Liberální tržní ekonomika, založená na třech systémotvorných pilířích: na uznání vlastnictví, na smluvní svobodě a volné soutěži, je dosud bezesporu nejdokonalejší formou organizace hospodářství. Nic dokonalejšího vymyšleno dosud nebylo a s žádným zázrakem počítat v dohledné době také nelze. Zdálo se, že tento systém ve vyspělém světě funguje vcelku dobře a je nejvýkonnějším hnacím motorem ekonomického pokroku. V posledních měsících však nastal málo předvídaný exces – vynořila se hospodářská krize světového měřítka, která jako pavučina začíná zasahovat téměř všechny klíčové složky hospodářství. Od druhé světové války je to nejsilnější krizový otřes, který se dnes již dotýká celého světa.
I když je střídání růstu a recese příznačným a zákonitým jevem dlouhodobého ekonomického rozvoje, povaha dnešní krize má unikátní rysy. Vynořila se velmi prudce a velmi citelně. Zasahuje čím dál tím více věcných oblastí hospodářství a souběžně řetězově atakuje nejvyspělejší státy, jejich unie a integrální seskupení, kontinenty, nadnárodní korporace a velmi tvrdě dopadá na elementární buňky hospodářství i na konkrétní firmy a živnostenské subjekty.
Rozkolísání hypotečního trhu USA bylo v podstatě pouze předzvěstí hlubší krize a prvním jejím citelným signálem. Následovaly pak úpadky bankovních domů a finančních ústavů, především těch, které patřily mezi největší a nejsilnější a jejichž bonitě se přisuzoval vysoký rating. O jejich problematické pozici se neuvažovalo ani ve snu či v negativních futuristických předpovědích. Tyto krizové stavy následně iniciovaly velké, převážně nouzové vlastnické akvizice, transformace a převody. Finanční trh se však ani tím nestabilizoval, ale ještě více rozkolísal a burzovní obchody i akcie propadaly. Kurzy světových i národních měn nastoupily cestu nepředvídatelné turbulence, čehož jsme svědky dodnes. Stav globální ekonomiky se může zhoršit natolik, že problémy budou nakonec větší, než byly v době velké hospodářské krize ve třicátých letech minulého století. V pátek 21. 2. 2009 prohlásil bývalý šéf americké centrální banky (Fed) Paul Volcker, který je nyní členem poradního výboru amerického prezidenta Baracka Obamy: „Nevzpomínám si na žádné období, ani během velké hospodářské krize, kdy by šlo všechno tak rychle dolů a tak jednotně po celém světě.“ Problémy bankovního sektoru ve Spojených státech stále neskončily. Kvůli globálním otřesům zde jen od začátku tohoto roku zkrachovalo celkem 14 bank. Naposledy tamní úřady uzavřely Silver Falls Bank ve státě Oregon.
Potvrzuje se paradigma, že banky, měna a kapitálový trh jsou páteří liberálních tržních ekonomik a jejich „zdraví“ a „kvalita“ jsou predeterminující pro stabilitu a dobré fungování hospodářství. Neradostná situace bank, měn i finančního trhu se tak rychle, striktně a řetězově promítá do všech sfér hospodářství. Paradoxem nynější situace je, že soudobá krize v podstatě vzešla z těchto „páteřních“ sektorů, které dlouhodobě pohádkově profitovaly. Úsilí o státní dozor nad těmito sektory je značné, byť málo účinné. V druhé vlně krize zasáhla a zasahuje další lukrativní obory v čele s automobilovým a elektrotechnickým průmyslem, ale také stavebnictví, lehký průmysl a další. Tedy rovněž profitabilní a kvetoucí obory. Rozrůstající a prohlubující se krize pomalu, ale jistě přispívá k poklesu likvidity firem, k jejich zadlužování až předlužení. Zhoršuje se beztak ne příliš vzorná platební morálka, dále se prohlubuje smluvní disparita mezi odběrateli a dodavateli, rozrůstá se nerovnost v platebních podmínkách. Současná krize dále podporuje tendenci, že silní se stávají přímo nebo zprostředkovaně ještě silnějšími, bohatšími a většími, chudí a chudší pak naopak. To vše se promítá i do hrozeb úpadků. Silně narůstá počet insolvenčních návrhů podaných soudům. Samotná složitá insolvenční agenda soudy zahlcuje, pochybná a neprofesionální podání velmi často končí v odvolávacím režimu, což zatěžuje vyšší stupně soudů. Cesta insolvenčních úpadků zatím očekávané efekty nepřinesla a úpadky nejsou oním kýženým „očistným filtrem“ podnikohospodářské sféry.
