Barokní čestný sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci je 15 let, od 30. listopadu 2000, zařazen na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Tehdy to byla desátá památka na území ČR, nyní má Česko na seznamu UNESCO 12 zápisů, poslední je z roku 2003.
Sloup Nejsvětější trojice patří k nejvýznamnějším olomouckým dominantám, je nejvýraznější stavbou tamního Horního náměstí. Sochařskou výzdobu tvoří tři patra po šesti sochách světců, mezi kterými lze nalézt kupříkladu sv. Josefa, sv. Jana Křtitele, sv. Cyrila a Metoděje i v době výstavby sloupu ještě nekanonizovaného Jana Sarkandera. V prvním a druhém patře stavby jsou umístěny reliéfy apoštolů, spodní část tvoří malá kaple. Na vrcholu sloupu je monumentální plastika Nejsvětější Trojice, symbolizované sluncem.
Kromě bohatosti své sochařské výzdoby je sloup výjimečný také tím, že vznikl prakticky jako soukromá iniciativa jednoho olomouckého měšťana, kameníka Václava Rendera. Původní prameny hovoří o tom, že Render v roce 1716 zamýšlel sloup postavit jako morový, později se však hovoří už jen o čestném sloupu Nejsvětější Trojice. Menší sloup morový, dílo Tobiáše Schütze a Jana Sturmera, vyrostl v letech 1716-1723 na olomouckém Dolním náměstí. Vysvěcení sloupu bylo velkou událostí, které se 9. září 1754 zúčastnila i císařovna Marie Terezie se svým manželem Františkem Lotrinským.
Dnes je pětatřicetimetrový sloup nejvyšším sousoším České republiky a jeho součástí je i malá kaple. Barokní památka byla na přelomu druhého tisíciletí zrestaurována. První úvahy o zařazení olomouckého sloupu mezi kulturní dědictví lidstva se objevily v roce 1995.