Jižní Čechy plavaly, Povltaví, Poohří a Polabí plavalo, Praha plavala, lachtani plavali. Premiér se nechal slyšet, že nás to přijde bratru tak na devadesát miliard a možná, že i o chlup více. Tedy asi na tolik, kolik by stál nákup Chřipenů a znova – možná i o chlup více.
Zkoumáno prizmatem cestovního ruchu, je několik segmentů, které byly postiženy nejvíce. Do první skupiny patří samozřejmě vyplavení podnikatelé, majitelé ubytovacích zařízení, restaurací, obchodů, správci poničených památek.V téže skupině se ocitá zdevastovaná infrastruktura, zničené silnice, mosty a tak dále. Druhou skupinu tvoří incomingoví touroperátoři, kteří do postižených oblastí tradičně vozí své klienty. Jenže ani výjezdový cestovní ruch následkům neunikne. Zdrojový trh v zaplavených místech citelně zeslábne, jednak v důsledku snížení koupěschopnosti, jednak proto, že vyplavení lidé – v jedné ruce kýbl, ve druhé škrabku – nebudou mít po jistou dobu náladu odjíždět na Kanáry.
Zdá se, že to jsou samé jobovky. Ale není tomu tak. Poučeni minulostí víme, že různé druhy těch nejčernějších katastrof mají i své pozitivní stránky. Mezi ně patří i zjištění, že povodně prostě občas udeří a že se proti tomu dá máloco dělat. Nejsystémovějším řešením by samozřejmě bylo přestěhovat sídla o něco výše a nechat řekám, co jejich jest. Při současné hustotě osídlení naší země je to ovšem holá utopie. Přesto je zřejmé, že po třetím konfliktu s neposlušnou vodou v posledních letech se o protipovodňové ochraně mluví už o hodně vážněji a je tu i politická vůle do ní vrazit i něco peněz (hle, jaký to nádherný příklad pragocentrismu!).
Další pozitivní věcí je, že se Česká republika dostala opět na první stránky novin a prestižních zpravodajství, kde byla naposledy někdy kolem listopadu 1989. Možná namítnete, co je pozitivního na titulku „Nejkrásnější město střední Evropy Prahu ničí velká voda“. Nu, na první pohled se zdá, že nic. Ale uvědomíte-li si, že v této větě je skryto i poselství, že „Praha je nejkrásnější město střední Evropy“, už to není zdaleka tak černé. Hlavně aby se následně objevila také zpráva „Praha už je O.K., jeďte se na ni podívat!“ A to je úkol hlavně pro Českou centrálu cestovního ruchu a všechny profesionály. Věta typu „Turisté musí počítat s tím, že doprava v Praze kolabuje“ je špatná. Správně zní: „Prahu je nejlépe projít pěšky.“
A nakonec ještě jedna světlá šance. Vůbec nepochybuji o tom, že průmysl cestovního ruchu bude první, který se v postižených oblastech postaví na nohy. (Stačí se podívat, co týden po povodních dokázali obyvatelé Krumlova.) Tím se jasně potvrdí jeho pružnost, schopnost vytvářet pracovní příležitosti a potažmo význam. Je potřeba, aby si toho vláda jaksepatří všimla, dobře si to zapamatovala a napříště se podle toho k cestovnímu ruchu chovala. To by byla ta nejnadějnější vyhlídka, která by nás mohla potkat.
Dean Valášek