Krizové situace a jevy se zcela přirozeně promítají i do sféry služeb, nevyjímaje cestovní ruch, hotelnictví, pohostinství, lázeňství a další oblasti terciární sféry. Tržby maloobchodníků u nás v posledním měsíci klesly o 0,8 %. Roční nárůst tržeb ve výši 0,9 % patří od roku 1999 mezi nejmenší. Současné oslabování české koruny zatím nemá konce a česká koruna patří mezi nejvíce oslabující měny světa. Propad akcií na pražské burze se již několik dní nechce zastavit. Nedávno akcie klesly na pětileté minimum, cenné papíry nadále ztrácejí svoji hodnotu. Sporadické projevy či spíše náznaky růstu jsou extenzivního charakteru a pramení především z výroby na sklad, tedy z nárůstu zásob, které váží tolik potřebný provozní kapitál. Silnější budoucí odbyt je spíše přáním než skutečností. Málo si též uvědomujeme, že česká ekonomika je mimořádně otevřená na straně vstupů i výstupů a že je i v evropském měřítku malá. Více než dvě třetiny jejích aktivit jsou závislé na součinných velkých ekonomikách, jejich prosperitě či krizi. Naše budoucnost je tak i dnes silně spjata s pohybem a stavem velkých ekonomik, a to jak ve věcné sféře, tak i v oblasti protikrizových opatření.
Výše uvedená krátká úvaha zdaleka nesleduje záměr úplného výčtu negativních krizových jevů a jejich analýzy. Nicméně chce skromně upozornit, že dnes, více než kdy předtím, se musíme držet cimrmanovského hesla „dobře již bylo“ a nejspíše bude nějakou dobu hůř. Proto k úsilí o znovunastolení ekonomické rovnováhy a podnikatelské prosperity musí přiložit svůj díl nejenom politické a exekutivní veličiny, ale i všichni podnikatelé a manažeři, zejména ti nejvýše postavení.
Státy, nadnárodní integrace, korporace, podniky, ale i jejich klíčoví manažeři se dnes snaží nejen čelit krizovým hrozbám a situacím a tlumit je, ale také usilují o vymanění se z krizových stavů, a tak ordinují „léčebnou terapii“. Exekutivní mocenská centra přijímají nápravná opatření. Rozporuplným společným jmenovatelem opatření většiny vlád světa je, že obrovské finanční injekce směrují do bankovního sektoru, tj. sféry v minulosti velmi profitující, nejbohatší a s mnoha kořistnickými vlohami. Tyto „injekce“ převážně proudí ze státních rozpočtů a rezerv, tedy z peněz občanů. Česká vláda, byť se zpožděním, také přichází se snahou prosadit soubor protikrizových opatření. Slevy na pojistném, zrychlení odpisů, odpočty DPH u automobilů, odklad zálohy daní OSVČ, rychlejší vratky DPH, garance a podpora úvěrů malých a středních firem, podpora snižování energetické náročnosti budov a další opatření jsou sice projevem vládní snahy, ale k řešení krize zdaleka nestačí. Spíše se jedná o první vlnu opatření, kterou musí následovat další.
Úspěšně přežít znamená být dobře připraven!
Nic horšího by nás nemohlo potkat než chápat soudobou recesi jako totální „sepsi“ naší ekonomiky, bez vidiny slibné budoucnosti. Silnou stránkou tržních ekonomik je jejich vnitřní dynamika a nezměrná síla a schopnost pružné reprodukce svých sil a zdrojů. K ukončení recese a k jejímu vystřídání růstem musí přispět i samotná podniková mikrosféra, zejména firemní manažeři. Úspěšnost jejich aktivit bude fruktifikována na jedné straně nezměrnou manažerskou vůlí až posedlostí znovu nastartovat a posunout podnikání do prosperity, na straně druhé pak systematickým sebezdokonalováním a osvojováním si teoreticko-metodologických dovedností. Dnešní metodologické manažerské instrumentarium je velmi bohaté, neustále se diverzifikuje a přináší nové metody, postupy a techniky, manažerské stereotypy a unikátní přístupy. Často je velmi užitečný i návrat k minulým osvědčeným postupům, na které se již v tempech prosperity zapomnělo. Současné krizové jevy absenci účinného managementu rovněž naznačují a někdy i bezesporu prokazují.
