Nejen za památkami UNESCO se mohou na Vysočinu vydat i handicapovaní

Pomyslný střed republiky, jehož bohatství leží nejen v překrásných přírodních scenériích, ale také v rozsáhlém architektonickém dědictví. Region pyšnící se hned třemi zápisy na seznamu UNESCO začal odhalovat možnosti bezbariérové turistiky na svém území zhruba na počátku tisíciletí.

Kraj se začal věnovat možnostem cestování handicapovaných osob v rámci příznačně nazvaného projektu Vysočina bez bariér. Jeho základním cílem bylo odhalit úroveň přístupnosti ubytovacích, stravovacích i kulturních objektů na území celého kraje a následně pomocí dotaci stávající kvalitu zlepšit. V úvodní fázi projektu bylo popsáno téměř 800 objektů, mezi nimi i řada veřejných institucí. Kromě toho se kraj vrhnul i na odstraňování bariér ve veřejných prostranstvích měst v rámci grantového programu Generely bezbariérových tras. Města, která se do něj zapojila a vytyčila si za cíl budování (turistických) tras pro tělesně handicapované, získala na jejich výstavbu a další architektonické úpravy od kraje finanční prostředky.

Přístupnost památek UNESCO

Jednou z pravděpodobně nejvýznamnějších aktivit zaštítěných krajem bylo vydání turistického průvodce Kraj Vysočina pro osoby s handicapem. Brožura z roku 2014, za níž stojí příspěvková organizace Vysočina Tourism, je určena pro návštěvníky s pohybovým, zrakovým a v menší míře také sluchovým omezením. Přináší přehled těch nejvýznamnějších bezbariérových památek, kulturních a historických atraktivit, stejně jako tipy na zajímavé výlety a další volnočasové aktivity, jimž se turisté mohou v tomto zvlněném regio­nu věnovat. Hlavními turistickými lákadly Vysočiny jsou přitom bezesporu všechny tři památky zapsané na seznamu UNESCO, které tvoří pomyslný trojúhelník. Jelikož jsou od sebe vzdálené zhruba 40 kilometrů, je možné je vidět úplně všechny během jednoho víkendu. Dalo by se tedy předpokládat, že je budou chtít navštívit také handicapovaní turisté. Jak na tom tyto atraktivity z hlediska přístupnosti jsou? Ve zkratce – něco by šlo ještě zlepšit.

Domy a muzea v Telči

Co se týká Telče a jejího historického jádra, tak pohyb v něm je možný bez větších obtíží a nutnosti překonávat výraznější překážky. Návštěvníci si zde díky tomu mohou prohlédnout nenarušený komplex vzácných domů postavených v renesančním a barokním stylu s nezaměnitelnými průčelími a podloubími. Mezi nimi se navíc ukrývá celá řada menších historických památek, jako je třeba Mariánský sloup, kašny a sochy z 18. století či městské brány.

Hlavními turistickými lákadly Vysočiny jsou bezesporu všechny tři památky zapsané na seznamu UNESCO, které tvoří pomyslný trojúhelník. Jelikož jsou od sebe vzdálené zhruba 40 kilometrů, je možné je vidět úplně všechny během jednoho víkendu.

Prohlídku centra jde navíc spojit s návštěvou místního Muzea techniky plného dobových automobilů, motocyklů, bicyklů a dalších zajímavostí. Nebo je také možné zamířit do Galerie Wimmer, která je první soukromou galerií na území dnešní Vysočiny. Vystaveny jsou v ní realistické obrazy od současných malířů pocházejících z tohoto regionu. Bohužel v podstatě nepřístupný pro handicapované turisty zůstává v současnosti telčský zámek, do jehož vnitřních prostor vede četný zástup schodů. Jistým povzbuzením však může být skutečnost, že bezbariérově přístupné je alespoň zámecké nádvoří, renesanční zahrada ze 16. století s arkádami a park rozkládající se okolo potoka a rybníků a nabízející obdivuhodný výhled na město.

Za židovskými památkami

Velmi podobně jsou na tom z hlediska přístupnosti i obě památky UNESCO v Třebíči. Handicapovaní návštěvníci si je mohou prohlédnout pouze částečně, což je dáno zejména velmi specifickými historickými prvky těchto staveb. To znamená, že třeba v bazilice sv. Prokopa se mohou lidé na vozíku podívat do hlavní lodi, zatímco do krypty pod bazilikou již bezbariérový přístup z důvodu většího počtu schodů možný není. Stejně tak je na tom i židovská čtvrť, která je tvořena hustou zástavbou, křivolakými uličkami, temnými zákoutími a klenutými průchody. Pro poznávání její nenapodobitelné atmosféry je proto doporučován doprovod. A co se týká hlavních dominant čtvrti, kterými jsou samozřejmě Přední a Zadní synagoga, tak zatímco první zmíněná je bezba­riérová celá, v Zadní synagoze je přístupná pouze její dolní část.

