Asi si už málokdo vzpomene na kdysi úspěšný slogan pro návštěvu Československa: „128 000 km2 turistických zajímavostí“. Od té doby těch kilometrů ubylo, ale troufám si tvrdit, že těch atraktivit je dnes daleko více. Nebo lépe řečeno, ožily a zpravidla zkrásněly. Je nepřeberně míst, kde si ten svůj turistický potenciál náležitě hýčkají, někde jej přímo vydupali ze země. Památky ožily hudbou, tanci a kláními, městečka happeningy všeho druhu – radost pohledět, každý si může vybrat. Až je těch nabídek málem víc než těch, kdo je mohou využít – a tak jde každý cestou nejmenšího odporu: turista si vybere to, co mu zní nej: -známěji, -populárněji, nejvíc in, případně co dostane na stříbrné míse jako exkluzivní lahůdku.
Cestovní kancelář pochopitelně nabídne to, co nejlíp prodá. A méně populární atraktivity zůstávají na chvostu, i kdyby to byly pravé skvosty (jimiž někdy jsou, jen se to o nich méně ví). Na webech agentury CzechTourism je obsáhlý soubor informací o atraktivních akcích, kde lze vyhledávat podle typu i podle data, a to i velmi podrobně – ale ruku na srdce, která cestovní kancelář či agentura si dá tu práci všechno proklikat a seznámit se s tím natolik podrobně, aby si udělala ten správný obrázek, když jen akcí označených TOP je pro rok 2010 na 140! Nejlepší cestou, jak mohou dosud méně navštěvovaná místa prorazit a najít si svou cílovou skupinu, je získat decisionmakery na základě jejich osobní zkušenosti, vzbudit jejich vlastní zaujetí. Oni to totiž ocení – a v pravý čas využijí.
Proto je tak záslužná aktivita agentury CzechTourism, která za součinnosti místních turistických organizací připravuje pravidelně tzv. regionální trasy pro zástupce cestovních kanceláří a agentur činných v incomingu a domácím cestovním ruchu, na nichž si mohou na místě ozřejmit, co je v místě opravdu k vidění a za jakých realizačních a praktických podmínek, příjezdovou silnicí počínaje a gastronomickými i dalšími službami nekonče. Samozřejmě, na tyto prezentace se většinou nejezdí ve chvíli konání festivalů, trhů atd., ale s předstihem. Nicméně obhlídka „místa činu“, seznámení se s programem, případně videem z předchozí akce profesionálovi stačí. Ten se potřebuje především přesvědčit, pro jak náročnou klientelu může s akcí počítat (nelze nabídnout sebeatraktivnější program, aniž by měl odpovídající zázemí a služby), zda a jak se tam dostanou méně pohybliví turisté atp.
Regionální trasy mapují postupně prakticky celou Českou republiku – záleží samozřejmě na tom, kde jsou lidé schopní a nadšení ten svůj kout propagovat. Účastníci tras by mohli vyprávět, jak zaujetí dovede udělat z maličkosti zajímavost – a naopak nezájem „pohřbí“ i učebnicovou památku.
Něco podobného platí i pro poskytovatele jednotlivých služeb v Praze. Hlavní město oplývá hotely a gastronomickými provozy – konkurence až nadměrná – ale který si vybrat? Hvězdičky a ceny mohou být ošidné. A tak pracovníci cestovních kanceláří navštěvují ubytovací a stravovací zařízení a jednají – jenže ne vždy je kvalita poznat na první pohled (a jednací kávu, i když ta je podle mých zkušeností docela dobrým vodítkem).
ACK již asi před 15 lety spojila program svých vlastních Klubových dnů s poznáváním objektů, které mají ambice proniknout do nabídek na zahraniční a domácí trhy. Jako hostitelé Klubových dnů se tak vystřídaly hotely, restaurace od nejvybranějších po typicky folklorní, galerie a divadla i Království železnic. Cestovní kanceláře oceňují, že si služby, invenci a pozornost vůči hostům osahají v praxi – a hostitelé určitě výsledky pozorují – jinak by se jejich nabídky periodicky neopakovaly. Takže: ve vlastním zájmu – neopomíjejte příležitost vidět a být viděni.
Ing. Eva Mráčková, vedoucí sekretariátu ACK ČR