Otazníky v malém a středním podnikání

V HO.RE.KA ČR – Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu – je bilancování výsledků za uplynulý rok již po celou řadu let směrováno do samého kraje jara. Nevím, zda je to proto, aby byla mysl našich členů již naladěna do harmonických tónů, vybavená energií a optimismem prvních jarních paprsků slunce.

Musím totiž, ač nerada, konstatovat, že ani v minulém roce jsme nezaznamenali mnoho pozitivních ukazatelů ve zlepšování podmínek pro podnikání směrem k malým a středním podnikatelům v oblasti ubytovacích a stravovacích služeb a cestovního ruchu. Naopak, ty se stále více komplikují, a to i přes přísliby a ujišťování politiků. Kéž bych mohla konstatovat něco optimističtějšího.

Ono se totiž těmto steskům nelze mnoho divit. Loňský rok určitě nepatřil k těm příliš úspěšným a svůj podíl na tom měla nedostatečná podpora a pomoc ze strany těch, kdo ovlivňují podnikatelské prostředí. Podiv nad tímto konstatováním je o to větší, že dle výsledků statistik jsou příjmy do státní pokladny z oblasti služeb a cestovního ruchu v současnosti jedním z největších zdrojů příjmu státu. Bez nadsázky také lze říci, že v nemalé míře přispívá tento obor ke snižování nezaměstnanosti ve všech regionech a místech České republiky. Přesto očekávat, že se situace v nejbližší době diametrálně změní, by bylo asi od nás všech přinejmenším naivní. Zvláště nyní, při pomyšlení na hrozbu a důsledky vyplývající z pravděpodobného válečného konfliktu.

Pokles zájmu o CR

Hospodářské výsledky loňského roku odrážejí obecný jev – pokles zájmu o cestovní ruch (následkem atentátů a dalších tragických událostí, včetně srpnových povodní). Nelze se pak divit tomu, že takovéto podmínky zákonitě snižují podnikatelský elán, a tím i efektivitu podnikání a v konečném důsledku snižují příjmy do státního rozpočtu. Stávající klima negativně ovlivňují například i obavy ze zvýšení daně z přidané hodnoty ve stravovacích službách. Pro malé a střední podnikatele v tomto oboru se to stává hrozbou existenční, protože pro mnohé z nich by byly tyto podmínky likvidní. Stále však ještě, my bláhoví, počítáme s pomocí státu při vyjednávání podmínek transformace České republiky do Evropské unie, jako je tomu v případě jiných jejích kandidátských i členských zemí.

Poplatky ochranným autorským organizacím

Těžkou hlavu nám také dělají neadekvátní požadavky na placení poplatků ochranným autorským organizacím v nerovných smluvních podmínkách, v nichž nám jsou jednostranně diktovány ceny dle sazebníků, které nemají právní oporu. V oblasti ubytovacích a stravovacích služeb se přitom snad nenajde jedna organizace, která by zpochybňovala nárok autorů na odměnu za užívání jejich děl. Podmínky by však měly být nastaveny spravedlivě.

Nejcitelněji se tato situace promítá v oblasti ubytovacích služeb. Bohužel, v našich stávajících právních předpisech není přesně definováno, zda je hotelový pokoj prostorem umožňujícím veřejné užití děl, nebo ne. My jednoznačně říkáme, že hotelový pokoj slouží jednotlivci či užšímu počtu lidí jako dočasný domov, tudíž není veřejným prostorem. (Vždyť i vstup do hotelového pokoje podléhá zvláštnímu režimu, například i pro policejní orgány.) Hotelový pokoj je zatížen tolika poplatky, že jeho cena se postupně stává zejména pro tuzemský cestovní ruch nepřijatelná. Odstranění rozhlasových a televizních přijímačů z pokojů by přitom bylo v rozporu s evropskými konvencemi požadujícími právo hosta na informace (o počasí, dopravní situaci, krizových situacích atd.), a navíc by snížilo klasifikační stupeň označující vybavení hotelového pokoje.

K této částce 423,- Kč za poplatky kolektivním správcům a státu je nutno připočíst obecní poplatky za lůžko a den (cca 2,- Kč) na osobu a den (cca 15,- Kč) dle vyhlášek místních úřadů. Stále častěji se setkáváme s požadavky na hrazení autorských poplatků od šiřitelů autorských děl – televizních společností (např. CNN, Eurosport aj.) a může se někdo divit naší obavě, že o svá práva na poplatek si na Ministerstvu kultury požádají organizace autorů fialové barvy a pak další…?!?!

