Existují na Zemi kraje, jejichž sídla jsou pojmenována k uzoufání nudně (většinou po majitelích nebo stařešinech): Alexandrovka, Petrovka, Jefimovka. A pak jsou jiné kraje a jiné vesnice, na jejichž jménech se obyvatelstvo vyřádilo. Co si pomyslet o regionu, v němž se nacházejí takové toponymické skvosty, jako je Jizerní Vtelno, Sudovo Hlavno, Odolena Voda, Pletený Újezd nebo Kropáčova Vrutice? Vítejte v neuvěřitelných středních Čechách.
Tedy ano, pokud se do nich vůbec dostanete, protože ledacos vás může dokonale zmást. Například názvy některých vesnic ve vás určitě vzbudí nejistotu, jestli jste tam, kde si myslíte, že jste. To se vám může hravě stát v okamžiku, kdy míjíte ceduli s názvem obce Hrubý Jeseník, Žilina nebo Srbsko. Jinak samozřejmě potkáte i názvy spořádané, disciplinovaně popisující, kde se daná lokalita nachází: Podbrdy, Podluhy, Vlkov pod Oškobrhem.
Zajímavá jména se vztahují ke specifickému způsobu stravování domorodců středočeského venkova. Povětšinou zjevně buď označují výchozí materiál, ze kterého se v dané lokalitě vyráběly místní proslulé speciality: Kozojedy, Masojedy, Konojedy, Hlízov, Chroustov. Druhá, pravděpodobnější možnost, je ta, že je tak posměšně nazývali obyvatelé okolních vesnic. Jiná jména spíše popisují způsob získávání potravy: Výžerky, Odřepsy, Makotřasy. S trochou nadsázky bychom do této kategorie mohli zařadit i Štětkovice nebo Rabyni.
Další interesantní toponymickou skupinu představují jména končící na písmeno –ň, to se vyskytuje v tak hojném zastoupení jen málokde jinde: Hostouň, Toušeň, Loučeň, Zlosyň, Pozdeň.
Velmi atraktivní rodinku zastupují jména podbarvená sexuálně – počínaje známou trojkou Pičín, Kozomín, Řitka přes Všechlapy a Hulice až k Milostínu, Drahouši a Teplýšovicím, případně s podbarvením fekálním: Veltrusy, Močovice. Já vím, že to není tak psinézní, jako názvy vesnic Kyselá Prdela a Kluzká Díra v království Lancre na Úžasné Zeměploše Terryho Pratchetta. Jenže Zeměplochu si Pratchett vymyslel (a Jan Kantůrek ji geniálně přeložil). Zatímco TADY u nás je všechno doopravdy!
Co vás napadne nad jmény, jako je Býkev, Uhy, Bzová a Přišimasy? Nebo se podívejte na dvojku Neustupov – Postupice a čtyřku Onomyšl – Spomyšl – Úmyslovice – Svémyslice. Není náhodou Semtěš původní název pro jistou trhavinu z doby, než k nám dorazilo písmeno „x“? A co takoví notoričtí popírači a negativisté typu Nezabudice, Nesuchyně, Neuměřice, Neumětely, Nehvizdy a Neprobylice? Co Pětikozly, Zlonín a Volárna? Nebo Jíkev, Zápy, Broumy, Vrdy, Zbizuby?
Pokud jste sadomasochistického založení a chcete si opravdu užít, pozvěte na projížďku po českých luzích, hájích a vsích zahraničního turistu. Vezměte si k ruce seznam středočeských obcí, pečlivě promyslete trasu a vyražte (nejlépe autem). Důsledně od svého hosta chtějte, aby si dělal poznámky a jméno každé vesnice třikrát pečlivě vyslovil: Rpety, Pchery, Krty, Mcely, Třtice, Hrdlív, Hřebeč, Chržín, Svrkyně, Krchleby, Lštění, Schořov, Mstětice, Křečhoř. Přidejte ještě Mrzky, Břve a Hřiměždice a máte ho na lopatě: zacyklí se mu jazyk.
A takto by se pomocí místních jmen dala popsat rozervaná psýcha před schůzkou s americkým státníkem:
Tupadly Mrač a Tmaň na Kostelní Hlavno.
Ty, Milý, Bašť svůj Kytín a Pšovlky se svými Pětihosty.
Já Kouřim v Bdíně na Skřipci Pustovět,
než Samopše Přistoupim v Obříství k Buši.
Závěr: Někteří znalci tvrdí, že toponymie středních Čech je živoucím důkazem toho, že v době, kdy tato sídla dostávala svá jména, se v české kotlině pěstovalo konopí v mnohem větší míře, než je tomu dnes. Jsem mocně náchylen tomu věřit.
Dean Valášek