Na Silvestra večer jsme se s Miroslavem domluvili, jak skvěle, nově a úderně rozjedem nový, lepší rok 2006. Na Nový rok odpoledne, když jsem viděl, že příchozí hovor je z jeho telefonu, jsem bez představování či zdravení jen zahlaholil „Vše nejlepší v novém roce“. Na druhé straně však byla jeho dcera Elenka, která mi po pauze oznámila smutnou novinu, že tatínek se na Nový rok neprobudil. Tak jako většina těch, kteří se tuto smutnou zprávu dověděli později, ani já jsem ji dlouho nebyl schopen přijmout – ještě před pár hodinami jsme spolu přece vesele mluvili.
Miroslav odešel tiše a bez varování. Zůstaly vzpomínky na skvělého a obětavého kamaráda, humorného společníka, gentlemana přicházejícího k ženám vždy s květinou a galantními poklonami, profesionála pomáhajícího mnohým z nás svými znalostmi a udivujícího svou vitalitou. V soukromí se Miroslav velmi radoval ze své rodiny – manželky Eleny, dcer Elenky a Milenky a poslední 2-3 roky také ze svých vnoučat Denise a Amélie.
Miroslav žil plným a aktivním životem a mezi jeho velké koníčky patřilo i sportovní létání, které jsme provozovali společně. Na naše společné lety se vždy pečlivě připravoval a ze vznášení se nad zemí měl ohromnou radost. Právě pro to jsem pro jeho přátele, kolegy a konkurenty, kteří tuto zprávu budou číst, vybral fotku, kde je vidět Miroslavova radost před společným odletem.
Jiří Pruša