Nezbývá nám, než ve spolupráci s kolegy v oboru Národní federací hotelů a restaurací ČR, ostravským UNIHOSTem, severomoravským Sdružením uživatelů autorských práv, Svazem kosmetiček a řadou dalších hledat oporu a nápravu tohoto stavu u zákonodárců.

Je přitom kuriózní, že u zrodu novely stávajícího tzv. autorského zákona stála řada z výše jmenovaných organizací. Bohužel, jak naše zkušenosti ukazují,
situace se stále opakuje.

Ministerstva prokazují své demokratické myšlení a chování tím, že sice vytvoří jakési pracovní či konzultační skupiny k připomínkovému řízení k různým návrhům zákonů či jejich novelám, avšak jejich stanoviska ve finále nejsou uznávána, protože nevzešla od příslušného rezortního ministerstva. Jinými slovy, v připomínkovém řízení jsou akceptovány pouze připomínky pracovníků zainteresovaných ministerstev (protože jenom oni nejlépe vědí, co podnikání trápí a co potřebuje – na rozdíl od lidí z praxe…). A tak hodiny strávené nad studiem materiálů a koncipováním připomínek k nim, jsou naším samozřejmým vkladem, za který si ministerští úředníci mohou udělat čárku, a darem státu za jeho pozornost a péči podnikatelské sféře. Ani nedávno vedená připomínková řízení k hygienickým předpisům ve stravovacích provozech, ochraně před negativními vlivy kouření, alkoholu atd. toho nebyla výjimkou.

Nevyslyšená kritika chyb a nedostatků v nově přijímaných právních předpisech pak kvůli nízké úrovni profesionální výbavy ministerských úředníků, jejich zkostnatělosti a neochotě opřít se ve svých výstupech o zkušenosti osob z praxe vyvolává dojem nezájmu či nekompetentnosti zákonodárného sboru.

A tak obtížnost dovolání se spravedlnosti je čím dál tím komplikovanější. Nedokonalé zákony, zakořeněný byrokratický přístup státních úředníků a jimi často zneužívané postavení je denně vydatným soustem pro všechna média. Nikoho například nezajímá permanentní porušování hospodářské soutěže školskými institucemi. Jejich školní jídelny, tělocvičny i třídy slouží v letní sezoně často jako restaurační a ubytovací zařízení bez ohledu na to, že to nevyplývá z jejich poslání, nemají k této činnosti podnikatelské oprávnění a přitom nejde o nic jiného, než-li o komerční činnost. Každý z nás by jistě mohl obdobné příklady „sypat z rukávu“.

Horekafest 2003

S ohledem na význam a závažnost těchto témat bude těmto otázkám věnován významný prostor i v rámci odborné části Celostátního setkání HO.RE.KA ČR, které se letošním rokem výrazně změní co do rozsahu, obsahu i formy a přijalo název HOREKAFEST 2003.

Věřím, že vedle členů našeho sdružení budu mít příležitost se na HOREKAFESTU setkat i s dalšími kolegy z řad malých a středních podnikatelů v oblasti stravovacích a ubytovacích služeb a cestovního ruchu, kteří sice dosud nejsou našimi členy, avšak hledají třeba motiv, jak se jimi stát. HOREKAFEST bude totiž otevřen i pro veřejnost (zejména – odbornou).

Na základě dobrých zkušeností s profesionální výbavou, zázemím a spoluprací na podzimním Veletrhu HORECA 2002 se hostitelem HOREKAFESTU v pražském Veletržním paláci, který proběhne ve dnech 15. – 16. dubna 2003, staly Agentura CAROLINA a její dceřiná společnost AC EXPO.

Ve vztahu k dříve řečenému bychom si s kolegy přáli, aby se nám postupně podařilo vyprofilovat HOREKAFEST, který se stane zajímavou a vyhledávanou akcí odborné povahy, jež přijde v jarním čase se zajímavou programovou nabídkou a poskytne vhodným způsobem příležitost pro vzájemnou výměnu zkušeností, poznatků, informací, navázání nových pracovních kontaktů a umožní vytvořit odpovídající prostor pro společenská setkání s lidmi, kteří mají v sobě již zabudovaný vztah k návštěvníkovi restaurace, hotelu atp., a hlavně s těmi, kterým není lhostejný osud českých hospod, restaurací, penzionů, hotelů, snack-barů, kaváren, vináren, horských chat atd.

Ing. Mirka Luprichová,

prezidentka HO.RE.KA ČR

www.horeka.cz