Na podzim loňského roku došlo ke změně na postu vedoucího katedry hotelnictví Vysoké školy hotelové v Praze. Řízení katedry se po PhDr. Marku Merhautovi, Ph.D., MBA, ujal Ing. Petr Studnička, do té doby tajemník katedry cestovního ruchu. S ním jsme hovořili o jeho plánech v nové funkci i o problémech, kterým současné vysoké školství v oboru cestovního ruchu čelí.
Váš příchod do čela katedry hotelnictví byl součástí nějakých hlubších strukturálních změn, nebo šlo o „prostou“ výměnu jedné osobnosti za jinou?
Tehdejší vedoucí katedry hotelnictví se loni na sklonku léta své funkce vzdal a na vlastní žádost odešel na katedru marketingu, kde působí dodnes. Souvisí to jak s vývojem oboru, tak s výběrem garantů jednotlivých studijních oborů, kteří budou dále na škole působit a jsou zapojeni do výuky v bakalářském oboru Hotelnictví a v navazujícím magisterském oboru Management hotelnictví a lázeňství.
Jaké máte v roli vedoucího katedry plány? Co vůbec můžete ze své pozice ovlivnit?
V prvé řadě bych řekl, že VŠH je profesně orientovaná škola, která má v současnosti asi 1 500 studentů. Je třeba říct, že katedra je hlavním garančním místem, které zodpovídá za rozvoj studijních oborů v oblasti vzdělávací i v oblasti výzkumné, publikační a tvůrčí. Jak bakalářský obor Hotelnictví, tak magisterský obor Management hotelnictví a lázeňství, získaly v uplynulých dvou letech akreditaci na dobu šesti, resp. čtyř let, což představuje určitou stabilitu pro rozvoj školy. A víme, jaké úkoly musíme splnit. Pokud jde o katedru jako takovou, je v rámci České republiky jedinečná.
Profesní dráha Petra Studničky
|
Ing. Petr Studnička je absolventem Hotelové školy v Poděbradech, kde maturoval v roce 2002. Poté studoval na Vysoké škole hotelové v Praze, kde posléze začal pracovat ve Výzkumném centru a podílel se na řešení řady projektů, mj. pro Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Od roku 2009 do loňského roku působil na katedře cestovního ruchu, nejprve jako zástupce vedoucího, poté jako tajemník. Od září 2014 je vedoucím katedry hotelnictví. Během studií se mohl s některými aspekty oboru seznámit i prakticky – měl šanci pracovat pro hotel Four Seasons či pro vybrané hotely na Rujaně v Německu. Do poloviny letošního roku by rád dokončil doktorské studium v oboru Cestovní ruch na Ekonomické fakultě Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici, kde je zapsán od roku 2009. V současnosti je rovněž místostarostou města Čelákovic a členem správní rady o. p. s. Labská stezka.
Co se týká role vedoucího katedry, domnívám se, že mým úkolem je v prvé řadě zamýšlet se, jakým způsobem se bude obor rozvíjet do budoucna a adekvátně tomu inovovat výuku z hlediska studijních plánů a k tomu zajistit personální zabezpečení. Druhou velkou rolí je rozvoj publikační činnosti. V tomto ohledu bych řekl, že jsme dosáhli významného zlepšení – škola vydává v průměru tři odborné monografie do roka. A třetí skupina činností vedoucího katedry souvisí s tím, že pro získání a udržení akreditace magisterského studia musí škola pracovat na projektech financovaných z externích zdrojů. V tomto ohledu se snažíme pracovat jak s Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, tak s agenturou CzechTourism, krajskými či obecními úřady i dalšími oborovými partnery.
Rád bych také doplnil, že na naší škole probíhá již pátým rokem výuka i v anglickém jazyce, konkrétně jde o obor Hospitality Management. Tuto výuku se v současnosti snažíme zdokonalovat tak, abychom v budoucnu mohli otevřít i anglicky vyučovaný navazující magisterský stupeň.
Hovořil jste o inovacích výuky. Můžete naznačit plány v tomto směru?
Pokud jde o inovace studijních plánů, zařazujeme nové předměty, jako např. integrační procesy v hotelnictví a cestovním ruchu. Trendem jsou dnes určitě informační a rezervační systémy, novým předmětem je třeba hotelové inženýrství, příp. předměty zabývající se projektovým managementem v hotelnictví. Obecně lze říci, že v bakalářském stupni získají studenti praktický vstup do oboru, v magisterském studiu pak je navíc i řada teoretických předmětů od systémového managementu přes aplikovanou statistiku až po odborně zaměřené předměty ve vztahu k hotelnictví.
