Země Koruny české jsou tradičně známy jako ráj pivařů – a kdyby to nemělo negativní konotace, tak by se tradiční půllitr zlatavého moku docela uplatnil i na nějaké to národní logo či erb. Pivo se vařilo (nejen u nás) prakticky v každé větší obci, mnoho místních pivovarů pochopitelně vzalo za své, ale mnoho jich zbylo nebo bylo tak či onak vzkříšeno a chce navázat na dřívější slávu. Právo vařit pivo znamenalo právo na výnosný job, schopný podstatně vylepšit domácí rozpočet.
Časy se změnily, ale pivo živí dál, a to nejen coby tekutý chléb. Nápad uplatnit pivo v cestovním ruchu i jinak než jen jako nápoj není u nás nový a asi ani originální. Myšlenka turistických programů s tematikou piva byla propagována dokonce ještě „před sametem“ a nejspíš okopírována od sousedů. Jenže tenkrát se nabídka omezila prakticky pouze na prohlídky v tradičním Prazdroji a Budvaru a Beer Party u Fleků a později i zcela mimo pivovar. Dneska, panečku, je to jiná káva – pardon, jiné pivo! Ne, nebudu chválit spanilé jízdy britských skupin, které plnily nízkonákladové lety, hotely a provozovny nejrůznějších kvalit, sice přispívaly do bilance příjmů z českého cestovního ruchu, ale za cenu poškození nejen kdejakého mobiliáře, ale hlavně pověsti Prahy jako kulturně-historického skvostu s úžasnou atmosférou. Naštěstí se tyto nájezdy přesunuly dále na východ, protože těm ke splnění účelu stačí levný konzum a děvy – a Praha až zas tak levná není.
Městský pivovar ve Štramberku |
Skuteční milovníci piva však mají dále (a možná čím dál tím víc) dveře dokořán. Činí se kdejaký malý pivovar, mnohdy vzkříšený či zřízený skutečně jen pro místní spotřebu a prezentovaný jako atrakce pro hosty. Zvědaví návštěvníci mohou ochutnat nejrůznější druhy piv, přičemž výběr se už zdaleka neomezuje jen na světlé-tmavé-řezané, ale jako kuriozita se vyrojily i variace jako kopřivové, švestkové či jinak ovocné, vanilkové atp. Skalním pivařům naskakuje kopřivka už z těch názvů – ale zvědavci a turistické skupiny dovedou zaplnit restauraci pivovaru v Pivovarském domě v Praze poměrně spolehlivě. Exkurze tam nedělají – proč taky: varnu i kvašení má host přímo před očima, takže návštěvu snadno zařadíte jak do pivní, tak i jakékoliv jiné trasy prostě jako oběd v atraktivním pivovaru.
Piva s višňovou či švestkovou příchutí můžete ochutnat třeba také v Městském pivovaru na náměstí ve Štramberku. I tam je výroba komorní, prakticky pouze pro vlastní spotřebu a samozřejmě mají především tradiční piva, a sice velmi dobrá. Pivní zážitek zde lze spojit nejen s obědem, ale i pastvou pro oči v nádherném gotickém sklepu. Ten lze krásně využít jako salonek pro skupiny, a to jak pro ty s pivním programem s výkladem sládka, tak i jako vinný šenk, v němž je zároveň stálá expozice vinařské oblasti Morava. Ve Štramberku měli totiž obě privilegia – k pivu i vínu – titíž měšťané. Nakonec malou perličku. Pivo nám zachutnalo a chtěli bychom je dovézt blízkým jako suvenýr. Jenže pivovar láhev piva neprodá. Měli by prý potíže s předpisy ohledně obalů a jejich výkupu. Ale hned vás ujistí, že se nemusíte svého nápadu vzdát. Ve švejkovském duchu, který k pivu asi patří, vám prodají prázdnou láhev jako suvenýr (je skutečně tvarově odlišná od euronorem – a taky snadno a dobře uzavíratelná) – a do ní vám pivo ochotně natočí. Jen musíte počítat s tím, že takovýto kuriózní způsob nákupu zabere poněkud více času.
Skloubit v programu pivo s historií jiného kalibru v téže lokalitě je také velmi snadné. Pomiňme spojení pivovaru v Litomyšli s českou hudbou, známé už ze školních let. Poměrně novým tipem je zámek a pivovar Chýše v západních Čechách. Zámek s dlouhou historií, dnes v novogotickém slohu, dostal ze značné části zbrusu nový kabát, prohlídky jsou nejen možné, ale zajímavé, zvláště pokud průvodce hovoří i o novodobější historii (zacházení se zámkem za socialismu včetně vzácné Brandlovy fresky v barokním sále). Obnoven byl i atraktivní zámecký park. Staronový majitelský rod Lažanských se snaží alespoň nějaké prostředky k provozu zámku získat právě ze zámeckého pivovaru (vaření piva obnoveno od roku 2006) s restaurantem, pivnicí a ochutnávkou velmi dobrého piva (světlé, tmavé, jantarové) podle původních receptur – a dlužno říci, že podnikavý duch se tu projevuje v tom nejlepším světle: ochota, flexibilita i nadšení zde přímo dýchají. Škoda, že v obci jsou leckteré socialistické vady na kráse – ale z toho se konec-konců dá udělat turistická zajímavost.
Prohlídky pivovarů lze rozdělit na dvě části: pohled do moderní velkovýroby (jen u těch velkých), kde návštěvník civí na odosobněné obří tanky a plnoautomatické lahvování sterilního moku – a pohled do tradiční alchymie se zasvěceným výkladem sládka. Pokud z něj vyzařuje taková oddanost řemeslu jako u toho z náchodského pivovaru, je prohlídka zážitkem, který dokáže nadchnout i tak zarytého nepivaře, jako jsem já. Řemeslo se ostatně pozná na tom pivu. Však i v Prazdroji nakonec návštěvníky zavedou od té příšerné velkovýroby do historických sklepů, kde se pivo vaří tradičně, a teprve tam dají ochutnat nefalšovanou řemeslnou „plzeň“, jakou dnes už dostanete jen v pivovarské restauraci a Na Spilce – všude jinde je už jen ta průmyslová.
Zajímavé pivovary najdete leckde. Zájem o turistické skupiny mají velký. Však na regionálních trasách pořádaných agenturou CzechTourism pro incomingové cestovní kanceláře a agentury taková prohlídka nechybí pomalu ani na jediné. Jaké zdroje informací má zahraniční zájemce? Na internetových stránkách CzechTourism určených do zahraničí je toho o českém pivu docela dost. Jsou tu uvedena nejznámější prodávaná piva, ba i možnosti návštěv pivovarů. A pak zajímavé sdělení, že u nás jsou malé místní pivovary se stylovými pivnicemi, jako např. Eggenberg v Českém Krumlově (s proklikem). A dost. Ty ostatní se jaksi na stránku z neznámých důvodů nedostaly. Že by projevily tak málo zájmu? Nebo že by někoho nenapadlo, že ty méně známé regiony potřebují více informační pomoci než Český Krumlov jako jedno z našich (po Praze) nejznámějších míst?
Text: Ing. Eva Mráčková
Foto: Infocentrum Relax v podhůří Beskyd