NFHR ČR & Právo autorské a práva s ním související

Novela občanského zákoníku, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2003, vyvolala v závěru roku 2002 mimořádné znepokojení u provozovatelů hotelů a restaurací. Po poslední novele zákona 121/2000, která zásadním způsobem změnila pojímání hotelového pokoje z místnosti neveřejné za prostor veřejný, následovalo okamžité vyhlášení nároků čtyř kolektivních správců, kteří existují již od počátku devadesátých let, někteří z nich i dříve. Přitom nelze vyloučit vznik dalších těchto organizací. Problémy výběrů autorských odměn za užití rádia a televize propukly v takové míře, že nemůžeme vzniklou situaci nejen přehlížet, ale musíme prosadit zásadní změnu v nazírání legislativy a  počínání vlády, které ponechávají nekontrolovaný vývoj autorských práv ve prospěch majitelů duševního vlastnictví proti straně druhé, tj. provozovatelům hotelových a restauračních zařízení.

NFHR ČR vedla s představiteli Ministerstva kultury ČR jednání v této věci již v době přípravy novely zákona 121/2000, ale připomínky nebyly vzaty v úvahu. Po celou dobu podstupovala pracovníkům příslušného ministerstva informace v této věci spolu se stanovisky mezinárodních organizací hotelového a restauračního sektoru, analýzami profesních svazů jiných zemí, případně s upozorněním na soudní spory, které rozhodly ve prospěch provozovatelů hotelů nebo restaurací či obdobných zařízení.

Východiska:

NFHR ČR & autorská práva

• Hotelový a restaurační sektor je hlavním přispěvatelem placených poplatků z autorských a s ním souvisejících práv, přičemž sehrává významnou roli v propagaci děl těchto autorů, umělců a záznamových společností v jejich předávání spotřebiteli.

• Rozvoj cestovního ruchu vyvolává mezinárodně potřebu zvyšování fyzického standardu ubytovacích zařízení v oblasti dostupnosti informací a informačních technologií. Rádiový přijímač a televizní přístroj s dostupností satelitních programů jsou jedněmi ze základních podmínek. Od počátku 90. let se rozvoj ubytovacích kapacit a tím i objem vybavenosti těmito přístroji minimálně ztrojnásobil.

• Převažující část účastníků cestovního ruchu tvoří zahraniční hosté, pro které je česky mluvený nebo doprovázený umělecký produkt nesrozumitelný a neupotřebitelný, tedy s minimální užitnou hodnotou produktu.

• Z předchozích dvou bodů vyplývá nevyváženost mezi náklady na vybavenost a prostředí (hrazenými provozovatelem příslušného zařízení), ve kterém jsou díla autorů spotřebiteli užívána, a tedy i propagována, a požadavky na poplatky za toto užití. Čím více peněz provozovatel na vybavení vydá, tím více po něm zástupce autora chce.

• Autorská práva jsou součástí národního práva, a tak v řadě zemí je hotelový pokoj pojímán jako místnost neveřejná a součást soukromé sféry. Pokud výkladce českého zákona tuto místnost považuje za veřejnou, pak musí přijmout a vysvětlit, že hosté spí na veřejném místě. Vysvětlit, proč provozovatel musí plnit řadu předpisů spojených s bezpečností pobytu hosta a ochrany jeho majetku, dodržovat předpisy přístupu osob do hotelového pokoje, který je považován za součást soukromé sféry. Hotel je „domovem mimo domov“ pro jeho hosty. Dokonce ani policie nemá právo vstoupit do hotelového pokoje bez povolení nebo speciálního oprávnění.

• Množící se počet ochranných svazů autorských vede k narůstání počtu pracovníků, kteří zpracovávají rostoucí administrativu zvyšující se kapacitou a vybavením hotelových zařízení. Počty pracovníků těchto občanských sdružení se pohybují mezi 150 – 200 osob.

• Období ochrany hudebních děl dosahuje několik desítek let po smrti tvůrce díla. To znamená, že příbuzní druhé a třetí generace užívají plodu hudebního výtvoru. Jejich objem tedy roste, zatěžuje administrativu a v důsledku toho se zvyšují i poplatky.

• Legislativa chrání vlastníky autorských práv, aby pobírali honoráře, když jejich díla jsou předváděna veřejnosti. Platební systém hotelů není vytvořen tak, aby bylo možné přisoudit honorář určitému dílu. Tantiémy se tedy nevztahují k tomu, zda díla byla vysílána v hotelech a restauracích.

• Organizacím na ochranu autorských práv se podařilo vytvořit dobré konexe s klíčovými lidmi a prosazovat své zájmy. Narostly do rozměrů silných monopolů, což vede k neřešitelným situacím pro tisíce malých podniků, které platí za hudbu z rozhlasu a televize. Během několika posledních desetiletí se úspěšní umělci zařadili mezi nejbohatší skupinu lidí, a je tedy nejvyšší čas, aby zákonodárci napravili narůstající nerovnováhu.

• Zákon nevymezuje strukturu a limity vývoje poplatků za tato práva, a tak dochází k prudkému a podstatnému růstu nákladů pro hotelový a restaurační sektor jako uživatele hudby a přenosu.

