Přestože zákon č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu, byl přijat koncem roku 2004 a nabyl účinnosti 1. července 2005, je v tomto směru stále mnoho dotazů a nejasností. Díky aktivitám Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR) ve spolupráci s podnikateli, asociacemi, a zejména s celní správou, se podařilo vyřešit většinu problémů před uvedením tohoto zákona do praxe. I přesto je zde řada věcí, na které nebylo dostatečně odpovězeno.
Svaz obchodu a cestovního ruchu k této problematice ve spolupráci s Generálním ředitelstvím cel uspořádal semináře, kde byly zodpovězeny některé dotazy podnikatelů. Mnoho dalších podnikatelů se na SOCR obracelo s dotazy a možnými problémy dodatečně. Proto vám ve spolupráci se SOCR přinášíme několik nejčastějších dotazů ohledně kolkování.
Nejprve krátká rekapitulace
Dle tohoto zákona s účinností od 1. 7. 2005 každý, kdo skladuje, nabízí k prodeji nebo prodává lihoviny konečnému spotřebiteli, včetně rozlévaných lihovin v pohostinství, je povinen tyto lihoviny prodávat pouze tehdy, pokud budou označeny kontrolní páskou („kolkem“) umístěnou stanoveným způsobem přes uzávěr lahve.
Lihoviny vyrobené či dovezené před 1. 7. 2005 je možno doprodat nejpozději do 31. 12. 2005. Podmínkou tohoto doprodeje bylo splnění povinnosti inventarizace veškerých zásob neznačených lihovin k datu 1. 7. 2005.
Z výše uvedeného vyplývá, že každý provozovatel velkoobchodního či maloobchodního prodeje či restauračního zařízení byl povinen provést inventarizaci zásob lihovin ve spotřebitelském obalu k datu 1. 7. 2005 a výsledky této inventury (inventurní seznam v listinné podobě v členění: druh – značka lihoviny, obsah lihu v % vol., objem balení, počet balení, příp. identifikace dodavatele, datum vyhotovení inventurního seznamu, razítko, podpis odpovědné osoby) předal bez ohledu na místní příslušnost sídla firmy místně příslušnému celnímu úřadu podle místa, kde se inventarizované lihoviny skutečně nachází.
Očekáváte, že kolkování zdraží na pultech ceny lihovin? Výrobci s vyššími cenami (cca o 2,50 Kč více) pro obchodníky zjevně počítají.
Povinnost kolkovat spotřebitelská balení lihovin samozřejmě určité zvýšení nákladů pro výrobce představuje, a to se do cen pravděpodobně promítne. Je nutné počítat s tím, že kolkování není pouze kolek, jehož cena je zanedbatelná (39 haléřů), ale hlavně nutná investice do zařízení (náklady kolkování výrobků v přepočtu na jednu láhev cca 0,80 – 1,20 Kč).
Jak je možné, že někteří odběratelé od výrobců odmítají od likérek už od 1. července odebírat nekolkované zboží, přestože bude řádně prošlé inventarizací u výrobce a lze ho tedy bez kolku prodávat až do konce roku?
Obecně lze říci, že i přesto, že lze prodávat nekolkované zboží do konce roku, záleží pouze na odběrateli, zda nekolkované zboží nakoupí, nebo ne. Důvodem pro toto rozhodnutí může být i obava, že nestihne skladové zásoby do konce roku prodat, nebo snaha o zjednodušení a zprůhlednění evidence skladovaného zboží vč. snížení administrativy s tím spojené – firma doprodá nekolkované zboží ze svých vlastních inventurních zásob a dále už vede jen evidenci kolkovaného zboží, namísto aby vedla ještě evidenci nekolkovaného zboží z inventurních zásob dodavatele dodané po tomto termínu.
Co s obalem (lihovinou), ze kterého se během manipulace, skladování, vystavování apod. nějakým způsobem odstranila kontrolní páska?
Před vlastní odpovědí je třeba zdůraznit, že se jedná o mimořádnou situaci, protože dle § 3 odst.2 vyhlášky č.147/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kontrolní páska musí být na spotřebitelském balení nalepena takovým způsobem, aby nedošlo k jejímu odlepení bez jejího porušení, a to ani vlivem povětrnostních nebo jiných vnějších vlivů. Dotaz lze rozdělit na dvě části, jednak na určení zodpovědnosti za odstranění pásky a jednak na vlastní řešení této situace. Co se týče určení zodpovědnosti za odstranění pásky, bude tato posuzována v rámci odběratelsko-dodavatelských vztahů, obdobně jako zodpovědnost za vlastní zboží. Například zodpovědnost přechází od odesilatele na přepravní společnost okamžikem nakládky, obdobně zodpovědnost přechází na příjemce z dopravní společnosti okamžikem vykládky. Tato problematika je uvedena v hlavě II. zákona č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (obchodní zákoník). Vlastní postup v situaci, kdy došlo k odstranění kontrolních pásek, je tento. Osoba, která měla zodpovědnost za zboží, potažmo kontrolní pásky, při zjištění odstranění kontrolních pásek ze spotřebitelského balení lihu oznámí tuto skutečnost Policii ČR, protože v případě kontroly celních orgánů nebo kontrolních orgánů uvedených v § 16 odst.3 zákona o povinném značení lihu, by líh (lihoviny) bez kontrolních pásek byl považován dle § 29 odst.1 zákona o povinném značení lihu za líh neznačený. Subjekt, který by nakládal s takovým lihem, by se vystavoval riziku, že by mu byla uložena pokuta a uloženo propadnutí lihu dle § 18 odst.11 zákona o povinném značení lihu. Po uzavření řízení Policií ČR by subjekt s výsledkem tohoto řízení jako důkazním prostředkem požádal o označení těchto lihovin u jejich výrobce nebo dovozce. Výrobce nebo dovozce použije protokol od Policie ČR k výkazu spotřebovaných kontrolních pásek v jeho evidenci, vedené dle § 14 odst.1 písm. b) zákona o povinném značení lihu.
