Bezradnost, nekoncepčnost, amatérismus. To jsou nejčastější atributy, jimiž ekonomové častují návrh reformy veřejných financí. Jeho součástí je krom ohromné spousty dalších věcí včetně úliteb a legalizovaných úplatků také změna sazeb DPH, přesouvání položek ze snížené sazby do základní, snížení ročního obratu pro odvod DPH a zavedení základní sazby pojistného i pro ty živnostníky, kteří nevykazují zisk. Cíl je jeden jediný a přesvatý: vytahat z lidí a firem peníze nikoliv na snížení státního dluhu, ale na to, aby se mohly opět utratit za něco, na čemž se mělo začít dávno zatraceně šetřit.
Tolik obecně, přejděme k cestovnímu ruchu.
Přesuny ze snížené do základní sazby DPH
Největší zdroj zmatků a nejistoty. Svolala-li jeden týden HOREKA tiskovku, na které její prezidentka Mirka Luprichová přesvědčovala novináře, že DPH u stravovacích zařízení nemusí nutně vyletět na 22 %, pak se už jen o týden později na TK Svazu obchodu a cestovního ruchu prezidentka Helena Pískovská rozhořčovala nad tím, že do základní, ale 19% sazby spadne jak stravování, tak ubytování.
Snížení základní sazby z 22 na 19 % je skvělá věc, přesun služeb CR do základní sazby představuje zásadní problém. U stravování je to jasné, jednou ta základní sazba přijít musela – dřív nebo později. Vláda nevyjednala výjimku, protože dala přednost tabáku, tak to holt přijde dřív. Ale mravné by bylo, kdyby vláda řekla: „Milí restauratéři, připravte se morálně i jinak na to, že za 2 roky budete platit základní sazbu.“ Říci „Teď, hned, od května, střelhbitě!“ je nemravnost.
Přesun sazby DPH ze snížené do základní sazby u ubytování je nemravnost od počátku, protože Unie jej nechce a jediný, kdo o něj stojí, je ministr Sobotka. Další zmatky – možná změna přijde až od 1. ledna, možná že ubytování zůstane na 5 %. To v době, kdy píši tyto řádky, ještě nikdo neví, ale vzhledem k tomu, že naše vláda dělá rozhodnutí nikoliv ekonomická, ale politická, je třeba spíš počítat s tou horší variantou. Ministr Sobotka si od vyššího zdanění stravování a ubytování slibuje získat necelých 7 miliard korun.
Tedy, co přesun ze snížené sazby do základní natropí?
V první řadě provozovatelé zvednou ceny, čímž sníží poptávku. Za druhé, začnou šetřit, zarazí investice a modernizaci, zkrátí mzdové náklady a sleví na kvalitě služeb. Snížení mzdových nákladů bude znamenat jednak zvýšení už teď hrozivé, téměř 11 % nezaměstnanosti, druhak výplaty na ruku a znovuoživení populárního švarc-systému. Nárůst cen přinese snížení konkurenceschopnosti ČR na mezinárodních trzích, snížení incomingu (zhruba o 100 000 turistů) i DCR (cca o 300 000 turistů) a pokles tržeb z cestovního ruchu. Celkově se dá stagnace v českém cestovním ruchu odhadnout na 2–3 roky.
Dále: provozovatelé, kteří počítali s 5 % DPH a modernizovali své provozy, se ocitnou v malheuru se splácením úvěrů. Mnoho malých zařízení – zejména v oblastech s vysokou nezaměstnaností a podniků levného stravování zbankrotuje, protože zvýšení DPH o 14 % nebudou moci krýt ze svých (0–9 %) marží a zvednou-li cenu, přijdou o hosty. Zřejmě tak zůstanou jen ty nejlevnější hospody, ve kterých se bude pouze točit pivo a nalévat kořalka, což je poněkud nešťastné, že paní ministryně Součková?
Snížení limitu ročního obratu pro odvod DPH (na 1 mil. Kč ročně) způsobí, že do plátcovství DPH spadne drtivá většina těch provozoven, které doposud DPH neplatily. A zde to znamená daňové zatížení zvýšené ne o 14, ale o celých 19 %!
A konečně zavedení základní sazby pojistného pro všechny živnostníky má a bude mít za následek, že ti, kteří jej předtím neplatili, houfně odevzdávají a i nadále budou odevzdávat své živnostenské listy, zapisovat se na pracovních úřadech anebo ještě spíš podnikat načerno.
Summa summarum: Pokles příjmů ze zahraničního a domácího cestovního ruchu, nárůst nezaměstnanosti a s ním spojené zvýšené náklady na sociální dávky, nárůst šedé a černé ekonomiky, bankroty podniků (a tedy pravděpodobné snížení počtu plátců DPH, kteří ke všemu nebudou odvádět 22, ale jen 19 %!) a celkový útlum průmyslu cestovního ruchu přijde tento stát na ztrátu obrovských peněz. Svědčí to o tom, že naše zákonné normy vznikají opravdu metodou pokusů a omylů. Podobně jako v případě cizineckého zákona, i při kuchtění reformy veřejných financí si nikdo nevzal tužku a kalkulačku a nikdo se nepokoušel spočítat si výsledek.
Je totiž velmi nepravděpodobné, že ministr Sobotka těch 7 miliard vybere. Daleko pravděpodobnější je možnost, že o nějakých 3 – 5 miliard korun přijde.
Ceterum autem censeo: A proto soudím, že imunita poslanců a vládních činitelů je hrubý historický přežitek. Měla by být nahrazena trestní odpovědností za každé špatné (a zejména tzv. politické) rozhodnutí.
Dean Valášek