pár cestovních kancelářích, které o příslušné koncesi uvažují, příp. o ni již požádaly: „Jedná se například o cestovní kancelář, která se zabývá cestami pro lyžaře a která o spojených cestovních službách uvažuje jen z toho důvodu, aby se vyvinila z případné nehody autobusu spolupracujícího dopravce.“ Že jde takové uvažování proti logice zákona, který usiluje o co nejvyšší míru ochrany klienta, je nabíledni. Na druhou stranu i na český trh již proniká trend z Německa, kde cestovní kanceláře v rámci konkurenčního boje nabízejí svým klientům i pojištění jednotlivých služeb pro případ úpadku.

Praxe navíc ukazuje, že některé cestovní kanceláře sice koncesi na zprostředkování spojených cestovních služeb sice mají, ale v praxi tento produkt zatím příliš nenabízejí, resp. zvažují, v kterých případech je vhodné jej zákazníkovi nabídnout místo klasického zájezdu. A další zase hledají, kde je jasná hranice mezi zájezdy a SCS. Jejich hledání je ale podle advokátky Kláry Dvořákové marné – přesně vymezená hranice mezi těmito produkty neexistuje. „Dokonce i řada těch, kteří navštívili semináře uspořádané ministerstvem a asociacemi, nemá v mnoha bodech jasno,“ poznamenala Dvořáková a dodala, že evropská směrnice nezná všechny eventuality a nepočítá s důmyslností prodejců cestovních služeb. Jako základní pomůcku v tomto ohledu doporučila vžít se do rozhodovacího procesu klienta. V okamžiku, kdy mu cestovní kancelář nabídne zprostředkování několika služeb od různých poskytovatelů, a je zřejmé, že bez žádné z nich se klient neobejde (služby spolu souvisejí), jedná se o zájezd. A osvětu v této věci šíří podle Renaty Králové i ministerstvo, když pomocí letáků distribuovaných při různých příležitostech informuje klienty o rozdílech mezi zájezdy a spojenými cestovními službami a především pak o rozdílné míře ochrany, které se jim u těchto produktů dostává.

Cestovek neubývá

Pakliže novele zákona předcházely bouřlivé diskuse, při kterých zástupci cestovních kanceláří vyjadřovali obavy o budoucnost svých firem, zejména kvůli povinným odvodům do garančního fondu, dnes můžeme konstatovat, že šlo o obavy liché. Mimo jiné i díky úspěšným jednáním profesních svazů s ministerstvem, během kterých se podařilo dosáhnout rozumného kompromisu. V praxi tak cestovních kanceláří v Česku neubývá. A to i navzdory tomu, že by se některé subjekty mohly svých touroperátorských koncesí legálně vzdát. Jak jsme informovali již loni v listopadu, je tomu tak v případě tzv. rámcových smluv používaných při prodeji služeb v segmentu pracovních, obchodních a jim podobných cest. Cestovní kanceláře, pokud by poskytovaly služby svým klientům výhradně na této bázi, se mohou vzdát svých touroperátorských koncesí a podnikat na základě živnostenského oprávnění na provozování cestovní agentury, neboť podle novely zákona nejsou takto prodávané služby zájezdem. Statistiky MMR ale říkají, že počet cestovních kanceláří se v posledních letech prakticky nemění. Loni v listopadu jich bylo v Česku koncesováno 889.

Žádný strach ze směrnice IDD

Novela zákona č. 159/1999 Sb. nicméně nebyla jedinou legislativní změnou, která v loňském roce cestovní kanceláře a agentury potkala. V prosinci například nabyl účinnosti zákon o distribuci pojištění a zajištění, který do české legislativy transponoval evropskou směrnici IDD. Přestože se týká i cestovních kanceláří coby distributorů cestovního pojištění, nemusejí se jejich zástupci podle Štěpána Landíka obávat přemíry nových povinností a odpovědností. Prakticky jedinou změnou je pro ně povinnost předat zákazníkovi před uzavřením cestovního pojištění tzv. informační dokument o pojistném produktu (IPID), který má podobu jednostránkového letáku s veškerými podstatnými informacemi týkajícími se daného pojištění.

Foto: -pmu-

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor časopisu COT a portálu iCOT.cz
petr.ulrych@cot.cz