Sociální cestovní ruch lze definovat jako začlenění lidí žijících z nízkých příjmů do činností spojených s rekreací a volným časem. (Family Holiday Association working definition, 2006)
Problematika „cestovního ruchu pro všechny“ neboli sociálního cestovního ruchu byla poprvé diskutována v rámci stejnojmenné konference ministrů, do jejichž působnosti spadá cestovní ruch, která se konala v rámci Belgického předsednictví EU v Bruggách, ve dnech 1. – 2. července 2001. Kromě informace o tehdy připravovaném základním koncepčním dokumentu evropského cestovního ruchu byly v rámci konference též vytyčeny některé priority.
V rámci této tematiky bylo stanoveno, že každý členský stát bude svou vlastní cestou implementovat myšlenku sociálního cestovního ruchu, resp. cestovního ruchu pro všechny, a to např. formou politik a iniciativ s tím spojených. Uvedený postup přinese lepší shodu v rámci široké palety opatření na podporu cestovního ruchu v jednotlivých členských zemích a přinese určitou shodu v rámci různě stanovených cílů jeho rozvoje. Průzkum ukázal, že v členských zemích, kde existují iniciativy nebo podpory zaměřené na celkovou populaci nebo specifickou cílovou skupinu, zejména mladé lidi, seniory, rodiny žijící v chudobě, nezaměstnané a hendikepované lidi, uvedené podpůrné kroky pomáhají vytvářet fyzické, finanční a duševní možnosti pro děti, mládež a dospělé podílet se na cestovním ruchu (např. účast na dovolené, účast na jednodenních výletech atd.).
Dalšími stávajícími a novými iniciativami majícími přímo nebo nepřímo vliv na způsob účasti populace nebo zvláštních cílových skupin v rámci aktivit cestovního ruchu jsou:
1. aktivity státní správy a regionální samosprávy, právě tak jako aktivity společností a soukromých organizací;
2. zasazení uvedené problematiky nejenom do politické působnosti cestovního ruchu nebo rekreace, ale též ve značné míře do rámce politické působnosti kultury, sociální péče, vzdělání, mládeže, zaměstnanosti, zemědělství, dopravy, zdraví, rovných možností a sociálních záležitostí;
3. v mnoha členských státech jsou tato opatření z tohoto pohledu uvedena v život prostřednictvím politiky sociální péče nebo v rámci politiky rovných příležitostí. Kromě toho v řadě členských států je možno vidět realizaci těchto opatření v rámci opatření na podporu dovolených pro zvláštní cílové skupiny. Tato opatření explicitně posilují obecně hospodářské postavení cestovního ruchu a dále zaměstnanost zejména ve vybraných regionech nebo pro všechny oblasti.
Další důležitou oblastí je zapojení hendikepovaných osob do aktivit cestovního ruchu, včetně dopravy. Pro tento cíl je třeba vytvořit zvláštní opatření. Tato opaření se týkají zejména hodnocení iniciativ vztahujících se k přístupnosti infrastruktury a služeb pro tyto osoby. Hendikepované osoby potřebují jasné a transparentní informace o všech aspektech možností v rámci cestovního ruchu. Specifickým cílem je sjednocení roztříštěných různých kritérií přístupnosti hendikepovaných osob v rámci EU (viz Study on „how to improve information on the accessibility of tourism facilities for disabled people“, příručka Komise EU „Making Europe accessible for tourists with disabililities“, „EU Disability Strategy).
Specifickou důležitost má též příprava zvláštních modulů vzdělávání a tréninkových programů pro odborníky v rámci sektoru cestovního ruchu týkajících se vnímání a zajištění služeb pro hendikepované osoby.
Z uvedených skutečností tedy vyplývají dva znaky sociálního cestovního ruchu:
1. udržitelnost, zejména z pohledu preference kvalitativních stránek cestovního ruchu, jeho služeb, kultury, individuálních požadavků a potřeb zvláštních cílových skupin atd.
2. solidarita, humanistická vize rozvoje cestovního ruchu spojená s cílenou podporou zapojení co nejširšího spektra cílových skupin zejména mladých lidí, seniorů, rodin žijících v chudobě, nezaměstnaných a hendikepovaných lidí do cestovního ruchu. Na této solidaritě se podílejí individuálně i ve spolupráci orgány státu a samosprávy, charitativní a odborové organizace a sdružení, podnikatelské subjekty poskytující služby cestovního ruchu.
Znovu bylo toto téma plně otevřeno na Konferenci cestovní ruch pro všechny – současný stav a praktické zkušenosti v rámci EU, která se uskutečnila 17. 1. 2006 opět v Belgii, tentokrát v Bruselu.
V rámci konference „Cestovní ruch pro všechny“ byly proto prezentovány zkušenosti odborných svazů (Maďarsko, Finsko), státních orgánů (program podpory francouzského ministerstva cestovního ruchu, polského ministerstva hospodářství „Státní program cestovního ruchu a oddychu“), projekty asociací (Family Holiday Association – http://www.fhaonline.org.uk ) atd.
Nejvýznamnější organizací sociálního cestovního ruchu je z mezinárodního pohledu BITS (International Bureau of Social Tourism http://www.bits-int.org). Uvedenou organizaci reprezentoval na jednání její prezident Norberto Tonini, který ve svém vystoupení podtrhl význam sociálního cestovního ruchu a představil svou organizaci. Dále v průběhu konference vystoupil též Koordinátor evropského sociálního cestovního ruchu (CETS) BITS.
Uvedená konference ukázala na nutnost se více věnovat problematice sociálního cestovního ruchu v ČR.
Dále byla zmíněná problematika prezentována jako jedna z priorit v rámci předloženého koncepčního materiálu Evropské komise „Obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu: Vstříc silnějšímu partnerství pro cestovní ruch“ na ministerské konferenci o problematice cestovního ruchu ve Vídni, která se konala v rámci rakouského předsednictví EU ve dnech 20. – 21. 3. 2006.
Petr Houška
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
petr.houska@mmr.cz