Perfektní plnění rolí dnešních manažerů, zejména vrcholových, je podmíněno dokonalým zvládnutím širokého spektra znalostní a dovedností. V jejich profesní výbavě nesmí chybět disciplíny jako „performance management“, „management rizik“, „krizový management“, „management etiky“, „compliance management“ (řízení shody), „competitive intelligence“ (konkurenční zpravodajství), ale také znalost manažerského práva (právní gramotnost manažerů) a dalších disciplín. Rozhodující však je, aby tyto moderní prvky byly manažery zvládnuty systémově, tedy ve své podmíněnosti a spojitosti. Snad největší důraz je dnes třeba klást na etickou stránku managementu. V morálnosti či nemorálnosti začíná a končí převážná většina aktivit manažerů. Pokud tato morální substance absentuje, vše ostatní může být sporné a rozporuplné. Převážná většina manažerského jednání je protkána mírou morálnosti, někdy žel až nemoralitou a neetičností.
V přístupech ke krizi lze spatřovat i dílčí první pozitivní prvky. Za slibnou lze pokládat „renesanci“ řízení nákladů. Konečně se začíná šetřit, a to se všemi zdroji podnikání, především však s pracovní silou, s manažerskými pozicemi a činnostmi, zjednodušují se řídící struktury, omezuje a odkládá se nákup (pořizování) prostředků, snižuje se režie, hledají se rezervy. Zde by se ale mělo jednat o racionalitu a moudrost a nemělo by se podlehnout tendenčnosti, aby se restrikce nevymstily.
Příspěvek Vysoké školy hotelové k modernímu managementu
Na Vysoké škole hotelové v Praze již třetím rokem probíhá výuka manažerů v odborném profilu Management prosperity, rizik, auditu a krize pro magisterské inženýrské studium. Toto dvouleté studium pro prezenční i kombinovanou formu se nezaměřuje pouze na hotelnictví či cestovní ruch, ale má široký národohospodářský profil. Obor je reakcí na aktuální potřeby současné manažerské praxe a zohledňuje i širší nadnárodní tendence v rozvoji manažerské nauky i praxe. Je založen na výuce obecných manažerských teorií, ale především akcentuje specifické a dnes velmi aktuální směry managementu, a to uplatněním aktivních metod posilujících praktické manažerské dovednosti. Při studiu studenti absolvují následující předměty:
1. Ekonomie (makro- a mikro-), 2. Management prosperity a strategie, 3. Management a systémové řízení, 4. Manažerská diagnostika a finanční řízení, 5. Obchodní, občanské a správní právo, 6. Úpadkové právo, likvidace a transformace, 7. Trestní právo v ekonomice a boj proti korupci, 8. Informační podpora managementu, 9. Oceňování a odhady hodnoty firem a majetku, 10. Manažerské účetnictví, 11. Management řízení a správy aktiv, 12. Daňová soustava a daňový engineering, 13. Interní audit, controlling a kontrola, 14. Management rizik a krizí, 15. Znalostní a informační management, 16. Management finančního sektoru a trhu, 17. Manažerská psychologie a dovednosti, 18. Státnicové a diplomové semináře.
Absolventi studijního oboru se mohou uplatnit především ve směrech:
- všeobecný – generalistický manažer podnikatelských firem a institucionálních organizací (generální ředitel, ředitel, člen statutárního orgánu apod.)
- manažer specialista v oboru strategického řízení, marketingu, řízení rizik
- manažer interního auditu, interim manažer
- insolvenční a konkurzní správce, krizový manažer, manažer likvidátor
- nucený správce finančních ústavů, pojišťoven, státních a nestátních fondů
- manažer závazků a pohledávek ve firmách, finančních ústavech a ve státní správě (finanční úřady, celní orgány, zdravotní pojišťovny, ministerstva, penzijní fondy apod.)
- manažer pojišťovací agent, likvidátor pojistných událostí
- správce majetkových podstat v dědických a jiných řízeních
- znalec a odhadce hodnoty firem, jejich částí a jiných majetkových skupin
- manažer – inspektor orgánů veřejné správy
- manažer se zaměřením na engineering a reengineering
- manažer duševního a průmyslového vlastnictví, obchodního tajemství a know-how
- kontrolní a vymáhací inženýr daňových, celních a jiných úřadů a orgánů
- manažer – akviziční a správní inženýr na trhu firem
- soudní úředník obchodních a správních soudů
- manažer – sanační a revitalizační inženýr
- manažer – interní auditor, kontrolor, controllingový inženýr, licitátor
- detektiv, vyšetřovatel útvarů hospodářské kriminality, finanční policie dalších složek PČR
Nový studijní obor významně obohacuje stávající systém vysokoškolské výchovy manažerů a současně pokrývá doposud málo preferované, ale potřebné obory ve výchově manažerů pro širokou společenskou praxi.
Doc. Ing. Endre Tóth, DrSc.,
vedoucí katedry krizového managementu a práva VŠH