• Neúnosnost a další přehlížení současného stavu a vývoje jednostranného pojímání autorských práv ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a vlády prokazují i spory mezi jednotlivými kolektivními správci, soudní rozhodnutí mezi nimi a Ministerstvem kultury ČR, jeho rozhodnutími o přesunu poplatků na jiného kolektivního správce k rozdělení výběru odměn bez jakékoliv další změny podílu na celkové odměně. Požadovaná výše odměn je u každého kolektivního správce různá a obdobně i podmínky propočtu. Jeden požaduje poplatky z využité kapacity, jiný z celkového objemu pokojů, bez odlišení skladby pokojů.

Stanovisko k prosazovanému budoucímu vývoji

• NFHR ČR uznává práva tvůrců produktu intelektuálního (duševního) vlastnictví.

• Cílem a úkolem NFHR ČR je vytvořit férovou a obchodně životaschopnou bilanci mezi hotelovým a restauračním sektorem na jedné straně a majiteli duševního vlastnictví a je reprezentujícími organizace na straně druhé.

• NFHR ČR považuje za správné, že podniky užívající produkty duševního vlastnictví komerčně a veřejně by měly platit rozumnou a férovou cenu za jejich práva. Tato cena by měla být cenou dohodnutou z pozice rovného postavení mezi oběma stranami.

• NFHR ČR považuje za správné, aby hotelový pokoj byl považován za součást soukromé sféry, tedy za prostor neveřejný.

• NFHR ČR považuje za správné, že z dotčených audiovizuálních a televizních programů, vysílacích zařízení by mělo přinášet náklady spojené s využitím duševního vlastnictví.

• NFHR ČR považuje za správné, aby stanovení sazeb a výběr poplatků byly zachovány na národní úrovni a měly by být ponechány na síle domácího trhu. Kolektivní správce by měl být kontrolován vládou, aby nemohlo dojít k monopolnímu postavení a ani k situaci, která by dopomohla vstoupit do dohod mezi nimi samotnými (tedy mezi kolektivními správci) anebo souhlasu s kartelovými cenami.

• NFHR ČR naléhá na uznání role hotelových a restauračních podniků v propagaci nositelů autorských práv.

• NFHR ČR považuje za správné, aby uživatelé hudby byli schopni kupovat také autorská práva v zahraničí, čímž by došlo k podpoře férové soutěže mezi národními správci kolektivních práv.

• NFHR ČR jako člen IH&RA (Mezinárodní asociace hotelů a restaurací) a HOTREC (konfederace národních asociací hotelů, restaurací a kaváren členských zemí EU) využívá podpory a vyjadřuje souhlas s jejich prohlášeními a stanovisky zastupujícími zájmy uživatelů autorského práva v hotelovém a restauračním průmyslu.

Akce NFHR ČR

• NFHR ČR nesouhlasí se současným postavením uživatelů rádia a televizních přístrojů na hotelových pokojích a bude vzdorovat proti způsobu existujícího vývoje a dalšího možného neuváženého růstu těchto poplatků.

• Stanovy NFHR ČR ukládají obranu a prosazování zájmů vlastníků a provozovatelů hotelů a restaurací, a proto se členové oprávněně obrací o radu a pomoc, jak postupovat v tlaku na uzavírání smluv s kolektivnímu správci v nerovných podmínkách zastřešených zněním platného zákona. NFHR ČR v tomto musí dát podnět ke změnám zajištujícím rovné podmínky při jednání.

• NFHR ČR není sama v tomto snažení. Využívá příkladu jiných evropských zemí, ve kterých jsou otázky hotelového pokoje jako neveřejné místnosti řešeny včetně poplatků uspokojivě pro obě smluvní strany.

• NFHR ČR využívá příkladu USA, kde v části 110(5) zákona z roku 1976 byl v říjnu 1998 přijat dodatek rozšiřující rámec osvobození od určitých veřejných vystoupení. Tak nazývaná „homestyl“ úleva pokrývá užití rozhlasových přijímačů a televizorů v obchodech, barech, restauracích nebo ostatních místech navštěvovaných veřejností společně shledaných jako soukromý domov.

• Úkoly v oblasti autorských práv a lobování národních asociací členů IH&RA (NACE) ve věci poplatků orgánům kolektivní správy se stanou pravidelnou a trvale sledovanou součástí agendy IH&RA. Obdobně i NFHR ČR se bude pravidelně měsíčně zabývat realizací postupných kroků k nastolení požadovaných změn.

• Odborná veřejnost a členové NFHR ČR budou pravidelně informováni o postupných krocích a reakcích odpovědných činitelů vlády, Ministerstva kultury ČR, poslanců Poslanecké sněmovny a Senátu ČR.

• NFHR ČR považuje uzavírání Hromadné smlouvy o poskytnutí oprávnění užít předmět ochrany za neadekvátní celkové závažnosti nastalé situace v této oblasti. Toto stanovisko neovlivňuje přístup individuálního subjektu k jeho rozhodnutí.

Materiál zpracoval a poznatky soustředil
sekretariát NFHR ČR

JUDr. Vladimír Štětina

Národní federace hotelů a restaurací ČR
Senovážné nám. 23
110 00 Praha 1
tel.: 224 142 684
fax: 224 142 681
e-mail: nfhrcr@nfhr.cz
www.nfhr.cz