Týká se povinnost uvádět na doklad – jedná se o zboží z inventurních zásob – i u prodeje konečnému spotřebiteli? Respektive kdo uvádí na doklad, že se jedná o prodej z inventurních zásob?
Zákon o povinném značení lihu v § 33 odst.3 jednoznačně ukládá osobě, která zinventarizovala zásoby neznačeného lihu, povinnost uvést na prodejním dokladu, že se jedná o líh z inventarizovaných zásob. Prodejní doklad s výše uvedeným textem je určen pro informovanost zákazníka. Informuje zákazníka, že sice nakupuje neznačený líh, ale jedná se o líh, který prošel řádnou inventarizací a zákazník nemusí mít pochybnosti o jeho původu. Je třeba si uvědomit, že prodejem lihovin v ČR se nezabývají pouze členové Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, ale i řada dalších prodejců, kteří nemají takový kredit. Ohledně Vašeho názoru, že náležitosti prodejního dokladu stanovené v §5 odst.3 zákona č.353/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebních daních), se v žádném případě netýkají maloobchodního prodeje konečnému zákazníkovi, s Vámi nemohu souhlasit. Podle § 5, odst. 1 zákona o spotřebních daních v návaznosti na § 4 téhož zákona musí i konečný zákazník, který nakoupil lihoviny ve větším množství, prokázat jejich zdanění prodejním dokladem obsahujícím veškeré náležitosti. V případě kontroly ze strany celních orgánů bude tento doklad vyžadován.
Bude nutné prokázat, že inventarizované zboží bylo již všechno prodáno? A jak?
Zákon o povinném značení lihu tuto povinnost nestanovuje a umožňuje při dodržení § 33 tohoto zákona prodej neznačeného lihu do 31. 12. 2005. Nestanovuje však povinnost subjektu do tohoto data neznačený líh prodat. Od 1. 1. 2006 může být prodáván pouze líh značený a dodržování této povinnosti bude ze strany celních orgánů kontrolováno.
V případě, že mám více provozoven, musím provádět inventuru samostatně v každé provozovně, i když jsou ve stejném kraji, lokalitě?
Zákon o povinném značení lihu ukládá povinnost inventarizace lihu v § 33 odst.1, ale nestanovuje žádné zvláštní požadavky na její provedení. Je třeba vycházet z § 29 a § 30 zákona č.563/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (zákon o účetnictví). Na danou otázku nelze jednoznačně odpovědět, protože neznáme konkrétní způsob rozčlenění provozoven podnikatele (sdružení podnikatelů) v souvislosti s jejich zařazením do jednotlivých účetních jednotek. Například, pokud by byl podnikatel účastníkem sdružení dle § 829 až § 841 zákona č.40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník), což v případě maloobchodního prodeje je častý případ, kdy za společným obchodním názvem se skrývá několik podnikatelských subjektů, pak každá účetní jednotka musí provést inventarizaci samostatně. Pokud podnikatel vlastní sám několik provozoven a vystupuje jako jedna společnost (není každá jeho provozovna jeho jinou společností), pak provede inventuru za jednu účetní jednotku, která se bude skládat z inventur jednotlivých provozoven.
Může provést prodejce kolkování pomaluobrátkového lihu sám (u zásob inventarizovaného lihu, kde je předpoklad, že nebude prodán do 31. 12. 2006)?
V podstatě může, ale musí se zaregistrovat – viz § 7 a 8 zákona č. 676/2004 Sb. o lihu. Žádost o registraci se podává příslušnému celnímu útvaru.
Dle informací z CS GŘC nelze předpokládat, že by tato registrace byla povolena podnikatelskému subjektu pro každou provozovnu zvlášť, nebo na malé množství neprodaného inventarizovaného lihu – např. značkové lihoviny vyšších cenových hladin. V tomto případě se doporučuje v průběhu IV. čtvrtletí 2005 se obrátit se žádostí o závaznou informaci na přísl. celní útvar.
Závěr
Celní správa Generálního ředitelství cel si je vědoma toho, že nelze postihnout všechny nuance v prodeji lihu. Proto je potřeba trvale sledovat jejich webové stránky, případně odeslat konkrétní dotazy e-mailem, zejména v případě, kdy se výklad jednotlivých celních správ liší. Aktuální informace jsou na www.cs.mfcr.cz.