To však nemusí úplně vadit, k vidění je toho ve městě pořád spousta. Po rozsáhlé stavební rekonstrukci z roku 2014 je bezbariérově přístupný kupříkladu i třebíčský zámek, v němž sídlí expozice Muzea Vysočiny Třebíč. Pro potřeby invalidních osob pohybujících se na vozících je zde připravena výtahová plošina a mimo její dosah jsou k dispozici také výsuvné transportní ližiny. Při zmíněné přestavbě objektu se navíc pamatovalo i na osoby se smyslovým omezením. Ve spolupráci se Slepeckým muzeem při Technickém muzeu v Brně vznikly pro všechny vystavené expozice doprovodné informační texty v Braillově písmu.

Poznávání vrcholné tvorby Santiniho

Turisté mířící na Vysočinu pak samozřejmě nemohou vynechat ani prohlídku kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře nedaleko Žďáru nad Sázavou, který je považován za vrcholné dílo barokního architekta Jana Blažeje Santini-Aichela. Místo oplývající hlubokou duchovní atmosférou je na tom z hlediska bezbariérovosti asi nejlépe ze zmíněných památek UNESCO. Do areálu lze vstoupit jihovýchodní branou, v níž je nutné překonat pouze asi 5 cm vysoký schůdek. Podobně snadný je také přechod do prostoru dnešního hřbitova z ambitu, který je vybudován kolem celého kostela. Navíc je zde k překonání zmíněného schodu k dispozici přenosný dřevěný nájezd. Pohyb po kostele už je následně zcela bez bariér. Ostatně bez větších obtíží či překážek si lze celý památkový areál prohlédnout také zvenku – je totiž kolem dokola obklopen zpevněnou cestičkou.

V těsné blízkosti poutního kostela leží i žďárský zámek, v němž se ukrývá moderně pojaté Muzeum nové generace, které vzniklo rekonstrukcí bývalého klášterního pivovaru. Ve dvoupodlažní budově, která je díky výtahu plně bezbariérová, mohou návštěvníci nalézt klíč k pochopení celého areálu tohoto bývalého kláštera i širokého okolí. Expozice je rozdělena na tři části věnované cisterciáckému řádu a temnému středověku, rozvoji někdejšího kláštera a období baroka, a neopomíná ani současnost. Muzeum je označováno za nejkreativnější ve střední Evropě. Návštěvníci si totiž na recepci mohou zapůjčit sluchátka a audioprůvodce v pěti světových jazycích, díky němuž je celou expozicí provedou hlasy cisterciác­kého mnicha a holčičky ze současnosti.

Ani tím však možnosti poznávání okolí poutního kostela nekončí. Kolem celé Zelené hory totiž vede bezbariérová naučná stezka sestávající hned ze dvou okruhů, které začínají přímo na parkovišti před zámkem. První vycházka (v délce 2,3 kilometru) je situována do okolí Bránského rybníka a seznamuje s pověstmi tohoto kraje i se dvěma Santiniho stavbami. Druhý okruh (v délce 2,6 kilometru) je pak výletem do míst s nejvyšší ochranou přírody a krajiny. Provádí totiž okolím rybníku Konvent a nabízí krásné výhledy na všechny významné stavby této oblasti.

Novoměstsko a okolí

Když se oprostíme od hlavního historického dědictví regionu, zajímavou oblastí, kam se dá za kulturním obohacováním dále vydat, je i Novoměstska. Celým historickým jádrem Nového Města na Moravě totiž vede bezbariérový prohlídkový okruh s více než dvěma desítkami zastavení. Střed města tvoří značně protáhlé a poněkud nepravidelné obdélníkové Vratislavovo náměstí, jehož dominantami jsou kostel sv. Kunhuty a novoměstský zámek. V něm v současnosti sídlí Horácká galerie se stálou expozicí věnovanou českému sochařství 20. století, krajinářství a hutnímu sklu, která je díky výtahu bezbariérová. Dále si na trase mohou lidé prohlédnout třeba kamennou kašnu Píseň hor, městské arboretum se včelími úly, evangelický kostel s bustou Jana Amose Komenského či nemalé množství soch. Však je taky Nové Město na Moravě označováno za sochařskou galerii pod širým nebem.
 

 
Foto: Shutterstock.com, zámek Žďár n. Sázavou