Tuzemským odborným školám bývá občas vytýkáno malé sepětí s praxí. Jak si v tomto směru stojí VŠH?
Z hlediska vzdělávací soustavy je třeba poznamenat, že došlo k obrovskému boomu. Na úrovni středního školství je asi 150 odborných škol, cestovní ruch a hotelnictví jsou vyučovány i na asi dvou desítkách škol vysokých. Co se týká naší školy a spolupráce s praxí, máme např. tzv. Klub partnerů, v kterém najdete nejen hotely, ale i další instituce, s kterými se snažíme spolupracovat a kromě jiného je zapojovat i do zpracovávání publikací, díky čemuž se studentům dostávají do rukou nejen teoretické materiály, ale mnohdy i ryze praktické návody na řešení různých situací v oboru. Máme i hoteliéry, kteří jsou zapojeni do našich výzkumných projektů. Škola opakovaně podává projekty do tzv. inovačních voucherů, které jsou vypisovány v jednotlivých krajích – řešili jsme např. projekt pro Resort Stein, který se nachází v Karlovarském kraji. V současnosti máme podán další projekt s hotelem Krakonoš v Mariánských Lázních. A připravujeme i další.
V současnosti jsme také aktivní v řešení problematiky místních poplatků z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt, kteréžto téma je odbornou veřejností velmi pozitivně přijímáno. V rámci této činnosti provádíme mj. i případové studie ve vybraných obcích. Na tomto místě si poděkování za podporu řešení projektu zaslouží jak agentura CzechTourism, tak odbor cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj. Zde je nám nově významným partnerem i Asociace hotelů a restaurací ČR, což mne osobně velmi těší. Problematiku místních poplatků vnímám jako významnou nejen ve vztahu k podnikatelským subjektům, ale i ve vztahu k orgánům veřejné správy. Rád bych vyzdvihl zásadní přínos kolegyně Lucie Plzákové z katedry cestovního ruchu, která přispěla k popularizaci tématu promyšleným metodologickým postupem včetně vytváření konkrétních modelových situací.
A spolupráce s praxí se odvíjí i v té rovině, že někteří manažeři jsou zapojeni do kolektivních orgánů školy, kterými jsou akademická nebo správní rada, případně se podílejí na přednáškách či vystupují na odborné konferenci, kterou škola každoročně pořádá.
Co považujete za největší slabinu tuzemského vysokého školství v oborech cestovního ruchu a hotelnictví?
My jako vysoká škola jsme limitováni jednou základní věcí. Obor služby zde jako celek není uznán za vědecký obor. To znamená, že pokud chceme získávat kolegy s doktorským titulem, vždy musí jít o nějaký přidružený obor. Ještě větší problém vyvstává při habilitacích, kdy kolegové chtějí získat titul docent, který je nezbytný pro to, aby se mohli stát garanty příslušných studijních oborů. Zatímco na Slovensku je cestovní ruch uznán coby vědecká disciplína, u nás je jediná možnost habilitovat se v příbuzných oborech, jako jsou ekonomika a management, případně mezinárodní obchod, kde může být určitá specializace habilitačního spisu na cestovní ruch nebo hotelnictví. Hotelnictví samo o sobě jako soukromá podnikatelská aktivita je na tom v tomto ohledu ještě tíživěji.
Druhým problémem je relativně vysoký počet škol a tím pádem vysoký počet absolventů. Kdyby všichni zůstávali v konkrétních oborech, k reprodukci pracovní síly by muselo docházet zhruba jednou za deset let. Je evidentní, že řada lidí působí mimo obor. Výhodou hotelnictví jako oboru je skutečnost, že řada absolventů v něm poté sama podniká, případně se snáz zapojuje do malého a středního podnikání.
A jako třetí nevýhodu pro vysoké školy vidím fakt, že cestovní ruch není z hlediska náročnosti a pojetí vnímán jako obor rovnoprávný třeba s medicínou či dalšími exaktními vědami. V důsledku toho je velice složité ucházet se o získávání výzkumných projektů ve veřejných soutěžích. Je to tím, že cestovní ruch není součástí Národního referenčního rámce excelence, který zahrnuje upřednostňované obory. A jelikož není turismus, jehož součástí je i hotelnictví, uznáván jako vědecká disciplína, musíme vždy hledat určitou aplikaci z hlediska statistického či ekonomického, jak by bylo možné daný projekt napsat, aby splňoval podmínky zadávacích dokumentací ve veřejných soutěžích.
Text: -pmu-
Foto: archiv Petra Studničky